ŽIVOTNÍ RYTMUS
Prostorová dimense
Rozhlédněme se po jasné noční obloze. Uvidíme nespočet hvězd. Víme, že tato vesmírná sféra, na kterou se právě díváme, sestává z galaxií, tyto ze slunečních soustav a ty z oběžnic.
Vezměme do ruky třeba nepatrné zrníčko písku. Víme, že sestává z molekul, a ty zase z atomů. Atomy mají své jádro, kolem kterého krouží fotony, protony, atd. Můžeme slovo molekula nahradit slovem galaxie, – slovo atom slovem sluneční soustava, – atomové jádro slovem slunce, – a protony, fotony, neutrony slovem oběžnice.
Díváme se na jasnou noční oblohu. Celý tento kosmický obraz jsou atomy a molekuly, které tvoří nějakou hmotu. Tato hmota je částečkou další sféry vesmíru, který sestává z hvězd a galaxií, které jsou ve svém souhrnu jen opět další hmotou, která sestává… atd.
Těmto kosmickým sférám můžeme také říci atomové sféry, což je stejné. Jsou ukázkou prostorové dimense.
V časoprostorových dimensích nacházíme rozměr i nekonečno, a právě tak čas i věčnost.
Z Podstaty se oddělila část, která byla Podstatou, jenom byla oddělena, asi tak, jako když nabereme sklenicí vodu z moře. Voda ve sklenici je stejná jako moře, ale je to jen jeho malá, pranepatrná částka.
V této oddělené části se z klidového, statického nekonečna aktivovala rozměrnost a ze statické věčnosti časovost. Tím nastal životní proces. Statická dynamika hmotných i duchovních sil se vzepjala a vytvořila vývojový proces dle plánu Podstaty, který se pouze rozložil do časoprostoru tak, jako se rozkládá čistý paprsek, který prochází hranolem.
Bylo již řečeno, že se podstatná část rozdělila na principy: Hmotný, duchovní a silový.