Preambule

Josef Zezulka a Tomáš Pfeiffer

Milý čtenáři těchto stránek,

když jsem před léty stanul před tímto prošedivělým pánem poprvé, netušil jsem, že potkávám svůj Osud. Poté jsem s panem Zezulkou strávil významnou část života. Navštěvoval jsem jej pravidelně několikrát týdně. Vždy si na mne udělal čas a my povídali až do začátku „televizních novin“. Byla to nenásilná a vlastně geniální výuka v oblasti filosofie Bytí a biotroniky, tedy v oborech, které pan Josef Zezulka vytvořil a zavedl do praxe. To jsem pochopil až mnohem později. Vždy jsem odcházel plný myšlenek a pocitů. Je to ohromné, jak velkou ve mně dokázal vytvořit změnu. Rozšířil mé původně spíše jen technické myšlení k méně schematickému a hlubšímu vnímání světa.

Znal jsem osobně i od pana Zezulky několik dalších přátel, kteří jej navštěvovali a ptali se stejně jako já. Setkával jsem se s nimi u pana Zezulky a dodnes jsme ve styku. Léta ubíhala a vyměřený čas se krátil. Těsně před opuštěním svého hmotného těla si mě pan Josef Zezulka zavolal a udělal něco, co se stalo pro mne závazkem, slibem a životním naplněním na celý další čas. Řekl: „Tomáši, předávám vám biotroniku i filosofii Bytí – nyní je povedete vy. Předávám vám poznané, abyste je nesl a ochraňoval. Až se naplní čas i vám, předáte dalšímu.“ Řekl větu, která mi dodnes v hlavě i srdci zní: „Předávám vám naši společnou věc.“

Tolik na vysvětlení. Teď již víš, čtenáři těchto stránek, proč tuto společnou věc předkládám nyní i já. Vždyť všichni jedno jsme a není nic lidského a Božího, co by nebylo naší vzájemností. Až později jsem pochopil, koho jsem potkal – byl to prorokovaný Přinašeč z Prahy.

Tomáš Pfeiffer

žák a pokračovatel Josefa Zezulky