ŽIVOTNÍ RYTMUS
Vše, co žije, co existuje, vše to, co vnímáme jako „Bytí“, jest vůči sobě v určité a přesné analogii, čili podstatně se sobě podobá. Např. tak, jak je složena hmota, tak je složeno vše ostatní. Duch, energetický systém anorganický i organický, bytostný charakter, vývojové fáze atd. Vždy a ve všem najdeme 4 základní prvky, 4 vlastnosti, 4 fáze vývoje atd. A vždy tato čtyřka má stejný charakter. Vždy je to:
1) dostředivost, centrismus,
2) odstředivost, excentrismus,
3) žár, oheň, nadšení, vzruch,
4) chlad, klid.
Z těchto vlastností se skládá vše, celé Tvůrčí dílo. Ale nejen Tvůrčí dílo. Přesně stejná je ve svém složení věčná a nekonečná Podstata, ze které vše vzešlo, čili nejvyšší pojem základního bytí. Je to nejvyšší pojem božství, základ a vznik všeho, co jest i co není, základ veškeré existence i trvalého bytí.
Tvoří ji sice čtyři podstatné vlastnosti, ale jsou jakoby slity do jednoty, která nemá žádný časový pohyb, protože je věčná, ani žádný rozměr, protože je nekonečná. Je jednotná. Je v ní i život, ale život je rytmus. Zde je v latenci, a jeho dynamika je statická.
Protože i v Podstatě, i když latentně, je vše ve dvojnosti a ta je také dvojná, takže tvoří tu základní charakterovou čtyřku, – je ve dvojnosti i životní rytmus, latentní a projevený.
Nepatrná část Podstaty se proto projevuje časově. Můžeme říci, že dýchá. (Přirovnávám tento životní projev k dechu, se kterým je analogický.)
Podstata vydechuje a vdechuje tak, jako např. člověk. I tento dech Podstaty obsahuje 4 fáze. Je to výdech, pak následuje horní pausa, potom vdech a dolní pausa. V tomto projeveném dechu vydechuje Podstata svoji nepatrnou část. Ta se při oddělení od Podstaty stává tím, čemu říkám „Tvůrčí dílo“. Je to část Podstaty rozstříknutá, – rozdělená do dvojnosti a tato dvojnost opět do dvojnosti. Je to Tvůrčí dílo s charakteristikou Tvůrčí čtyřky, s časoprostorovou dimensí, – s tvůrčím procesem.
To je výdech, kde se Tvůrčí dílo odděluje od Podstaty. Následuje horní pausa. V té probíhá v Tvůrčím díle vzestupný proces. Základní vlastnosti se mezi sebou kombinují, vzniká anorganická pestrost, pak organické spojení a vývin. Potom nastupuje třetí fáze dechu, kdy v Tvůrčím díle vzniká opačný proces slučování do jednotnosti a jednoduchosti všeho toho, co předtím bylo rozčleněno a zkombinováno. Je to vdechnutí, je to návrat do Podstaty.
Další, čtvrtá fáze značí spočinutí vdechnuté části v Podstatě. Je to rozplynutí se zpět vdechnuté části.
Následuje další a další dech, další a další tvorba a zanikání Tvůrčího díla. To je dech Podstaty, to je její věčný život. Tak je vytvořeno Tvůrčí dílo, ve kterém žijeme a jehož jsme součástí. Pro nás v nepředstavitelně dlouhém čase, ale co je čas? Co je pro nás nepředstavitelně dlouhé, je z hlediska Podstaty běžný dechový rytmus.
Tak v dechu Podstaty vzniká Tvůrčí dílo, žije a dýchá. Zákonitost rytmu se zde uplatňuje právě tak, jako v Podstatě. Jen v jedné dechové fázi Podstaty je nespočetné množství dechu Tvůrčího díla.
