STRUČNÉ VYSVĚTLENÍ NĚKTERÝCH POJMŮ,
KTERÉ JSOU V TOMTO PODÁNÍ UŽÍVÁNY.
Podstata
je základní bezčasové a bezrozměrné bytí – původní základ, ze kterého vše vzešlo. Je nejvyšším pojmem a východiskem toho, co chápeme jako realitu, i toho, co pro nás zatím reálné není, co se vymyká smyslovému chápání. Je v ní obsaženo vše, co je projevené i neprojevené. Z ní vzešlo
Tvůrčí dílo,
které je v základě tímtéž jako Podstata, ale je to pouze její omezená část. Ta se od Podstaty oddělila a vytvořila to, co svými smysly chápeme, – vidíme, hmatáme, slyšíme, chutnáme, čicháme. Tvůrčí dílo vzniklo dělením oddělené části Podstaty. Z ní povstala hmota, duch i vitální síly čili duše. Hmota, duch i vitalita vykrystalisovaly do čtyř základních prvků. Tomuto charakteristickému dění a dělení říkám
Tvůrčí čtyřka.
Ta je představována čtyřmi tvůrčími principy, které jsou: dostředivost, odstředivost, žár a chlad. Z Podstaty vytvořily hmotu, ducha a vitalitu (duši).
Duch
při tvůrčím dělení podstatné části tvoří protipól ke hmotě. Je povahy myšlenkové. Z počátku jako anorganický duch stojí separátně mimo hmotu, později, když na planetě vznikají vhodné podmínky, spojuje se jeho malá část s hmotou a jeho převážná část zůstává anorganickou. Je to analogické s jeho protipólem, hmotou, kde se také jen malá část hmoty naší planety přetváří na organickou, a převážná část zůstává anorganickou. Ze spojení hmotné a duchovní části vzniká
Bytost.
Ta je z počátku jen velmi primitivní a můžeme jí říkat třeba „virus“. Postupem času se převtěluje do vyšších a stále vyšších vývojových druhů a tím se zdokonaluje. Z počátku se převtěluje v rostlinných životech, později přechází do živočichů a tak postupuje výš a výše až do člověka a přes řadu lidských vtělení bude v budoucnu postupovat vývojem dále, do stále vyšších vývojových druhů. Bytost je v jedné části života vtělená, ve druhé nevtělená. Část svého života žije v těle, které jednou odkládá. My říkáme, že tvor zemřel, uhynul. Bytost odkládá své nevyhovující tělo a žije druhou část svého života bez těla, než se znovu převtěluje do nového hmotného života. Bytost je složena z hmotné a duchovní, jinak řečeno „psychické“ části. Hmotnou i duchovní část prochází
Duše,
která je jejich vitální, – životní, – silou. Anorganická hmota i anorganický duch mají každý svůj vlastní život, životní sílu – duši. Když se spojuje hmota a duch a vytváří tak vtělenou bytost, spojují se i oba duševní proudy a vytvářejí organickou duši neboli vitální sílu – biologickou sílu – bioenergii. Ta je součástí bytosti, je jejím životem. Bytost má své
Vědomí,
je si vědoma svého bytí a toto vědomí postupem vývoje rozšiřuje a zkvalitňuje. Bytost prochází od nejmenšího elementárního útvaru k vyšším a vyšším tvorům. Vzrůstá, žije a této bytosti říkám
Vnitřní bytost
nebo také hluboká bytost a jejímu vědomí říkám
Podvědomí
nebo také „hluboké vědomí“. V něm je uložena paměť na minulé životy, obyčejně alespoň na ty nedávné, poslední. Vnitřní bytost žije mnoha a mnoha životy, asi tak, jako člověk žije mnoho a mnoho dnů od narození do smrti. Tomu každému jednotlivému životu říkám
Specifický život.
To je ten, který např. žiješ nyní ty, čtenáři těchto řádků, od svého narození až do tohoto okamžiku. Předchozí život si asi nepamatuješ a budoucí si teprve připravuješ svými nynějšími činy a svým postojem vůči všemu a všem. To proto, že tvůj postoj i tvé činy se neztrácejí, ale odrážejí se. Tomu dění říkám
Zákon odrazu.
Snad je to ten zákon, kterému Indové říkají Karma. Je to zákon, který je nezrušitelný a absolutně spravedlivý. Svými činy a svým postojem k životu dokazuje člověk, jaký je. Jeho činění se odráží a vybírá mu jeho budoucí osud ve velké paletě osudů Tvůrčího díla. V tom bude žít svůj další, specifický život. Tento život, který nyní žijeme, připravili jsme si v minulém životě za činnosti zákona odrazu. A aby náš příští specifický život byl lepší – abychom rychleji a lépe se dostávali ke svému cíli, aby odpadly životní útrapy a lidské bolesti, aby člověk byl ve svých životech šťasten a spokojen, za tím účelem bude psáno dále.
Je škoda, když člověk předkládaným naukám neporozumí jen pro neznalost pojmů. Ale je ještě větší škoda, když jim porozumí špatně. Proto předem předkládám tyto řádky.
Usedám ve svém klidu a vkládám svoji mysl do velké skutečnosti, která je bez hranic časových a rozměrných. Odtud se mysl vrací do chápání Tvůrčího díla, které z této nekonečné Podstaty vzniklo, a snaží se je plně pochopit.
Hledáme životní pravdu, smysl života toho celého dění, které je kolem nás i v nás. Hledáme co nejvíce vyčerpávající odpověď na starou otázku lidstva po celém bytí.
Oproštěme se ode všeho, co dosud víme, a pokusme se začít znovu, z jiné strany, jinou cestou a pod novým dobovým vlivem, který přináší právě nastupující éra souhvězdí Vodnáře.
Život je tep. Neustálé rytmické pulsování, které můžeme pozorovat v různých oblastech našeho žití. U člověka se projevuje v pravidelném tepu srdce a potom v rytmu dechu. Na naší planetě ve střídání denní a noční doby. Ve sluneční soustavě jako konstrukční doba (jaro, léto) a destrukční (podzim, zima). Projevuje se všude tam, kde je život, protože je životem. Můžeme si ho uvědomit v rytmickém střídání základních vlivů dlouhých časových ér zvěrokruhu nebo v pulsaci vesmíru. Je to věčné pulsování ve všech životních oblastech, které můžeme chápat.
Základ života a jeho vznik je rozčlenění. Když z klidové Podstaty vzešla základní část, aby vytvořila „Tvůrčí dílo“, rozdělila se. Rozdělením vznikl rozměr. Byly proti sobě postaveny dva póly jednoho podstatného dílu. Dělením vzniklo vše, co jest, a proto vše má dva póly a tedy rozměr, který není známý v Podstatě. V každé částce Tvůrčího díla je dvojnost. Ať je to hmota nebo psychická (duchovní) jednotka nebo vitalita, všude vnímáme dvojnost a tedy také rozmezí mezi dvěma póly všeho.
Život je síla, která toto dvojné bytí naplňuje. Působí mezi těmito dvěma póly a nám se může jevit jako kmitání mezi nimi. Pak mluvíme o vibraci života, nebo v životních formách pro nás rozměrnějších, o tepu života nebo o pendlování.
Život je tep mezi dvěma póly. Naplňuje Tvůrčí dílo, které by bez něho nebylo pro nás poznatelné. Ani by nemohlo být, protože bez tohoto tepu života bychom nebyli ani my.