Seance „Nevidím rakovinu“
1. T: (Teta Vanga): Kdo umřel?
AT: (Klient): Můj muž.
2. T: Je vedle Tebe. Zemřel na srdce?
AT: Ano.
3. T: Řekli, že má infarkt? Ptá se na Tvé zdraví a na Tvou operaci. Ptá se i na svou matku.
AT: Ona zemřela.
4. T: Také přišla.
5. T: Kde je váš dům?
AT: V Razgradu.
6. T: Kdo Tě operoval?
AT: Doktor Dimitrov.
7. T: Vidím velkou operaci. Zastavili se u myomu?
AT: U polypu na střevě.
8. T: Na tlustém střevě? Tvůj muž se ptá, zda to neodsáli?
AT: Ne.
9. T: Ne? Kdy Tě operovali?
AT: Teď, přesně před měsícem.
10. T: V pátek se se svým mužem můžeš vždy setkat. Tvůj muž zemřel v pátek.
AT: Ve středu ráno.
11. T: Ano, ale od pátku mu bylo zle. Tvůj muž je tady. Ptá se na domov, na Tvou operaci. Ty ses moc lekla. Řekli Ti, že je to rakovina?
AT: Ano.
12. T: Kdo Ti to řekl? Ten, kdo Tě operoval nebo ten druhý, který prohlížel?
AT: Ten co mě prohlížel.
13. T: Nějaký Todor? Ptá se Tvůj muž.
AT: Jeden známý lékař, prohlížel i jeho.
14. T: Vidím Tvého muže, jak mluví, jak se směje. Jaké měl dříve zaměstnání?
AT: Byl technickým redaktorem.
15. T: Áa, a před šesti lety?
AT: Byl ekonom.
16. T: Ptá se, co dělá Todor. Bože, jaký hezký člověk. V kolika letech zemřel? Mladý, že?
AT: V pětapadesáti.
17. T: Ne, šesti.
AT: Šestý rok začal.
18. T: Tvůj muž říká: „Co dělá Todor? A co je s Tvojí operací? Měla jsi takový strach. A já jsem tam byl. Byla to strašná bolest, krvácení i muka a zašívání. Není to rakovina.“
AT: Polypy.
19. T: Proč na dvou místech, na třech?
AT: Řekli, že mi uřízli 40 cm střeva.
20. T: Tvůj muž se ptá na Georgi, a co dělá Žoro, to je přítel. A ptá se na dítě. Máš dceru?
AT: Mám.
21. T: A ještě jedno dítě?
AT: Když mu bylo 6 měsíců, tak došlo k spontánnímu potratu.
22. T: Tady to je. On mi ho ukazuje zabalené v papíru. Nebyl to kluk?
AT: Ne, holčička.
23. T: Tvůj muž je tady, hned od chvíle, jak jste sem vešli, a říká: „Ano, ano, i já jsem tady.“ Proč se ptá na bratra? On nemá bratra.
AT: On zemřel rok před ním.
24. T: Ptá se na bratra. Teď bratra nemá, ale je to jeho bratr. Je ze vsi Luda Gora od Deliormanu.
AT: Od Razgradu.
25. T: Luda Gora bulharsky, to je turecký Deliorman. Ptal se na Ivana.
AT: Ivan je zeť jeho bratra.
26. T: Tak je vidím mrtvé, bez barvy, jako Ty se díváš na mne. On stojí, teď sedí – bolela ho noha?
AT: Měl jen mozol.
27. T: Vidím, jak si zvedá nohu. A co dělá Jordan nebo Jordanka? Ptá se na Moskvu. Byl tam?
AT: Přihlásil se, chtěl jet.
28. T: To je Moskva. Ptá se na Marii. Ona studovala?
AT: Teď dokončila.
29. T: Jakou školu?
AT: Vysokou v MEI.
30. T: Proč jste ji dali do MEI. Proč se nezabývá svou prací?
AT: Měla takové přání.
31. T: Ptal se mne Tvůj muž – ale nevím, co chce. On kouřil?
AT: Ne.
32. T: Tak proč nosí tabatěrku?
AT: Já jsem kouřila a on mi ji nosil.
33. T: A jeho bratr, na co zemřel? Na zápal plic ne!
AT: Na srdce, na vysoký krevní tlak.
34. T: Měl i rozšířené srdce. Neměl i vadu?
AT: Ano. K posledu ano.
35. T: Přišel ke mně. A kdo je Stojan?
AT: Můj muž.
36. T: Áa?
AT: Můj muž.
37. T: Napsalo se Ti na tváři jméno. Ne, na rakovinu nezemřeš. Nevidím rakovinu.
38. T: Georgi se na někoho ptal.
AT: Na kolegu, spolupracovali spolu.
39. T: Dal písmeno G a nutí mne, abych se zeptala. Měl rád ryby?
AT: Ano.
40. T: Ukazuje ji. Drží ji za ocas a říká: „Řekni mé ženě, aby si nabrousila zuby.“
AT: Hned.
41. T: Ty na rakovinu nezemřeš, není to rakovina. Tebe to bolelo už dávno.
AT: Ano.
42. T: A co říkali dříve? Polypy?
AT: Od jednasedmdesáti hemeroidy.
43. T: Ano. A kdy jsi spadla?
AT: Mnohokrát jsem spadla.
44. T: Áa, ne, ne. Ptám se, předtím, než jsi onemocněla. Tvůj muž se na to ptá. Vy nemáte auto? Měl velké přání.
AT: 21. května to bylo dva roky
45. T: Tři
AT: Dva ukončené, třetí…
46. T: Kam jste ho pohřbili? A udělali jste mu pomník a fotku?
AT: Až teď, po třech létech.
47. T: A co ten šedivý kostým?
AT: Ano.
48. T: Budeš ho někomu dávat?
AT: Ne.
49. T: Ten kostým schovej. Vlož do něj kapesník a hodinky. Má hodinky?
AT: Ano.
50. T: Odkud byly ty hodinky?
AT: Z Německa. Byl to dárek.
51. T: Proč se ptá na sestru? On nemá sestru.
AT: Ne, nemá sestru.
52. T: Ptá se na sestru a nemá ji. Bratr stojí vedle, on onemocněl z těžké práce. A potom, když se mu zablokovalo srdce, mozek se nemohl prokrvovat, začal městnat vodu. Bolesti přišly v pátek ráno mezi sedmou a osmou. Bylo mu velmi těžko a dělala se mu tma před očima. – Co asi dělá Petra?
AT: Moje matka?
53. T: Ano. Petra. Neplač. Hleď, abys neuronila ani kapičku slzy. Všichni jsme odsouzeni na smrt. Nemohla jsem pomoci svému muži, který zemřel ve čtyřiceti letech. Neplač před dítětem, ať ani slzičku neuroníš. Dívka se ptá, zda je v práci.
AT: Ještě není.
54. T: Kdo je Anna?
AT: Anna je jeho sestřenice. Často k němu chodila.
55. T: Ptal se na ni. Co dělá?
AT: Je v důchodu.
56. T: Nebyla švadlena?
AT: Ano. Byla.
57. T: Ptá se na Borise. Není Tvoje děvče vdané? Uplynulo čtyřiadvacet let.
AT: Dvacet tři jí bude v lednu.
58. T: Ve čtyřiadvaceti se asi vdá. Jak se Tvoje dcera jmenuje?
AT: Elena.
59. T: Co dělá kněz Kostov? A co dělá Asen?
AT: Asen je přítel.
60. T: Máte televizi? Pouštíte ji?
AT: Za chvilku jsem tady.
61. T: (Je přizvána učitelka.)
AT: Učila jsem děti.
62. T: Jsi pozvána, a jaké bylinky piješ?
AT: Mateřídoušku.
63. T: Proč se pije?
AT: Kvůli střevům.
64. T: A každý den ji piješ?
AT: Ano, jednu skleničku.
65. T: Co dělá Slavi? Znám ho?
AT: Je to přítel.
66. T: Neplač před dcerou. Ve čtyřiadvaceti ji potká štěstí. Není to rakovina. A tu mateřídoušku – jak jsi jí našla? V lékárně se koupí nebo v Bylince?
AT: V obchodě Bylinka.
67. T: Tak ji užívej. A řekli ti také med?
AT: Ano.
68. T: I jak ho máš brát?
AT: Večer do jedné skleničky mléka.
69. T: Budeš užívat jen med. Jen jednu lžičku pod jazyk a pomalu ho budeš cucat, a ne jako bombu do žaludku. Pak je škodlivý. Může být velmi chutný a velmi zdravý, ale lidé nevědí, ani jak se pije. Polkneš jeden lok a odpočíváš. Dbej, aby ten med nebyl polský. A ta dívka, když cestuje, měla by mít něco zeleného, halenku apod. Muž se ptá, zda sis dala brýle.
AT: Ano.
70. T: Proč?
AT: Protože moje oči…
71. T: Levé oko?
AT: Levé je slabší.
72. T: Oči máš jen unavené. A bereš penzi po muži?
AT: Ne.
73. T: A proč?
AT: Není mi ještě padesát let. Až mi bude, tak ji brát budu.
74. T: Kolik let ještě musíš čekat?
AT: Ještě dva a půl roku.
75. T: Ne, ne – ještě tři. Slyšíš jeho tužku?
AT: Ano.
76. T: Už ji slyšíš? Jako talisman.
AT: Ano. Protože je jeho, tak ji ochraňuji.
77. T: V nočním stolku?
AT: Ano.
78. T: Najdeš dobrého zetě. Hlavně, aby nepil. A jak ho ona pozná? To přijde. Příroda má své zákony. A ptá se na Nedka.
AT: Ano. To je jeho kolega.
79. T: Ptá se, co dělá. Už ho nic nebolí. Je už spokojen.
Obr.: Pracovník muzea Vangy