ŽIVOT VESMÍRU
Tak vznikla hmota, jak ji známe. Byla to hmota anorganická - neživá. Přesně stejně jako část hmotná se dělila druhá základní část, část duchovní. Protože je naprosto stejná jako hmotná část, jenom je jiného pólu, dělila se na charakteristicky stejné díly, které zde svůj charakter projevovaly v rámci ducha. I zde bylo dělení z podstatné duchovní části na dvě, které představovaly:
První díl opět sílu dostředivou a odstředivou a
druhý díl opět sílu vzruchu a klidu.
Každá tato část se opět rozdělila na dva díly a tyto díly se osamostatnily. Tak zde opět máme ze základní duchovní části čtyři samostatné díly, čili díly, které nám shodně s předchozími hmotnými představují:
1) sílu dostředivou, která se v duchu projevuje jako egocentrická, dohromady vztažná, obrácená do sebe, sobecká. Je to ta, která analogicky ve hmotě představuje skupenství tuhé, živel země;
2) sílu odstředivou, v duchu projevenou jako altruistickou, obrácenou směrem ven, do okolí, na vše ostatní, nesobeckou, opak předešlé, sobecké. Je to ta, která analogicky ve hmotě představuje skupenství plynné, živel vzduchu;
3) sílu vzrušující, která v oblasti duchovní znamená nadšení, rozohnění se pro něco, duchovní žár. V analogii s hmotou je to síla ohně;
4) sílu klidu, která je opakem předešlé síly ohně. V duchu je to klid, chlad, zastavení, uvolnění. Ve hmotné oblasti analogická síla skupenství tekutého, živlu vody.
Tak zde máme dvě skupiny stejného charakteru, jen jiného pólu, a sice: hmotu a ducha. Obě projevené v rozčlenění na 4. Tomuto rozdělení říkám plným právem „Tvůrčí čtyřka“. Je to proces, který z Podstaty vytvořil „Tvůrčí dílo“. Vlastně nyní teprve jeho základ. Z tohoto dělení nám zatím vzešla na jedné straně anorganická hmota a na druhé straně anorganický neboli všeobecný duch. Tyto dvě části, zatím samotné, uplatňují se v Tvůrčím díle v dobách, kdy zde není organický život.
Protože Tvůrčí čtyřka se jako zákonitý proces projevuje v celém životním dění, jak později poznáme, projevuje se mimo jiné i v oblasti zvuku a barev. Proto je možné právě popsané čtyři základní části síly hmoty i ducha označit dle jejich charakteru příslušnou odpovídající barvou i zvukem. Pro každou barvu máme v naší řeči pojmenování a zvuk opisujeme samohláskou tak, jak se nám nejlépe jeví. Je to asi tak: Uslyšíme-li kohouta kokrhat, řekneme, že dělá ky-ky-ry-ký. Čili opisujeme zvuk nepřesným vyjádřením. Tak i zde, když chceme charakterisovat zvuk, který odpovídá příslušné síle (živlu), použijeme označení charakteristicky nejlépe odpovídající samohlásky. Pak tedy naše označení pro příslušné živly ve hmotě i v duchu vypadá zcela zákonitě takto:
1) Živel země – dostředivost – se jeví v základní barvě žluté (ve všech jejích odstínech) a zvukově vyjádřené jako písmeno „E“.
2) Živel vzduchu – odstředivost – se jeví v základní barvě modré a zvukově vyjádřené je označen jako písmeno „I“.
3) Živel ohně – žár, nadšení – je v základní barvě červené a je vyjádřen zvukem jako „A“.
4) Živel vody – chlad, klid – má základní barvu zelenou a zvuk „U“.
To je označení „Tvůrčí čtyřky“, která tvoří „Tvůrčí dílo“.
Označíme-li takovým způsobem i základní část, ještě nerozdělenou, tedy tu, která se oddělila od Podstaty a kde ještě není čas, označíme ji také souhrnnou barvou, která je složením čtyř jmenovaných základních barev. Je to barva bílá. Vyjádřena zvukem, odpovídá vyslovenému písmenu „O“.
Když jsem pochopil dělení a označení těchto jednotlivých živlů, poznal jsem, že není to nic nového. Pravděpodobně to pochopil stejně ten, který kdysi dával nauku starým Židům. Zákonitá skladba těchto písmen zřejmě vedla i u nich k označení Podstaty, čili Boha, a pak k označení Tvůrčího díla. Rozeberme si tedy tuto skladbu:
V Podstatě jsou čtyři základní živly seřazeny tak, jak to odpovídá stavu před vznikem Tvůrčího díla, než započalo dělení. Je to řazení IE–UA, které je poutáno bezčasovostí základního stavu „O“. Toto „O“ stojí uprostřed a do stran váže podstatné skupiny. Celek pak dává I E – O – U A , plynule IEOUA, čili vysloveno jako JEHOVA. Tímto jménem je tedy právem označována Podstata čili nejvyšší Bůh.
V Tvůrčím díle odpadá „O“, a jsou tam jen prvky Tvůrčí čtyřky. Aby nesplynuly zpět s Podstatou a mohly trvat samostatně jako Tvůrčí dílo, prošly se dvě základní skupiny. Představme si rovnoramenný kříž, na jehož jedno rameno je navěšeno „I“ z první skupiny a „U“ z druhé skupiny. Také na druhé rameno je navěšeno „A“ z jedné skupiny a „E“ z druhé. Budeme-li potom číst písmena dokola, dostaneme IAUE čili Jahve. Tak je právem označováno Tvůrčí dílo. Pro lepší pochopení si nakreslíme vznik Tvůrčího díla i zdůvodnění označení JEHOVA a JAHVE.