ŽIVOTNÍ ENERGETIKA
Hmotné tělo, které vidíme, hmatáme a dále můžeme zjišťovat svými smysly, vyvinulo se složitým procesem. Původní základ tvořila anorganická (neživá) hmota, která ve spojení s psychickou složkou se změnila na organickou (živočišnou). Složitým vývojovým procesem se vyvíjela od nejprimitivnější tělesné formy přes složitější, a proto vývojově vyspělejší, až k člověku.
Současně s ní, jen o krůček napřed, se vyvíjela psychická forma bytosti. Také od nejprimitivnější přes vyšší a vyšší až do lidské formy. Vyvíjela se proto dříve než hmota, protože je jí nadřazena, a byla a je to vlastně ona, podle které se hmota rozvíjí.
Hmotu i psyché prostupují energetické proudy, které jsou geneticky stejné skladby, jen se různě, podle své příslušné oblasti projevují. V živém těle se jednou polovinou spojují a vytvářejí jeden celek, kterému říkám „vitální síly“. Mimo její proud zůstávají zachovány z poloviny oba původní proudy.
Člověk je tedy vtělená bytost na určité duchovní úrovni, kterou dosáhl vývojovým procesem, a sestává z tělesné hmoty, psychické složky a z vitální složky. Všechny tyto tři komponenty jsou v Podstatě stejné. Jsou to síly, které se v těchto oblastech projevují, a proto podle nich vypadají. Každá z nich sestává z podstatných čtyřech složek, tj. z odstředivé, dostředivé, vzruchové a klidové.
V dosavadní době zajímali se lidé převážně o hmotu. Vzrůstal zájem o techniku, která se rozvíjela, ale vědění o životě šlo stranou. Lidé poznávali anorganické síly. Byla to např. elektřina, magnetická síla, geomagnetismus, gravitace, radiové záření apod.
Nyní, tj. v poslední době, nastupuje poznávání biologických sil. Nastupuje pomalu. Vědci poznali např. tzv. mitogenetické záření, ale dále se s ním nezabývali. Biologické (vitální) záření bylo již dávno používáno magnetiséry a léčiteli pro léčení chorob, ale protože nebylo oficielní vědou uznáváno, bylo prohlašováno za šarlatánství.
Až teprve před několika málo lety vzpomnělo několik vědců dřívějších objevů a počali se o biologické energie více zajímat. Sovětští manželé Kirlianovi vynalezli způsob, jak vyzařování biologických sil fotografovat. Tím se opět oživil vědecký zájem o tento problém a samotná existence biologických sil byla tímto verifikována. Dnes je tedy nezvratně dokázáno to, co v duchovních naukách, hlavně v dřívějších vyspělých kultech, bylo dávno známo. Pokusím se vysvětlit můj poznatek z tohoto oboru tak, jak jsem ho pochopil.
Komplex vitálních sil neboli životní síly (životní energie) procházejí živým tělem člověka a jsou strůjci veškerých životních pochodů. Když se rodí nový člověk, a je oplodněna zárodečná buňka, působí na vývoj plodu vitální síly matky. Dle jejího „mentálního plánu“ se postupně vytváří nové lidské tělo. Zárodek v matčině těle prodělává celý bytostný (ontogenetický) vývoj. Tak jak se postupem celých věků vytvářel bytostný život na naší planetě, od první buňky, od prvého jednobuněčného živočicha až k člověku, právě tak postupuje fetální vývoj (vývoj v těle matčině) od zárodečné vaječné buňky až k lidskému tělu. Na zárodku jsou postupně patrny veškeré vývojové fáze. Fetální vývoj se tedy plně shoduje s celkovým vývojovým postupem, kterým se vyvíjelo vše bytostné na naší planetě. Zatímco celkový vývoj trval několik miliard let, totéž se odehrává v matčině těle za 9 měsíců.
Je to jeden a tentýž životní plán, je to část formy Tvůrčího díla, pouze promítnutá do jiné oblasti tvoření, a proto má časový rozměr, který odpovídá té oblasti. Tento plán patří do oblasti ducha, (psychické, mentální, myšlenkové) a postup provádění zprostředkuje vitální síla (biologická síla, duše).
Kvalita a forma psyché, hmoty i vitální síly je v základě jedna a tatáž. Je to již popsaná Tvůrčí čtyřka, se svými čtyřmi základními kvalitami: dostředivou, odstředivou, klidovou a vzrušující. Z těch je sestavena hmota, psyché i vitalita. Opakuji, že je to jen jedna základní myšlenka, která se projevuje v různých oblastech a podle toho se nám jeví.
Je to tedy v každém živém těle jen jedna podstatná myšlenka (forma, plán), která se projevuje ve 3 oblastech. Jednotlivé části vitální síly, které mají popsanou kvalitu Tvůrčí čtyřky, vykonávají v různých kombinacích veškeré životní pochody v těle. V souhrnu jsou nedílnou součástí každého živého těla.
Když člověku tělo doslouží a on umírá, odděluje se od těla celá komplexní lidská bytost, tj. psychická složka i vitální, a zůstává mrtvé tělo, jehož hmota má pouze tu část vitální složky, která patří anorganické hmotě. Přestože hmota mrtvého těla je pozůstatkem organická, je vedena k rozkladu, rozpadu. Pokud ji držela v raportu organická vitální síla, hmota podléhala organickým zákonitostem, jako mrtvá podléhá anorganickým.
V živém těle probíhají neustále nutné životní pochody. Jsou čtyř popsaných druhů. Ve zdravém těle se projevují takto:
1) Dostředivý faktor posiluje orgány a buňky k dostředivé činnosti. Posiluje jejich snahu po ukládání živin, v přeměně živných látek podporuje jejich syntézu, účastní se postupů seskupování, srážení, provádí tažení živin do buněk a orgánů. Způsobuje srážlivost krve, provádí nadechnutí apod.
2) Odstředivý faktor posiluje např. vyměšovací orgány v jejich činnosti, působí roztažení cév, výdech, katabolismus, – odbourávání depotních živných částí. V přeměně potravy se účastní v její analýze, prostě působí proti dostředivému faktoru, se kterým za ideálních podmínek vytváří rovnováhu.
3) Klidnící faktor působí vyrovnávání životních pochodů směrem k útlumu. Klidní vzrušení všeho druhu. Zúčastní se hojivých pochodů, klidní záněty nebo jiná podráždění. Zklidňuje zvýšené tělesné funkce a vyrovnává je. Staví se proti hyperplasii. V dospělosti při životním zlomu, tj. v době, kdy se konstrukční tělesné vyspívání mění v destrukční stárnutí těla, zastavuje růst a všechny konstrukční snahy těla atd.
4) Vzrušující faktor dynamisuje v mládí tkáně a orgány k činnosti a růstu. Dynamisuje vše, ale také vzrušuje, rozčiluje. Zúčastní se přeměny látek ve smyslu oxidace, spalování. Je protisílou klidnícího faktoru, staví se proti němu a za ideálních okolností s ním tvoří rovnováhu.
Toto jsou čtyři základní prvky celkové vitální síly, která jimi vytváří veškeré životní tělesné i psychické pochody. V psychické oblasti posilují lidské myšlení a dávají mu základní směr a hodnotu. Jejich působení zde vypadá např. takto:
1) Dostředivý faktor disponuje myšlenkový postoj egocentricky, sobecky. Podporuje vztahovačné myšlení. V řešení situací podporuje sobecké hledisko.
2) Odstředivý faktor podporuje altruismus, disponuje k chápání životního kolektivu, situace řeší s ohledem na druhé, podporuje vžívání se do situací druhých tvorů a žití pro druhé. Je opakem dostředivosti a za ideálních podmínek s ní tvoří rovnováhu.
3) Klidový faktor působí na zklidňování, chlad, chladné uvažování, zastavení se v myšlenkovém rozletu.
4) Vzrušující faktor jako opak klidového působí vzruch, žár, rozohnění se pro něco, překotné a vzrušené myšlení, myšlenkovou dynamiku, nadšení.
Život je neustálé kmitání, stálé pendlování mezi dvěma póly. Tak je to i ve vitální složce. Je zde stálé pendlování mezi dostředivostí a odstředivostí a potom mezi žárem a chladem. Pokud jsou tyto dva a dva ve svém životním projevu v rovnováze, trvá ideální životní stav. Horší to je, když je jejich rovnováha porušena a některý z pólů je nadměrně posílen nebo oslaben. Pak dochází k jejich disharmonii, která se mstí. V těle se projevuje chorobný stav a v psyché je narušena základní psychická forma, která byla tak dlouho ve vývoji pěstována. Menší porušení rovnováhy v těle i psyché je běžné. Vyrovnává je buď zákon odrazu nebo vyspělejší logické myšlení. To pak používá k vyrovnání pro tělo léčebné nebo léčitelské praktiky a pro psychickou složku poznání a ochotu po nápravě a správném vývoji psychické formy.
Chorobné a nežádoucí změny v těle i psyché podporují a vytvářejí jednotlivé silové složky při svém nenormálním sesílení asi takto:
1) Dostředivý faktor vytváří v těle tvoření kamínků a usazenin, žilních trombů, vápenatění tkání, atheromy, nadměrné ukládání tuků atd.
V psychické oblasti sesiluje ego, člověk se stává v myšlení středem a je na prvém místě svého zájmu a často převládá jen jeho ego. Činí bez ohledu na druhé nebo v odtažitosti od celkové životní společnosti. (Lidí i ostatních tvorů, o kterých člověk myslí jako o zanedbatelných.) V náboženských směrech se zaměřuje jen na poznání sebe a snaží se v různých cvičeních vytvářet své vlastní blažené stavy. Je zde prostě nezdravě sesílena dostředivost.
2) Odstředivý faktor se projevuje pathologicky v těle zrychleným vyměšováním a nevyužitím živin, nemožností donositi plod v těhotenství, vyplavováním nezralých krvinek do krevního oběhu, atrofií tkání apod.
V psychické oblasti to je nezdravý, přehnaný altruismus, nekritičnost, zanedbávání sebe, uvolnění mysli k přeludům a vidinám apod.
3) Klidový faktor se chorobně projevuje přehnaným útlumem, např. útlumem činnosti kostní dřeně, a tím disponuje k anemiím – nežádoucím sesílením útlumové činnosti nervové soustavy, např. nezdravým sesílením činnosti parasympatiku, lenost střevní činnosti, útlum činnosti žlučníku, kde potom spolu s dostředivou silou disponuje k tvorbě konkrementů (kamínků – písku), snižuje činnost endokrinních žláz (např. některé druhy diabetu) apod.
V psychické oblasti sráží myšlenkovou dynamiku, způsobuje přehnaný citový chlad, klid, lhostejnost. Vede k lenivění a k přehnané pasivitě.
4) Vzrušující faktor se projevuje chorobně v těle nezdravě zvýšenou činností orgánů nebo i buněk. Vede k hypersekreci, hyperplasii, rozčilení orgánové i buněčné činnosti, k hyperdynamice. Ve spojení s odstředivým faktorem vede k patologickému lysování, k přehnané a tedy zvrhlé autoimunitě, částečně se podílí na složitém alergickém procesu, převážnou částí je odpovědný za maligní bujení apod.
V psychické oblasti se chorobně projevuje hyperaktivitou, agresivitou, fanatismem, který vede k nesoudnosti, rozčilením, hypersexualitou apod.
Ideálem tělesného i psychického zdraví je rovnovážný stav vitálních sil těla i psyché (ducha) a správný anatomický stav těla i správná forma psychické složky. Člověk ale není tak ideálním a vývojově vyspělým tvorem, aby ve všech těchto složkách udržel rovnováhu. Navíc jeden z vývojových zlomů je právě v době, kdy naše vnitřní bytost dospěla až k člověku. Člověk je zde krisovým tvorem a jeho krisi způsobuje přechod z pasivního do aktivního vývoje. Tato krise působí velmi chaoticky na myšlení a tím si můžeme vysvětlit to nesmyslné lidské jednání, kterého jsme svědky a které vede k chorobnému narušení jeho těla, psyché a také ke způsobu jeho života a k falešnému životnímu postoji. Zde je jedna z velkých příčin lidských chorob, anomálií a porušených funkcí těla i psyché, které by při trošce kritičnosti nemusely být tak zlé a časté, jak je známe. Mám na mysli způsob žití, který je právě v nynější době rozšířen u velké většiny lidí a který je duchovně vyspělému a přemýšlivému člověku nepochopitelný. Je to nedomyšlený, nelogický životní postoj a způsob života.
Není těžké si uvědomit např. škodlivost alkoholu. Alkohol je nervový jed. Všichni víme, jak působí na nervovou soustavu. Každý z nás měl jistě příležitost vidět lidi, kteří ho požili větší množství a kdy jeho působení výrazně vyniklo. Tak je to při větší dávce. Ale on působí i při malých dávkách, kde není jeho činnost tak markantně znatelná. Člověk si např. neuvědomuje, že po malé dávce, o které si myslí, že je zanedbatelná, se snižuje jeho nervová i psychická schopnost. A když se takto nepatrnými dávkami traumatisuje často, nebo dokonce i několikrát denně, ani si neuvědomí, že jeho nervy již nejsou schopny pracovat tak, jak by měly. A když si to uvědomí, hledá příčinu jinde.
Zamysleme se trochu nad činností těla. Usedneme k obědu a zrakem hodnotíme jídlo, které máme před sebou. Máme na ně chuť nebo nechuť. Náš psychický (mentální) postoj začíná rozehrávat nervovou soustavu. Tělo se připravuje na příjem určité potravy. V ústech jsou vytvářeny sliny a trávicí soustava je uvedena do náležité pohotovosti. Pak jíme. Jídlo prochází žaludkem a zažívacím traktem. Při jeho pomalém průchodu hlásí recepční buňky žaludku a střeva do mozku, o jakou potravu se přesně jedná. Nato jdou z mozku zpět povely sekrečním buňkám, jaké šťávy mají vyloučit, aby ta určitá potrava na tom určitém úseku byla správně trávena, rozložena a její látky přeměněny na jiné, složitější, které tělo potřebuje. Dále se nervy zúčastní distribuce těchto látek do orgánů a buněk. Jejich žádosti o dodávku určitých potřebných živin v potřebném množství jdou přes nervovou soustavu a ona tuto službu vykonává. Dále orgány a buňky přes ní žádají o odebrání vyžilých, pro tělo nevyhovujících odpadních látek a ona i zde plní své složité úkoly. Její činnost je tak úžasně složitá a pestrá, tak úžasně jemná a náročná, že si ji i při dnešním stavu vědy můžeme jen velmi vzdáleně představit.
A do tohoto úžasně jemného a důležitého pochodu najednou nevhodně zasahne člověk. Třeba tím, že vypije ke svému obědu „JENOM“ malé pivo. Tím zasáhne velmi rušivě do této popsané mechaniky. Sám si nic neuvědomuje. Podléhá zvyku a společenské zvyklosti. Malé pivo přece pije ke každému obědu a nikdy nezpozoroval nic špatného. Naopak, jak tvrdí, dělá mu to dobře. To si ale jenom myslí.
Tak jemné a složité nervové soustavě stačí i velmi nepatrná dávka alkoholového jedu, aby byla alespoň částečně nepříznivě ovlivněna. Je pravda, že se tělo brání, a často se i ubrání alkoholovému účinku, ale když se tyto ataky opakují, začíná to v trávení a v distribuci živin fungovat jinak, než jak to má být. Člověk stále nic nepozoruje a ani si neuvědomuje, jak se mu pomalu, ale jistě rozbourává jeho zdravotní stav. Když se pak přihlásí choroby nebo špatné tělesné disposice, neuvažuje o tom, že je to vlastně součet mnoha chyb a jednou z nich že je alkohol. A to bylo mluveno jen o „malém pivu k obědu“. Kde jsou ostatní, větší dávky, které člověk pije, jak říká, na dobrou náladu.
Že škodí kouření, to není tak těžko pochopit. Horší je pochopit, proč si lidé na kouření zvykají. Kde je ta vyhlašovaná lidská dokonalost, která nás odlišuje od nižších tvorů, když člověk není schopen pochopit ani tak daleko, a dokáže si vědomě a dobrovolně škodit?
V životě platí pravidlo, které si mnoho lidí neuvědomuje, a sice, že vše, co je člověku nepřirozené, mu škodí. Tělo každého živočicha, tedy i člověka, je stavěno na přijímání pouze určitých potravin. Dle toho zaujímá každý tvor své místo v celkové osudovosti, a zde má svoje vlastní, asi tak jako určitá důležitá součástka ve složitém stroji.
Bytost, která se v postupu vývoje ubírala směrem k člověku, odcházela od nižších, dravčích druhů k vyšším, býložraveckým. Člověk je, jak již bylo dříve řečeno, stavbou svého těla býložravec, přesněji řečeno – fruktivor – tj. plodožravec, čili sběrač plodů. (Vědci používají ještě výrazu „omnivor“, tj. všežravec. To ale není označení základního vývojového druhu, ale označuje jenom zvrhlost jednoho ze základních druhů, „herbivora“.) Kdysi dávno v lidské historii z primitivního postoje a z nedokonalého náboženského pochopení vytvořil člověk náboženský rituál, ve kterém přijímal kousek masa jiného tvora. Věřil, že tak dostane sílu jeho svalů nebo že přijetím kousku jeho mozku sesílí svoji psychickou podstatu. Tak začal přijímat maso. Postupem doby víc a více, až je po čase zařadil i do svého jídelníčku. K dalším životním chybám přidal i tuto, ta se mu připočetla k ostatním, aby jejich souhrn škodil tělu, duchu i společenskému postoji.
To vše bylo řečeno již dříve, ale je to nutné připomenout, než si řekneme něco více o běžném přijímání sil.
Život těla, psychické i vitální složky, to jsou procesy – pochody. Stálé dění a stálá přeměna, jejich stálý životní projev. Jejich energie stále kolísá, vybíjí se a je nabíjena. Člověk přijímá síly aktivně i pasivně a také tak je vybíjí. Nás bude zajímat jejich přirozený, běžný příjem pro:
a) tělo, b) psychickou složku, c) vitální složku.