www.DUB.cz
DUCHOVNÍ UNIVERZITA BYTÍ
Oficiální stránky Biotroniky a filosofie Bytí Josefa Zezulky
českyenglishdeutchfrancaisespanolitalianorussiangreekesperanto
MOŽNOSTI BIOTRONIKY

Jiné užití, než pro osobní potřebu, tohoto textu a obrázků i jejich částí
je možné pouze s písemným 
souhlasem vydavatele.

Josef Zezulka
PŘEDNÁŠKY II

MOŽNOSTI BIOTRONIKY

symbol – znak biotroniky – vyjádření cesty života

obrázek: symbol – znak biotroniky – vyjádření cesty života

V dlouhém vývojovém období plynuly statisíce let. Po tu dobu se zdokonalovalo naše myšlení až do nynějšího stupně a pokračuje dál. Objevujeme a poznáváme kolem sebe i v sobě. Naše zdravá lidská zvídavost nás vede k poznávání dalších životních obzorů. Není člověka, který by mohl říci, že zná vše, nebo že pronikl do velkých hloubek tajemství života. Stále vyvstávají nové objevy, naše názory se doplňují a nově formují. Nebylo by vědecké a důstojné člověka zůstávat na jednom místě a zavírat oči před novými fakty. A nebylo by rozumné své další poznání brzdit.

Jedním z největších problémů byl a bude sám člověk. Zamysleme se nad sebou samým, nad svým tělem a životním projevem. Zamysleme se nad trochu jiným postojem k tomuto problému. Nové myšlenky vždy naznačují nové možnosti. A o to se nyní jedná.

znak nauky

Budu mluvit o životě. Budu mluvit o lidském těle, ve kterém probíhají životní pochody, které z něho tvoří živé tělo. Budu mluvit o energii, která vytváří nové pochody a je životem. Budu podávati pouze své názory.

Slyšíme-li slovo energie, u většiny z nás se v mysli ozve: elektřina, radiační záření, magnetické pole a tak dále. Ani neuvažujeme o tom, že jsme dosud poznávali pouze jeden druh energie, kterou můžeme nazvat ANORGANICKOU. Uplatňuje se v průmyslu, můžeme s ní svítit a topit a také ji používáme ve zdravotnictví.

Pokud je používána terapeuticky, znamená skoro vždy destruktivní účinek. Je používána k odstraňování, rušení, ničení něčeho, co je nutno zničit, aby se prospělo zdraví nebo aby byl zachráněn lidský život. Její použití je tedy převážně destruktivní, ale málokdy konstruktivní, léčebné.

Na rozdíl od anorganické energie se nyní objevuje na vědeckém obzoru ORGANICKÁ energie.

Je to také energie, a přece je jiná. Zatím se o ní ví jen málo, ale přesto je nepochybné, že je daleko složitější a že na ni neplatí tak docela poučky a zákonitosti, které platí pro energii anorganickou.

Mezi organickou a anorganickou energií je takový rozdíl, jako mezi organickou a anorganickou hmotou.

Organická energie je pro živé tělo KONSTRUKTIVNÍ. Říkáme jí „bioenergie“ nebo „vitální síla“. Patří živému organismu a je nedílnou součástí všeho živého. Bude dobré zvyknout si na toto dělení a oba druhy energií od sebe odlišovat.

znak nauky

Poměrně nedávno zjišťovali biologové skutečnost, že vše, co žije, vyzařuje neviditelné paprsky. Toto faktum si snad jako první uvědomili botanikové. Poznali, že toto záření je poměrně silné při buněčném dělení, a nazvali ho „mitogenetickým“.

Po nějakou dobu byl ve vědeckých kruzích o tento poznatek velký zájem, ale protože tehdy ještě nikdo neviděl v tomto objevu praktický význam, bylo zjištění uznáno jako zajímavé, ale zájem o další výzkum postupně opadl.

Teprve v posledních letech byl znovu probuzen, a to tehdy, kdy sovětští manželé Kirlianovi zdokonalili zvláštní metodu jeho fotografování v silném elektromagnetickém poli a tak umožnili dokonalejší studium.

Dosud neviditelné paprsky se na jejich fotografii staly viditelnými a věda byla postavena před nová a jistě velmi zajímavá fakta. Pro mnoho vědeckých oborů byly otevřeny nové možnosti. Člověk pochopil, že tyto paprsky jsou samotným životem. Uvědomil si, že se dívá na životní projev, že může sledovat procesy a funkce živých organismů, že stojí na prahu nových tajemství života.

Od té doby se snaží mnoho vědeckých pracovišť na celém světě o další poznávání. V Sovětském svazu i v západních státech se metody stále zdokonalují. Vědecké vyhlídky jsou velmi lákavé. Vždyť se naskýtají nové pohledy na celý živočišný svět. Takový vědecký zájem je zdravý a jistě samozřejmý. Vždyť je to právě ta věčná zvídavost, – hybná vývojová vlastnost člověka, která vytváří vědce a dokonalejší pochopení všeho. Bez ní by nebyly vznikly velké kultury.

Kirlianova fotografie dokazuje, že vše, co žije, vyzařuje svoji životní energii. Vnitřní záření proniká na povrch biologického celku, ať už je jím jednoduchá živá buňka nebo složité tělo rostliny nebo živočicha. Na povrchu těla se projevuje individuálně užší nebo širší zářivou koronou a kolem těla tak vytváří plasmatický obal.

Při studiu lidského vyzařování zjistili vědečtí pracovníci mimo jiné tyto dva zajímavé poznatky:

1) Psychické pochody, zvláště silné emoce, mění kvalitu plasmatického obalu, což se na barevné fotografii projevuje ve změně barvy. Psyché tak zasahuje do bioenergetického sytému.

2) U nemocného člověka se nad místem choroby projevuje kvantitativní změna plasmatického obalu. Vyzařování je slabší, ale hlavně je na souvislém obalu vidět tmavou skvrnu, jakoby zkaženého plasmatu.

O tom, že toto záření je součástí života, už není pochyby. Zesiluje při dělení buněk, kdy samozřejmě vzrůstá životní aktivita. Je různé kvality i kvantity při různých specifických pochodech a účastní se fysiologických i patologických dějů. Je jejich dynamikou a v mnohém chorobném procesu je jeho nedostatečnost nebo porušení jeho rovnovážného stavu původem choroby, nebo ve spojení s jiným škodlivým činitelem je více-méně spolupůvodcem.

Dokonalé poznání tohoto energetického prvku a celého tělesného silového systému, ve kterém je biologická energie v těle organisována, přináší dokonalejší názor na chorobu a na její etiologii. Ale co je nejdůležitější: objasní některé choroby, které vzdorují léčení farmakoterapeutickému, protože v jejich vzniku i podstatě převládá rušivý bioenergetický agens. Protože porušený tělesný silový systém není možno ovlivnit léky, vzdorují takové choroby lékařským snahám.

Na zdravotnické scéně se objevuje nový prvek, se kterým se do nedávna nepočítalo. Z počátku jako vždy jen velmi omezeně a neoficiálně, ale jeho cesta do blízké budoucnosti je otevřena.

znak nauky

Biologická energie je prokázána. V těle vytváří fysiologické i patologické pochody, podléhá změnám a sama změny vytváří. V těle tvoří tělesný silový systém, který je napadnutelný chorobou právě tak, jako tělo nebo psychická složka.

NADÁLE S NÍ MUSÍME POČÍTAT PŘI NORMÁLNÍCH I CHOROBNÝCH STAVECH. A nejen to. Za stavu dnešního poznání, vědecké morálky a zodpovědnosti vůči lidstvu máme povinnost se starat, jak ji využít proti chorobám, jak tuto energii získat a terapeuticky ji aplikovat.

znak nauky

Způsob použití byl známý již v dávné historii a pravděpodobně to je nejstarší známý způsob pomáhání v nemoci. Postupem času byl zapomínán a odsunut do pozadí. Nyní se k němu vracíme a budeme se snažit o jeho rozvinutí a zkvalitnění. Zakládá se na faktu, že někteří lidé mají zvláštní schopnost být jakýmsi generátorem vitálních sil s možností jejich převodu na nemocného. Někteří z nich ovládají více-méně, dle svých individuálních schopností, způsob bioenergetického ozdravování.

Takové terapeuty nazýváme „léčitel nebo sanátor“ a jejich obor je „biotronika“. V Sovětském svazu je používán název „bioenergoterapie“.

Název „biotronika“ je můj vlastní a považuji ho za správný. Proto jsem ho před lety počal používat pro léčitelský obor. Tak jako známe elektron, vím, že ve vitální síle je analogicky biotron.

Léčitelé jsou silnější nebo slabší, dokonalí a nedokonalí, začátečníci nebo pokročilí, nebo začátečníci, kteří ustrnuli v počátečním stavu a své schopnosti dále nerozvíjeli. Jejich síly jsou kvalitnější nebo méně kvalitní, rozsah počtu silových prvků je užší nebo širší, napětí síly nižší nebo vyšší.

Zásahy některého léčitele mohou být velmi slabé a výsledky léčby neuspokojující. Jiný léčitel bude silnější, až velmi silný, a jeho výsledky budou dobré nebo dokonce vynikající. Pestrost mezi léčiteli je velká. Léčitelství je nutno pěstovat a zušlechťovat právě tak, jako každé jiné základní nadání, aby výsledky byly co nejlepší.

Léčebné zásahy vyspělých léčitelů jsou při mnohých chorobách prokazatelně velmi vydatné. Je to zvláště při takových, které vznikly převážně z bioenergetické nedostatečnosti, nebo na kterých se tato podílí.

Jak již bylo řečeno, je u takových chorob léčba léky jen slabá nebo nemožná a lékař místo vyléčení ad integrum volí pouze cestu zachraňování pacienta, případně odstranění potíží nebo jen prodloužení života bez náporu na základní chorobu (například cytostatiky při CA).

Charakter biotronického oboru přináší samozřejmě i své nové poznatky a názory, o které se pak léčitel opírá při své praxi. Jsou to poznatky, které vyplynuly ze zkušeností, a proto, že se v léčitelství osvědčily, jsou vzaty jako správné.

znak nauky

Jako léčitel biotronik po dlouholeté praxi a po zkušenostech s energogenními chorobami mám tento základní názor:

Člověk sestává ze třech komponentů. Je to: 1) tělo, 2) psychická složka (psyché – mens), 3) energetická složka, která tvoří v těle „tělesný silový systém“ (dále TSS).

Tyto komponenty jsou spolu vzájemně propojeny a také na sebe vzájemně působí. S touto skutečností budeme počítat při dalších úvahách.

Stav plného zdraví je rovnováha v celém komplexu. Choroba je určitá nedostatečnost, která je převážně v jednom z těchto komponentů, ale skoro vždy je druhotná závada též ve druhém nebo ve všech třech. Dle toho, ve kterém komponentu je původ choroby, nebo ve kterém nedostatečnost převládá, mluvím o chorobě původu převážně hmotného, převážně psychického nebo převážně silového.

Choroby, které jsou typovány jako převážné hmotné, jsou například: atrofie nebo hypertrofie některého orgánu, vnitřní i vnější morfologické změny, ataky vnějšího životního prostředí, jako například infekce, úrazy, karenční choroby, pooperační stavy, následky chorobných procesů, jako například srůsty, deformace, tumory, a mnoho jiných. Při jejich léčení se suverénně uplatňují léky nebo chirurgické zásahy. Výsledky léčby jsou pak plně hodnotné a původní zdravotní stav je obnoven. Při sdružených chorobách, kde jsou zastoupeny prvky hmotné i energetické, může lék pomoci poměrně. Například může roztáhnout cévy na čas svého působení a podobně.

Při chorobách, které jsou typovány jako převážně psychické, je nejúčinnějším léčebným pomocníkem psychoterapie, hypnosa a sugesce, kterými je možno zasáhnout přímo kořen choroby.

Nás bude zajímat třetí skupina chorob, to je těch, jejichž původ nebo průběh se týká převážně energetické oblasti.

A nyní k chorobám, které začínají porušením bioenergetické rovnováhy v těle jako celku, nebo poruchou v silovém systému orgánu, nebo v silovém systému buňky. Tato třetí možnost je druhotná. Zatím o ní nemám jistotu ani tam, kde se jedná o buněčný energetický zvrat, jako je tomu například u rakovin. I u těchto maligních neoplasií se jeví spíše jako porucha orgánového silového systému, a jejich druh a lokalita je spíše výsledkem vyvolávajícího faktoru, který se přidružuje z hmotné oblasti.

znak nauky

Když jsme přijali teorii o třech komponentech živé bytosti a o rozdělení chorob na jejich převážný původ, ujasním energetické poměry v TSS tak, jak jsem je ve své léčitelské praxi poznal.

TSS je v lidském těle tvořen energetickou sítí, složenou ze silových center, která na sebe navzájem působí a vytváří mezi sebou silokřivky. Je to přesně uspořádané bioenergetické retikulum, jehož hlavní centra jsou v těle rozložena takto: ve velkém mozku, v malém mozku, v krajině ganglia stelare, v krajině plexus solaris, v krajině křížové, v pohlavních orgánech, v ploskách chodidel, v dlaních.

Tato centra se svými silokřivkami tvoří TSS. Svým působením udržují celkový energetický pořádek a působí na řízení a udržování rovnovážného stavu tělesných procesů jako hlavní energetický faktor. Mimo tento celotělový systém má svůj autonomní silový režim každý orgán a o šarži níže každá buňka. Tyto celky jsou mezi sebou propojeny a vzájemně na sebe působí. Centra buněk jsou podřízena centrům orgánů a ty pak celotělovým centrům. Je to velmi složitý činitel a velmi složité je působení center mezi sebou.

znak nauky

Tak jako je tělo vystaveno vnějším vlivům, je TSS vystaven silovým vlivům. A tak jak tělo získalo vývojovým procesem vůči nim resistenci, získal ji proti škodlivým vlivům i TSS.

Oba jsou stavěny na určitý způsob života a na vnější světové prostředí, mají možnost jejich výkyvům odolávat a případné poškození nebo vychýlení z normy více-méně reparovat.

Jestliže se vnější vlivy nepříznivě změní (například zvýšená radiace, sluneční hyperaktivita, větší geomagnetické výkyvy, poškození potravy, vzduchu, vody a podobně), nastává nepřirozený nápor buď převážně na tělo, nebo na psychickou složku, nebo TSS. Mimo vnější vlivy působí též vlivy vnitřní, jejichž původcem je samotný pacient.

Dle toho, ve které oblasti se projevuje převážné působení, vznikají choroby převážně hmotné, nebo převážně psychické, nebo převážně energetické.

znak nauky

Stojí-li léčitel před pacientem, musí si uvědomit podstatu choroby dle tohoto dělení. Tam, kde podstata choroby má svůj původ a projev v hmotné nebo psychické oblasti, může pomoci pouze dílčím způsobem nebo vůbec ne. Jeho případné působení může mít pouze podpůrný charakter, nebo výsledek jeho zásahů bude pouze paliativní. Ale rozhodně choroby z těchto oblastí nebudou jeho doménou.

Jinak je tomu u chorob převážně energetického původu. Tam, kde může svým působením posílit nebo upravit proces, kde může dle svých schopností účinně zasáhnout do TSS, tam je léčitel na svém místě.

Energetická choroba obyčejně ve svém průběhu působí i změny hmotného charakteru. Jestliže se s nimi nevyrovná tělo samo, pak po likvidaci základní choroby má se pacienta ujmout lékař a napravit to, co patří do jeho oboru. V případě choroby hmotné etiologie likviduje chorobu lékař, a léčitel, jestliže je toho třeba, může vyrovnat a doplnit imunitu, urychlit hojení, zlepšit detoxikaci jater a tak podobně.

znak nauky

Pestrost chorobných dějů energetické etiologie je velká. Dle toho je daná i možnost léčitelova působení. Snad bude dobré malé zamyšlení nad několika příklady:

Například vlivem určitého psychického traumatisování nastává nesoulad mezi hlavními centry ve velkém a malém mozku, který nepříznivě ovlivní nadřízené orgány pro vnitřní sekreci a přenáší se mimo jiné například na pankreas. Výsledkem je snížené vylučování insulinu. Takovou chybu může léčitel napravit, jestliže je ovšem odstraněna příčina. Jestliže ale lékař v dobré snaze pomoci ordinuje injekce insulinu (a to musí, když není k dispozici vhodný léčitel), pak blokuje činnost léčitele. Potom je nutná domluva mezi léčitelem a lékařem, protože je nutné přistoupit k pomalému snižování dávek insulinu až do jeho odnětí. To je pak možné jen za stálé lékařské kontroly.

Právě tak je tomu u všech ostatních endokrinních poruch, které jsou funkční, tj. nejsou způsobeny přímo patologickou změnou žlázy nebo jejím vadným vývinem, jako například při juvenilní cukrovce.

Při celkové senilitě, kdy již není možno přimět orgány k normálním funkcím, je výsledek léčitelovy léčby poměrně menší a obyčejně neúměrný vynaložené síle.

Bioenergetický nepoměr způsobuje například patologické stažení nebo roztažení cév. Pak je léčitel úspěšný u případů anginy pectoris, při předinfarktových stavech, při změnách krevního tlaku a podobně, ale opět jen tehdy, jestliže pacient neužívá současně takové léky, které by činnost léčitele rušily.

Vadná bioenergetická činnost může navodit zvláštní procesuální poměry, kdy se může v těle vytvořit endogenní viroid, můžeme-li tak říkat tvorbě velkých a velmi složitých bílkovinných molekul, které pravděpodobně mají svoji genetickou duplicitu pouze za specifických podmínek tělesného prostředí, takže nejsou přenosné. Vytvářejí choroby, při kterých jsou atakovány orgány, nebo například mozkomíšní buňky a dochází tak k ložiskové demyelinisaci.

Jindy mohou být chorobné bioenergetické stavy příčinou různě lokalisovaných ischemií, jako je tomu například při žaludečních nebo duodenálních vředech a podobně. Pestrost možností je velká.

Jak jsem se přesvědčil při mé léčitelské praxi, je mimo jiné silovou chorobou nynější metla lidstva – rakovina. Lékař nemá lék, kterým by mohl likvidovat maligní proces, a tak zasáhnout přímo chorobu. Proto se pouze omezuje na případnou záchranu pacienta včasným a širokým odoperováním napadené tkáně a může jen doufat, že se mu podařilo odstranit všechny rakovinné buňky. Použije destruktivního anorganického záření, aby zničil jejich možné pozůstatky po operaci. Jindy použije cytostatických léků, aby prodloužil život, a snad ještě mnohých jiných, které se občas objevují v lékařském výzkumu.

To ale není léčení. Destruktivní zásah je pouhé zachraňování, které se někdy podaří. Protože rakovina je chorobou převážně energetickou, není pravděpodobné, že by mohl být někdy objeven uspokojující lék. Zatím nejsou přímo působící léky na žádnou chorobu, která vznikla a trvá na podkladě poruchy bioenergetického systému.

Rakovinu nezvládne každý biotronický léčitel. Ta vyžaduje vyspělého, správně laděného biotronika, jeho vyšší stupeň intensity bioenergie a určitou vypracovanou metodu. Ale protože je to choroba převážně energetická, vykazuje silný a správný léčitel při jejím léčení překvapivě dobré až úplné výsledky. Je zatím jediný, kdo ji může uspokojivě léčit. Ovšem za předpokladu, že jeho léčba nebude žádným způsobem narušena a že není medikamenty zaléčena.

Tím nechci říci, že takový léčitel může vyléčit plně každý případ rakoviny. Léčí ji úspěšně, ale úspěchy mohou být a bývají poměrné, závislé na různých okolnostech. Málokdy se dostane k případu rakoviny včas, nebo dokonce před lékařem. Málokdy má dosti času, aby mohl léčbu dostatečně rozvinout. Dále si musíme uvědomit, že zvládá proces, kterým je samotná choroba, ale většinou nemůže zvládnout hmotné změny, které choroba vytvořila. Při rakovině je to například nádor. Léčitel ho nemůže vyjmout z těla. Po likvidaci maligního procesu se růst nádoru zastavuje a jeho agresivita končí. Mohl by zůstat dále v těle, pokud by nepříznivě nepůsobil například tlakem na okolí nebo neztěžoval některé tělesné funkce. Mohl by ale být místem nejmenšího odporu, a tím stálou hrozbou recidivy. Až bude v budoucnu spolupráce s lékaři, bude mnohdy žádoucí předat vyléčený případ chirurgovi. Ten pak nebude dělat rozsáhlý zásah, ale pouhé vyjmutí.

Při léčení rakoviny léčitelem a ještě dlouho po vyléčení je velmi důležité, aby pacient dodržoval antikancerogenní dietu, kterou mu léčitel určí. Pokud ji dodržuje i po bioenergetickém vyléčení a po přímé následné operaci, není nebezpečí obnovení maligního procesu, ani metastas.

Při pokročilých rakovinách je léčebný výsledek nejistý, léčení je velmi obtížné a mnohdy úplně selhává.

Zatím jsem pokročilé případy léčil pouze ambulantně. Jistě i zde by byly daleko lepší výsledky, kdyby je bylo možno léčit na lůžku a intensivně. Bohužel, biotronické nemocniční oddělení u nás není.

Všechny rakovinové typy se neléčí stejně úspěšně. Nejhůře se léčí plicní a bronchogenní typy. U nich vadí naše silně znečištěné ovzduší, ze kterého inhalujeme příliš mnoho kancerogenních látek.

Při všech typech rakovin vadí léčitelským zásahům, jestliže bylo použito destruktivní ozařování a zvláště, byla-li podána cytostatika, nebo bylo-li použito radioisotopů pro provedení scintigrafie.

Pokud je vadná činnost v TSS jen sekundární nebo je výsledkem poruchy v jiné oblasti, je pomoc léčitele jen doplňující a podpůrná. V takových případech působí po dobu léčebné kúry léčitel společně s lékařem a po odeznění choroby může léčitel posílit organismus.

Při chorobách, které jsou převážně z hmotné oblasti, se léčitel léčení neúčastní. Tam je na místě pouze lékař a jediným léčebným prostředkem jsou léky nebo chirurgický zákrok.

Totéž platí pro choroby, které vycházejí převážně z psychické oblasti.

znak nauky

Předkládám své poznatky, které snad přinášejí doplňující názor na zdravotnictví a nový postoj k chorobným příčinám a procesům. Všechny jsou zdůvodněny a věřím, že jsou správné, protože jsou zákonité. Předkládám je jen velmi stručně ve snaze přiblížit a osvětlit biotronické působení a jeho možnosti těm, kteří o ně mají zájem.

Energetické příčiny chorob, respektive choroby TSS, nebo poměrná účast bioenergetických nedostatků na chorobách jsou nepopiratelné. Léčebné výsledky biotronickou metodou jsou přesvědčující, ale

POUŽITÍ BIOTRONICKÉ LÉČBY PRO ŠIROKOU VEŘEJNOST NEBO POPULARISOVÁNÍ TĚCHTO POZNATKŮ U PACIENTŮ JE NEMOŽNÉ A NEŽÁDOUCÍ,

protože zatím je jen velmi málo léčitelů, kteří by mohli podat přesvědčující výsledky biotronického oboru ve větší míře. Proto to, co je zde psáno, je pouze informativní, ale rozhodně ne nabízející. Jsou tak ukázány možnosti pro budoucno.

Ten, kdo má schopnost předávat nemocným vitální síly v dostačující míře, čili ten, kdo má jejich stálý průtok, musí tuto svoji možnost vypracovávat, spektrum sil rozšiřovat, napětí zvyšovat a hlavně celý předávaný silový komplex náležitě zkvalitnit.

Dále je nutné, aby léčitel získal alespoň do určité míry znalosti z oboru anatomie, fysiologie, patologie, ale hlavně, aby odpovídal léčitelské etice. K tomu je třeba nadané jednotlivce vyhledat, roztřídit, vytipovat, soustředit je do jednoho místa, finančně je zajistit a vyškolit. To není jednoduchý problém. Zatím u nás takové možnosti nejsou. Jistě je přinese budoucnost, protože zdravotnická situace si je vynutí.

znak nauky


SHRNUJI:

Rozeznávám dva základní druhy energie. Energie anorganické a organické. Z hlediska zdravotnictví jsou anorganické destruktivní a organické konstruktivní – léčivé. Organickým energiím říkáme bioenergie nebo vitální síly. Složitost organických energií je proti anorganickým taková, jako je složitost organické hmoty proti anorganické. Domnívám se, že by toto dělení měl vědecký svět již bráti v úvahu.

znak nauky

Existence vitálních sil je prokázána. Jsou nedílnou součástí všeho, co žije. Rostlin i živočichů.

znak nauky

Žijící člověk sestává ze třech komponentů: 1) z těla, 2) z psychické složky, 3) z energetické složky, která tvoří v těle „tělesný silový systém“ (TSS). Tyto tři komponenty jsou spolu vzájemně propojeny a působí na sebe.

znak nauky

Člověk má svůj specifický TSS, který může být v některé své části narušen tak, jako může být narušeno tělo nebo psychická složka. Takové narušení je chorobný stav.

znak nauky

Rozeznávám choroby, jejichž příčina je převážně v tělesné oblasti, nebo převážně v psychické, nebo převážně v silové. Dle tohoto dělení rozlišuji choroby a vymezuji je pro primární terapii lékaře, léčitele, nebo psychoterapeuta. Choroby převážně tělesné oblasti jsou doménou lékaře a léčitel při jejich léčení může být pouze podpůrným činitelem. Choroby převážně z psychické oblasti jsou nejlépe zvládnutelné psychoterapeutem a choroby vzniklé nebo trvající na basi převážně z důvodů bioenergetických budou úspěšněji léčeny biotronickým léčitelem. Lékař při nich může jen pomáhat a odstraňovat následky. Věřím, že léčící těchto tří oblastí budou v budoucnu spolupracovat.

znak nauky

Mezi choroby převážně energetické podstaty patří například některé revmatické choroby, některé poruchy vnitřní sekrece, roztroušená mozkomíšní sklerosa, některé krevní choroby, rakovina všech typů a podobně. Všimněme si, že při takových chorobách lékař nepůsobí přímo na podstatu choroby, nevytváří sanační proces, ale že jeho pomoc je buď paliativní nebo záchranná. Na léčení chorob převážně energetické podstaty se nehodí léky (zatím stejně žádné nejsou a asi nikdy nebudou), ale jen biotronická léčba.

znak nauky

Ve většině případů ztěžuje nebo úplně ruší činnost léčitele současné podávání léků. Zásahy léčitele a lékaře mají být postupné a samostatné, vyjma případů, kdy jsou například snižovány dávky léků a kdy je nutná současná spolupráce a lékařská kontrola.

znak nauky

Zatím je jen málo vyspělých biotronických léčitelů. Věřím, že dnes, kdy je již vitální síla vědecky prokázána, biotronické léčení zdůvodněno, a výsledky jeho léčby jsou přesvědčivé, že lidská společnost ve vlastním zájmu pochopí a uzná biotronickou terapii a brzy ji zařadí do zdravotnictví.

znak nauky

Podávám jen své názory a teorie, které vyšly z mé léčitelské praxe.

Zdůrazňuji, že léčení biotronickou metodou pro širší veřejnost není zatím možné pro nedostatek kvalifikovaných léčitelů. Upozorňuji pouze na tento obor a jeho možnosti ty, kteří o jeho poznání mají zájem a kteří se chtějí nad touto problematikou zamyslet.

Říjen 1976

Josef Zezulka

 
 
 
 

Josef Zezulka - Přednášky IIJosef Zezulka – PŘEDNÁŠKY II
Vydal © Tomáš Pfeiffer, nakladatelství Dimenze 2+2 Praha, Soukenická 21, 110 00 Praha, Česká republika, 30. 3. 2014, www.dub.cz, ISBN 978-80-85238-44-0
Všechna práva vyhrazena. Žádná část této knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě nebo překládána do jakéhokoliv jazyka bez předchozího písemného souhlasu nakladatele.
© Tomáš Pfeiffer, 2014

  

 
     
 
© Tomáš Pfeiffer. Všechna práva vyhrazena.
Jakékoliv další šíření obsahu webové stránky, zejména formou kopírování či dalšího zpracování bez předchozího písemného souhlasu jsou zakázány.