www.DUB.cz
DUCHOVNÍ UNIVERZITA BYTÍ
Oficiální stránky Biotroniky a filosofie Bytí Josefa Zezulky
českyenglishdeutchfrancaisespanolitalianorussiangreek
Stručný souhrn

Jiné užití, než pro osobní potřebu, tohoto textu a obrázků i jejich částí
je možné pouze s písemným 
souhlasem vydavatele.

Josef Zezulka – BYTÍ – životní filosofie

STRUČNÝ SOUHRN

Zopakujme a připomeňme si jen stručně hlavní body:

Vše pulsuje ve 4 dobách. To je život. Pulsuje celý vesmír. Přijde jednou doba, kdy ten náš vesmír, ve kterém nyní žijeme, se rozežhaví a jeho hmota se rozejde na jednotlivé atomy. V té fázi je jeho hmota plynná, působí zde síla odstředivá. Částečky hmoty se navzájem odpuzují. V celém vesmíru jsou jen nehmotná silová centra, která se ve vesmírném prostoru pohybují tak, jak jsme zvyklí vidět planety. Je to pozůstatek, a vlastně silová kostra bývalého hmotného vesmíru a jsou silovým základem budoucích planet.

V následující fázi vesmírného rytmu přichází do vesmíru (do vesmírného prostoru) dostředivý impuls. Jeho vlivem se doposud rozptýlená hmota seskupuje kolem silových center. Kolem silných více, kolem slabších méně dle toho, jak mnoho hmoty může svojí silou to které centrum přitahnout. Tak na daných silových centrech vznikají planety. Zpočátku jsou ze žhavého plynu. V další fázi přichází impuls chladu, klidu. Dosud žhavá hmota se klidní, nastává chladnutí (v této fázi vývoje žijeme nyní my), aby později bylo vystřídáno další fází, ve které se celý vesmír opět rozežhaví.

To je jeden dechový rytmus vesmíru. Rozežhavený vesmír se rozptýlí, pak se sdružuje, chladne, rozežhaví – rozptýlí, sdružuje, chladne, rozežhaví atd. Pulsuje ve 4 dobách tak jako vše – dýchá tak jako vše. Život je rytmus Tvůrčí čtyřky. A jak vše vzniklo?

Nic nebylo a nebude, vše jest. Je věčná a nekonečná Podstata i Tvůrčí dílo, které my jsme zvyklí a schopní chápat jen v časovém rozčlenění a postupu. Podstata i Tvůrčí dílo jsou jen dva póly jednoho bytí a tvoří spolu věčnou formu existence. Ta má v sobě ty veškeré proměny, které jsme schopni chápat v postupu. Nemají začátek ani konec, nejsou vývojově nižší a vyšší, jsou uzavřeny v kruhu, který do svých stran postrádá prostorové omezení, jeví se i do stran kruhově a tak – ve schopnosti našeho omezeného pochopení – tvoří kouli.

Malý, velmi malý tvor, který v dlouhé vývojové řadě tvorů na naší planetě dospěl teprve k tvoru, kterému říká „člověk“ a který je asi tak uprostřed vývojové řady, ten maličký se pokouší odhadnout věčné a nekonečné bytí. To je ale vázáno na lidské možnosti, které nejsou nijak velké. Ale nedá se nic dělat. Můžeme chápat jen tolik, na kolik stačíme, a proto na další problém se už vědomě budeme dívat z hlediska času a prostoru, které nesou postup a rozměr.

Z Podstaty se oddělila síla, která byla Podstatou, ale jen od ní byla oddělena, jen tak, jako sklenicí nabraná voda z moře je mořem, ale je od něho oddělena. Oddělená část nekonečné a věčné Podstaty je podstatou Tvůrčího díla. Z ní Tvůrčí dílo vzniká působením „Tvůrčí čtyřky“. Je to tak:

Podstatná a původní část se rozdělila na dva díly, z nichž jeden je v Tvůrčím díle hmotou a druhý duchem. Hmotná i duchovní část se rozdělila, každá na čtyři části dle zákona Tvůrčí čtyřky. Je to část: dostředivá, odstředivá, klidová a žárová. Stejné vlastnosti patří hmotě i duchu. A tak vzniklo Tvůrčí dílo, které se dále vyvíjelo.

Když nastaly na naší planetě příznivé podmínky, tj. v čase jejího chladnutí, spojily se dosud anorganická hmota a anorganický duch a vytvořily první organickou hmotu (tělo) a anorganického ducha (bytost).

První nejprimitivnější bytost se vyvíjela. Prožívanými životy získávala zkušenosti, převtělovala se a rostla. Procházela vývojem o čtyřech fázích, který samozřejmě opět odpovídá Tvůrčí čtyřce. Nejprve jako bytost rostlinná, která má pasivní životní projev a pasivní vývoj – dále bytost nižších živočichů, kteří již mají aktivní životní projev, ale ještě pasivní vývoj. Ve třetí fázi, která začíná u člověka, začíná již mimo aktivního životního projevu také aktivní vývoj. Ve čtvrté fázi, která je pro nás v daleké budoucnosti, nastoupí aktivní pasivita.

Tvůrčí čtyřka se v těchto vývojových fázích projevuje takto: první rostlinná fáze je znamenána dostředivostí, druhá, živočišná, je ohňová, třetí, která začíná u člověka, je odstředivá, protože se mění myšlení jednotky k celku, a čtvrtá je klidová, která pracuje na ukončení pojmu nejvyšší jednotky Tvůrčího díla a nakonec převádí na pojem „Jsem vše, co jest i co není.“

Charakter každé složky Tvůrčí čtyřky je možno vyjádřit různým způsobem: barvou, zvukem, silově, skupenstvím atd. , ale vždy je to jeden a tentýž charakter, nebo můžeme též říci „vibrace“.

Sílu dostředivou můžeme vyjádřit jako živel země, barva žlutá ve všech odstínech, skupenství tuhé, zvuk jako „E“.

Sílu odstředivou jako živel vzduchu, barva je modrá, skupenství plynné, zvuk jako „I“.

Sílu klidovou, chladovou, jako živel vody, barva je zelená, skupenství kapalné, zvuk jako „U“.

Sílu vzruchovou, žárovou, jako živel ohně, barva je červená, přeměňuje všechna skupenství a zvuk jako „A“.

V Tvůrčí čtyřce je řazení těchto složek takové, že u podstatné složky Tvůrčího díla, tj. u té první, která se oddělila od Podstaty a je kvalitou jako Podstata, je základ doplněn původní nekonečnou Podstatou, která je vyjádřena zvukem jako „O“, a v postupu nám pak dává celkové vyjádření jako IE-O-UA, které Židé, kteří jistě znali zákon Tvůrčí čtyřky i Podstatu, vyslovovali jako JEHOVA.

V Tvůrčím díle, kde odpadá „O“, je vyjádření genetického postupu jako IA-UE, vysloveno jako JAHVE.

V postupu vývojových fází mezi rostlinou, živočichem, člověkem a další vyšší bytostí (ve fázi aktivní pasivity) jsou mezi přeměnami krisové situace. Je to vždy, když nová vývojová jednotka začíná novou fází. V takové krisové situaci je také člověk. Proto to chaotické myšlení a neustálený životní postoj, proto ta možnost zničení nejen sebe, ale i celého života na planetě.

Bytost se vyvíjí neustálým převtělováním. Od nižších tvorů k vyšším. Přitom stále je pracováno nebo sama pracuje na svém růstu. Jedná se o vnitřní bytost, tj. o tu, která postupuje od nejnižšího viru až k člověku a pak stále dál. Tato bytost prožívá mnoho specifických životů – jednotlivých životů – asi tak jako člověk ve svém životě prochází mnoha dny, které jsou každý jiný a v nichž se děje jeho lidský vývoj. Je to tedy vnitřní bytost, na rozdíl od vnější – specifické bytosti – která se utváří každým specifickým životem zvlášť a která má svůj začátek ve zrození dítěte a končí těsně před novým zrozením a která má ve svém životním běhu někde jednu episodu, které říkáme úmrtí nebo tělesná smrt.

Vnější bytost každým zrozením do nového specifického života přichází do jiného osudu. Osud je jednou buňkou celkové osudovosti, tj. osudu Tvůrčího díla. Osud je pevný, jenom má své dimense, ve kterých se člověk dle své vůle pohybuje, oživuje je a naplňuje daný osud buď kladně, nebo záporně. Dle toho je kladnou, konstruktivní složkou ve svém osudu a celé osudovosti, nebo zápornou, destruktivní. Svým způsobem života v jednom osudu si vytváří svůj příští osud, který je takový, jak si ho člověk svým chováním v předešlém životě zasloužil.

Proto má mít každý snahu po poznání životní a věčné pravdy, po poznání života a jeho zákonitostí, aby pochopil, aby byl kladnou složkou Tvůrčího díla, aby pomohl svému vlastnímu vývoji, usnadnil si ho a přinesl jen dobré svým příštím životům i všemu okolí. Aby pochopil hloubku smyslu života a nešel životy jako slepec, který se stále zraňuje o překážky, které nevidí.

Nepoznaný člověk, který svým životním postojem jenom ubližuje okolí a jiným nižším tvorům, se ve vývoji zdržuje a škodí si tím, že se musí přerozovat do nižších tvorů (např. člověk do zvířat), aby pochopil a do hloubky své vnitřní bytosti dostal poznání svých špatných činů a vytvořeného zla. Po prožití nutných nižších životů vrací se takový člověk zpět do lidského zrodu, kde se potom v jeho jednání projevuje to, co tím zpětným rozením pochopil. Toto se děje u lidí, kteří ještě vraždí nebo mučí nižší tvory, tzn. loví zvěř, ryby, ptáky, pěstují nižší tvory pro své jídlo, vraždí je atp.

Člověk je stvořen jako býložravec (přesněji plodožravec – fruktivor). Na pojídání mrtvol jiných živočichů se postupem doby snažil zvyknout, ale nezvykl. Ani to není žádoucí. Cesta vpřed není možná, aniž by se člověk s tímto svým tragickým omylem nevyrovnal. Dříve než nastoupí jakoukoliv aktivní duchovní cestu, musí si uvědomit, že všichni tvorové jsou si rovni, cena každého života je stejná, zákon „nezabiješ a nebudeš příčinou zabití“ platí pro každého – že člověk není dravec, ale tvor míru, a proto se na prvém místě zříká pojídání masa – vraždění druhých pro potravu. Dále se zříká požívání škodlivých jedů, jako např. alkoholu, kouření, drog. Není přece žádný důvod, proč si má ničit své tělo a zdraví a proč má zakalovat a deformovat svoji mysl. Snad proto, že to dělají jiní? To jsou jen ti, kteří si nezrevidovali svým rozumem chyby předků a bez přemýšlení kopírují vadný životní styl. Obyčejně nemohou odpovědět na to, proč si vlastně škodí. My přece chceme být jiní a také si uvědomujeme, proč máme být jiní. Nejsme přece jen opičky, které se naučily kopírovat, ale jsme lidé, kteří již myslí.

Rytmus života – síla Tvůrčí čtyřky, se projevuje všude a ve všem. Je to dech tvora, je to denní střídání dne a noci, je to střídání ročního cyklu, jaro, léto, podzim, zima – a je to také střídání čtyř ér zvěrokruhu, které svojí vlivovou silou vždy po 6.000 let ovlivňují styl života, základní postoj lidstva, jeho myšlení a vytváření základních kultur.

Prošli jsme dobou dostředivou a vcházíme do odstředivé. Je dobře tyto vlivy znát, je dobré uvědomit si i jejich dvoutisícileté poddoby s vlastním doplňujícím vlivem, abychom jich dovedli rozumně užít a neporušili jimi rovnováhu svého vývoje. Pak pochopíme krisové období, ve kterém se právě nacházíme a které se opakuje každých 12.000 let. To přispěje k pochopení dnešního člověka a k pochopení nesmyslného jednání celé naší lidské společnosti. Pro zápasníka je dobré vědět, že dopadne rána. Může si krýt alespoň obličej.

Rovnováha je základ. Z rovnovážné Podstaty jsme vzešli, do ní se vracíme. Dělením podstatné části na Tvůrčí čtyřku vznikla v nás dvojnost. Vše, co chápeme, můžeme pochopit jen ve dvojnosti. Chápeme dobro ve spojitosti s jeho protějškem, zlem. Chápeme světlo a tmu, rození a umírání atd. To nejsou dvě zákonitosti, jak by se zdálo, ale pouze jedna s dvěma protilehlými póly. Zdůvodněme si ve svém přemýšlení a meditaci dobro i zlo, abychom je poznali jako zákon dění – rození a umírání jako zákon bytí atd. Skládejme dvojnost do jednoty, protože v tom pochopení je cesta i cíl.

Všichni tvorové jsme si rovni. Nikdo není cennější než druhý. Kdo je dnes vyspělý, byl v minulosti malý. Kdo je dnes malý, je v budoucnu vyspělý. Jsme jenom svým vývojovým rozměrem položeni do jiného času, ale naše cena v Tvůrčím díle je stejná. Proto cti každého člověka, ať je třeba primitivní a nekulturní, protože stejně velká cena jako v tobě je i v něm. Cti i každého jiného tvora, třeba sebenižšího (na nižším vývojovém stupni), protože je stejně cenný jako ty. Právě proto, že jsi již na lidském vývojovém stupni, máš pochopit, že jsi zde proto, abys v Tvůrčím díle sloužil, a né panoval. Budeš-li sloužit jiným, budeš sloužit sobě. Protože v dalším hlubším pochopení poznáš, že vlastně Ty jsi Vše.Pamatuj, jak přichází duchovní učení na svět. Občas se zrodí někdo, kdo ví a zná, a aniž by byl učen dosavadními duchovními naukami, přináší své poznání „faktu bytí“. Tito přinašeči dají správné učení, ale ti, kdo je od nich přejímají a dále roznášejí a kterým říkám „roznašeči“, ti je svým menším pochopením poškozují. Často v dobrém úmyslu, ale nedokonalým nebo špatným výkladem.

Nechtěj jenom věřit. Víra, to je jenom jeden pól a ten druhý je vědění. Dohromady a v rovnováze tvoří zákon poznání. Poznávej zákonitosti, buď kritický a budeš blíže pravdě. Duchovní vývojová cesta je jen jedna: měnit sebe, svůj názor, svůj postoj k životu a všemu živému. – Nikdy jiná nebyla a nebude. Abys ses mohl správně měnit, musíš pravdivě poznávat a také poznávané správně hodnotit, abys nevzal poškozené. Pak nebudeš odkázán na slepou víru, ale budeš vědět.

Lidstvo podle jeho myšlení můžeme rozdělit zhruba na čtyři skupiny:

1) Do první patří lidé, kteří znají jen tento hmotný svět a jeho zájmy. Nezajímají se o hlubší poznání, ale žijí jen pro hmotu.

2) Do druhé skupiny patří ti, kteří již pochopili, že je něco více, než co chápou svými pěti smysly, ale věří, že toto leží za hranicí jejich možnosti poznání. Proto se oddávají víře, většinou slepé, nechají se bez kritiky vésti kazatelem – Písmem – sektou – církví. Mnohdy se shromažďují i v malých soukromých skupinách, odříkávají modlitby a naučené fráze, poslouchají mnohdy plané řeči o duchovních pravdách a skoro vždy rozebírají nějaké „Písmo“. Béřou mnohdy na sebe módní masku svatosti a klidu dle pojetí středověkých církevních malířů. Jejich přístup k duchovním pravdám je pasivní. Mnohé skupiny provozují nižší spiritismus a často podléhají klamům. Někteří vzácně přecházejí i k vyššímu spiritismu, ale to je velmi vzácné.

3) Do třetí skupiny patří lidé, kteří již začínají hledat a mnozí již k duchovním problémům přistupují víceméně kriticky. Ve svém hledání často tápou, béřou různé nauky, mnohdy je střídají, ale již se snaží o svoji aktivitu. Mnohé z nich právě touha po aktivním činění, které ale zatím nekladou do psychické oblasti, ale do fysické, vede k různým cvičením, mystickým nebo jógickým, a zde chtějí různými cviky zvládnout sebe, a tak urychlit svoji vývojovou cestu. Efekty cviků bývají různé, většinou obracejí člověka dostředivě do sebe a oddalují ho od celku. Mnohdy ho připravují na filosofickou cestu a na změnu jeho psychické formy.

4) Do čtvrté a nejhodnotnější skupiny patří již vyspělejší lidé, kteří filosofickou cestou cílevědomě mění svojí psychickou formu, poznávají zákonitosti, a přibližují se k poznávání nejvyšších problémů a ke ztotožnění se s nimi a s celým životem kdekoliv a kdykoliv.

Smysl našeho života není v tom, abychom ho prošli od narození do smrti jenom ve snaze o svoji existenci. Pochopíme-li správně duchovní zákonitosti, podstatu i cíl, pak pochopíme i smysl života a celkového bytí. Aby se tak stalo, k tomu směřuje vše, co zde bylo psáno.

Pro dokonalejší pochopení bytí, které je základem, pamatuj na souvztažnost všeho se vším. Za vším je základní myšlenka Tvůrčího díla, která se jen projevuje do různých životních oblastí a podle nich se nám pak jeví.

Např. kvalita a psychické složení každého člověka, které dosáhl svým vývojem, odpovídá mimo jiné také hodnotě čísel, – čili dá se převést na čísla. Neznáme ještě, jak ji převést plně, ale známe alespoň hrubý základ. Víme, že se člověk dle své kvality může zrodit jen v takovém datu, které je k ní souvztažné. Souvztažné jsou k sobě projevy Tvůrčí čtyřky, kdy např. tvar těla odpovídá psychické formě a člověk vzhledem vypadá tak, jaký vnitřně je. Souvztažné jsou k sobě silové poměry, životní rytmy atd.

Važ si každé základní filosofické moudrosti. Člověku bylo již mnoho zjeveno. Lidstvu byly dány již velké pravdy. Chyba je jenom v tom, že je lidé nedovedli vždy plně a čistě přijmout, a také v tom, že je přenášením do dalších generací více-méně deformovali.

Někdy byly dány prostě, jindy v krásné básnické formě a obsahují plno vědních pravd, ale i nežádoucí lidské nánosy. Vše zvaž svojí kritikou, logikou, poznanou souvztažností a analogií. Jasné a logické podrž, buď poznanému věrný a jiným předávej a dále objasňuj.

Až pochopíš sám sebe jako nedílnou součást všeho, tj. vesmírných i nadvesmírných forem, pak se ti rozevře plně pochopení smyslu života, a to je smyslem i účelem duchovního snažení. Pak pochopíš, že na prvém místě tvého životního zájmu má být každý druhý tvor (nejenom člověk) a pak teprve ty sám. Pak se staneš služebníkem, který bude pracovat na všem kladném v Tvůrčím díle, a nebudeš chtít být vládcem nad nižšími. Vzpomeň na národ, který byl pro minulých 6.000 let vyvoleným, ale který tím, že chtěl vše ovládat a vše si porobit, připravoval si jen stálé utrpení a zkázu. Vyspělý člověk, který pochopil, nutně svým přesvědčením je ochráncem a služebníkem všeho nižšího.

Znovu upozorňuji, že podávám své názory, tak jak jsem je přijal ve svém zapojení. Jistě se v mnohém nekryjí se současnými názory náboženských myslitelů nebo vědců. Nechci, aby se na ně hledělo jako na umíněnou pravdu, ale pro pochopení tvůrčí i podstatné pravdy a duchovní vývojové cesty si je sami ověřujte svojí kritičností, logikou, životními zákonitostmi, analogií a vším, čím se ověřovat dá. Dáte-li mi za pravdu, bude to dobré, i když se o tom nedozvím. Na tom přece nezáleží. Nesouhlasíte-li, máte na to právo. Jsme přece lidé různí a nemusíme všichni myslet jedním směrem, ačkoliv by to bylo ideální, pokud by ten směr byl správný.

V budoucnu přijdou další lidé, s vysokým myšlenkovým postojem. To, co známe dnes my, oni ještě prohloubí, přizpůsobí své době, aby později to vše korigovali opět další vyšší zrozenci. Vše je ve stálém vzestupném vývoji, i nauka.

Kdo chce, ať vezme a ať je mu to k užitku.

Josef Zezulka

 
 
 
 

Josef Zezulka - Bytí - životní filosofieJosef Zezulka – BYTÍ – životní filosofie
Vydal © Tomáš Pfeiffer, nakladatelství Dimenze 2+2 Praha, Soukenická 21, 110 00 Praha, Česká republika, 30. 3. 2012, www.dub.cz, ISBN 978-80-85238-85-3
Všechna práva vyhrazena. Žádná část této knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě nebo překládána do jakéhokoliv jazyka bez předchozího písemného souhlasu nakladatele.
© Tomáš Pfeiffer, 2012

  

 
     
 
© Tomáš Pfeiffer. Všechna práva vyhrazena.
Jakékoliv další šíření obsahu webové stránky, zejména formou kopírování či dalšího zpracování bez předchozího písemného souhlasu jsou zakázány.