Josef Zezulka
PŘEDNÁŠKY II

ÚVAHY

SPIRITISMUS

Prostředník (medium)

Prostředník je člověk, který má schopnost více, nebo méně zachytit telepaticky přenášenou myšlenku od nevtělené bytosti. Je více nebo méně dobrým přijímačem dle toho, jak se sám dokáže od své osobnosti odpoutat a dát k disposici jiné bytosti svoji myslící soustavu. Ve většině případech jde odpoutání až do zvláštního stavu bezvědomí, kterému se říká „trans“. Ten je zase různě hluboký. Jsou dokonalí prostředníci, kteří se starají o svoji duchovní úroveň, povahově dobří, kteří pochopili lidské bratrství a snaží se dát lidem ze své schopnosti co nejvíce a co nejlepší. Takoví jsou ve spojení s učitelskými bytostmi, které lidem bratrsky vysvětlují zákony pravdy tak, jak je sami pochopili. Výkladem učení vedou posluchače k dokonalosti a rádi, když je třeba, přidají někdy i praktickou radu, nebo varování i pro hmotný život.

Jsou lidé, kteří pochopili z tajemství života více, než kolik umožňuje běžné lidské a omezené smyslové chápání. To mění jejich postoj k životu a všemu živému. Chápou bratrství se vším, aby později pochopili ještě více než bratrství, a sice jednotu všeho! Právě toto vyšší pochopení vytváří snahu pomáhat všemu a všem. Vedeni touto snahou vyvstávají mezi lidmi kvalitní a vyspělí prostředníci, aby byli dobrým nástrojem, který mohou upotřebit velmi kvalitní a vědoucí nevtělení lidé. Bohužel zdá se, že takových dobrých prostředníků je málo. Drtivá většina je naivních, nepoznalých a slabých. Mnohý prostředník tím, že nedovede odpoutat svoji osobnost, zasahuje do přenášeného projevu bytosti svým postojem a svými názory a tím přenášenou myšlenku mnohdy důkladně zkreslí. Dokonce se stává, že chvílemi přenáší úplně jinak, než jak učitelská bytost vysílá. To je pak jen celé věci ke škodě. Toto se stává většinou u prostředníků mluvících při plném vědomí, a je to též známo u telepatických přenosů mezi vtělenými.

Prostředník má být člověk na určité etické a vývojové výši. Má být sám již vyspělý v duchovních vědách, který je ale také vzal za své a řídí se jimi. Znalost vyšších nauk není mnohdy podmínkou. Může být prostředník velmi prostý, až naivní, ale musí přitom být eticky čistý. Je to tehdy, kdy prostota rozumová je vyvážena intuitivní složkou. Morální hodnoty prostředníka jsou snad nejdůležitější. Podle jeho bytostného obrazu mohou se přes něho projevit takové bytosti, jaké jemu odpovídají. Jestliže prostředník sám je nižšího vývojového stupně, projevují se bytosti poměrně nižší, až nízké. Čím vyspělejší, tím se mohou projevit bytosti vyšší.

Teoreticky by byl nejideálnějším prostředníkem vyšší zasvěcenec, bytost duchovně velmi vyspělá. Jenomže při určité vyšší až vysoké vyspělosti je zasvěcenec již sám učitelem, a ne pouze nástrojem. Snad nejlepší je, když ten, kdo má schopnost být prostředníkem, se intenzivně věnuje svému duchovnímu vzestupu, tj. získává sám znalost zákonitostí prostřednictvím dobré duchovní nauky a využívá ji ke své přeměně. Pak nejen zlepšuje svoje schopnosti projevu, ale získává styk s vyššími nevtělenými bytostmi. Ale i to má svůj háček. Vedoucí bytosti, které nejsou ještě na vyšší úrovni, neradi pouštějí svůj nástroj výše. Tím ho totiž ztrácí a je těžké najít nový. Je to právě nižší nebo střední úroveň, která z nedostatku vyššího poznání se projevuje takto sobecky, bez ohledu na celek.

Jsou ale také prostředníci, kteří si svoji schopnost a projev jiných bytostí jen namlouvají. Věří, že když mluví, co jim jak se říká slina přinese na jazyk, že je to vnuknutí cizí bytosti. Ti patří do skupiny těch, kteří mluví při vědomí. Nepodvádějí vědomě, spíše ve své naivitě podvádějí sami sebe. Mnohdy jsou tito obětí nesvědomitých bytostí, které v nižších společnostech lichotí přítomným posluchačům tím, že jim přiřknou vlastnosti, které nemají, aby byly samy obdivovány. Tyto naivní prostředníky poznáte. Mluví naivně a bezpředmětně, často chaoticky, ale vždy mnoha slovy sdělí něco všedního, bezcenného. Dále jsou tzv. prostředníci, kteří vědomě podvádějí. Bývají to osoby, které v životě nic neznamenají a své komplexy vyrovnávají tím, že se dělají důležitými a nepostradatelnými. Lichotí jim, že k nim posluchači vzhlížejí s úctou a obdivem. Jiní svoji činnost nedávají za obdiv a úctu, ale prakticky za peníze. Z některé duchovní nauky se naučí to nejdůležitější, doplní nějakými frázemi, pak na sebe vezmou sladký a unylý výraz a jdou udivovat posluchače – jedno jestli za peníze nebo obdiv. Vždyť z tajemných a neznámých věcí se dá nejlépe těžit.

Kdo se zajímá o spiritistické praktiky, musí si stále uvědomovat, že poslouchá-li nevtělené bytosti, poslouchá lidi, kteří jenom nejsou právě vtěleni, ale kteří si svoje lidské vlastnosti nesou s sebou z posledního života. Tak, jako mezi námi vtělenými lidmi jsou lidé zlí i dobří (dobrých a špatných vlastností), sobečtí i altruističtí, tak je tomu i mezi nevtělenými.

Kdo se snaží poznat více ze životních zákonů a přes vědění a pochopení se měnit k lepšímu a vývojově stoupat, ten vyhledává učení o zákonitosti, pravdě a Podstatě. Takovému snažení, které vede ke změně osobnosti k dobrému a dokonalému, říkáme duchovní cesta. Zde je nutno se dozvídat a být veden správným směrem. Je mnoho napsáno a jsou zde mnozí lidé, kteří duchovní nauky vyhledávají. Každý ale dle svého názoru, který se řídí vlastní vyspělostí. Názorů je mnoho, podstatná pravda je pouze odhadována podle starých a většinou více nebo méně pokroucených pramenů. A lidé ve svém hledání se obracejí buď ke knihám, nebo výkladům jiných lidí. To vše mnohým nenese plné uspokojení. Hledají další možnosti a tak mnohdy přicházejí ke spiritismu, v naději, že ti nevtělení lidé, kteří tam mluví, budou vědět více a bez světského zkreslení.

Jsou-li dodržena určitá pravidla, je možno, jak již bylo řečeno, navázat spojení s velmi vyspělými nevtělenými lidmi. Musíme si stále uvědomovat, že jsou to lidé, i když momentálně nemají tělo. Proto i velmi vyspělá bytost ve svém spiritistickém projevu dává pouze svůj názor, jaký získala a v sobě pěstovala za svého života. Ti velmi vyspělí mohou mít svůj názor a svoji nauku odlehčené a ušlechtilejší ve stavu beztělnosti. Jinak ale je to nauka, kterou přijali obyčejně za svého posledního vtělení. Na příklad: Žid se bude projevovat se židovskou naukou, katolický kněz s katolickou, Ind s indickou atd. Je velký omyl čekat něco jiného. Člověk může dát jen to, co jako člověk byl schopen převzít, a to je jen poměrná část pravdy, daná lidským vývojovým stupněm. Ti nejvyšší, kteří znají čistou pravdu, a ne jen nějakou z dosažitelných nauk, ti se neprojevují ve spiritistické seanci, ale rodí se mezi lidi jako dítě člověka, to znamená přirozeně, ne zázrakem, nebo nějak nadpřirozeně. Nemohli by se ani spiritistickým způsobem projevit, protože by nenašli odpovídajícího prostředníka. Vyspělá bytost, která se projevuje v seanci, může dát lidem mnoho. Její vyspělost a větší rozhled nese s sebou jako samozřejmost skromnost! Nikdy si nedává jména známých, nebo duchovně velkých lidí z dějin. Nikdy nelichotí přísedícím, aby si tak získávala jejich přízeň. Naopak, takový učitel bývá přísný a snaží se z posluchačů vychovat co nejvíce. Zabývá se převážně učením, i když někdy dá praktické rady. Obyčejně po hlavním projevu, někdy ještě později dá posluchačům možnost otázek na to, čemu snad neporozuměli. Bohužel u nás je takových společností, kde by se mohli projevit vyšší učitelé, velmi málo.

Více se projevují bytosti střední úrovně a nejvíce té nejnižší. Učitelská bytost na střední úrovni přináší většinou nějakou nauku, kterou svým posledním vtělením přijala. Hodnota takového učení je na úrovni některé ze stávajících náboženských sekt, mystických nebo jogických společností. Přenáší nauku se všemi chybami, nebo kopíruje některou, aniž by jí dostatečně sama rozuměla. Aby získala obdiv, nebo víru, obyčejně naznačuje, že je bytostí vyšší než je, někdy si dokonce dává jméno některé biblické osobnosti. Posluchače mívá málo kritické, kývají, ale na sobě nic nemění. Bytost se nerada dotýká nepopulárních záležitostí, například proč nejíst maso, proč si něco odříci a proč něco vžitého nedělat. Raději se takovým problémům vyhne, pokud se ovšem již sama s nimi vyrovnala, vypořádala. Raději dává učení líbivé, pohodlné, i když v mnohém falešné. Však to snížená kritičnost posluchačů unese. Nejhorší ale je, že i když má dobrého a snaživého posluchače, snaží se, aby se nedostal svým věděním výše, než odpovídá průměr dávané nauky. Odvrací ho od vyšších směrů a snaží se, aby zůstal jejím žákem. Nerada ztrácí obdivovatele. Nekritický žák potom ve vědění zakrní, ke své škodě.

Co ale spiritismus naprosto diskredituje, to jsou projevy nízkých, nevědomých, i když mnohdy dobrých bytostí.

Nevtělená bytost jest psychický (mentální) útvar, a je tudíž posilována myšlenkou. Je záhodno, aby taková myšlenka byla dobrá a silná. Je to analogické, jako s jídlem. Také chceme, aby naše potrava byla dobrá a silná, máme-li z ní živit své tělo. A nevtělená bytost zase potřebuje takovou myšlenku jako svoji potravu. Potřebuje vytvořit dobrý a silný vliv prostředí a adresně potřebuje, aby se o ní myslelo nejen dobře, ale s nadšením a obdivem. Ty prosté, ale dobré, snaží se zapůsobit na posluchačovu mysl dobrotou a nesnaží se předstírat to, co není. Jsou přijímány shovívavě a s láskou, jako přijímáme starou dobrou babičku nebo dědečka, i když posluchačům nic positivního nepřinášejí. Je to asi tak, jako by, obrazně řečeno, se do společnosti přišly jen na chvilku ohřát. Jiné jsou vypočítavé. Dávají nějakou naivní nauku, protože jiného nejsou schopni. Snaží se ale vyvolat dobrou atmosféru a obdiv k sobě vědomou lží. Dávají si jména známých historických osobností a někdy i takových, kteří s duchovní cestou neměli nic společného, právě naopak. Nekritičnost přísedících to snese a účelu je dosaženo. V naivních babičkách se zvedne vlna nadšení, že právě k nim mluví královna Kleopatra nebo Žižka. Toho se dá také docílit tím, že se přítomným říkají minulé životy. Samozřejmě, že každý byl nějakou známou historickou osobností. To je potom nadšení. A člověk si mezi nimi připadá jako v pantheonu.

Projevy nižších bytostí jsou bezpředmětné, prázdné a frázovité a mohou se obracet pouze k nekritickým naivním lidem. Společnosti mají ráz společenského setkání, a ne za účelem učení.

Praktiky, kterými se hledá spojení psychomechanickým způsobem, není možno doporučit, pro jejich nespolehlivost. Je to např. klepání stolečku, pohybování krabičky nebo skleničky po abecedě. Je to způsob nekontrolovatelný, nespolehlivý, kterým se někdy docílí drobná předpověď nějaké banální události, ale většinou přichází klam a mnohdy zlomyslnost běžných nevyspělých bytostí. Zřídkakdy se docílí nerušené spojení s bytostí asi tak středního vývoje a vzácné jsou krátké cenné zprávy.

Na vývojové cestě došli jsme až do zoologického druhu homo – člověk. Jsme tvorem, který se nalézá právě uprostřed vývojové etapy, kde poprvé jsme dostali možnost rozhodovat o svém vývoji aktivně, mimo zákon odrazu. V objevování velkých životních pravd procházíme mnoha lidskými vtěleními a při určitém vyspění pociťujeme své bratrství a posléze soubytnost se vším. V chápání velké centrální myšlenky rozšiřuje se naše Jsem na vše, co jest, a pocit soubytnosti nám ukazuje, že jakákoli nedokonalost v Tvůrčím díle je moje (každého) nedokonalost, ať je kdekoliv a kdykoliv. To je hybná síla, která ve vyšším pochopení nutí pomáhat k probuzení právě tohoto vyššího pochopení také u druhých.

Pod jeho vlivem se pak vše napravuje. Člověk má už jen vůči sobě samému povinnost hledat pravdu životních zákonů a smysl života. Každý ji hledá tak, jak může. Spiritismus je jednou takovou možností, která může člověku dobře posloužit, ale může ho i klamat. Záleží jen na lidech, co ze spiritismu udělají.

Buďte vždy kritičtí a pamatujte, že mluvíte pouze s lidmi, a i v těch kvalitních společnostech že dostáváte jen lidské nauky se všemi chybami, které na ně lidé postupem věků nanesli.

Těm dobrým, snaživým a poctivým nevtěleným učitelům pomáhejte dodržováním pravidel o spiritistickém shromáždění. Tím jim ulehčíte jejich práci a dáte jim možnost přinést více a kvalitněji. Přicházejí k vám s láskou, dejte jim i vy svoji lásku a myšlenkovou podporu. Ti si zasluhují.

Spiritismus je pouze jedním z mnoha způsobů dozvídání se duchovních pravd a životních zákonů. Nepíši to proto, abych ho propagoval, ale pouze abych ho objasnil. Zvolíš-li tento způsob, stane se, že Ti po čase nebude třeba stačit. Pak přejdeš k dalšímu způsobu, snad ke knize, nebo ke vtělenému učiteli. Žádná praktika zde nejsou sama pro sebe, ale proto, aby jako jedna z mnohých pomáhala na cestě vzhůru. Bude to jen Tvoje kritičnost, která Tě povede tam, kam patříš.

J.Z.