www.DUB.cz
DUCHOVNÍ UNIVERZITA BYTÍ
Oficiální stránky Biotroniky a filosofie Bytí Josefa Zezulky
českyenglishdeutchfrancaisespanolitalianorussiangreekesperanto
Vývoj bytosti

Jiné užití, než pro osobní potřebu, tohoto textu a obrázků i jejich částí
je možné pouze s písemným 
souhlasem vydavatele.

Josef Zezulka – BYTÍ – životní filosofie

VÝVOJ BYTOSTI

Protože vše, co jest, vše, co se vyvíjí – celé Tvůrčí dílo i se svým životem, je v základní „Tvůrčí čtyřce“, musí se tato uplatňovat i v postupu vývoje bytosti. Vždyť vývoj patří životu, a tedy jeho rytmus musí bezpodmínečně být jeho součástí. A také je. Podívejme se nyní na vývoj vnitřní bytosti.
 

Vývoj bytosti se děje ve čtyřech fázích, které přesně odpovídají Tvůrčí čtyřce. Jedná se o životní projev a bytostný vývoj vnitřní bytosti: 

Prvá fáze se vyznačuje pasivním životním projevem a pasivním vývojem.

Ve druhé fázi je již aktivní životní projev, ale ještě pasivní vývoj.

Ve třetí fázi je aktivní projev a aktivní vývoj.

Ve čtvrté fázi je aktivní pasivita.

Bytost začíná svůj prvý život jako nejprimitivnější elementár (možno říci – virus). Je to život rostlinného charakteru, který se dlouho jako rostlina zdržuje ve vývojové řadě a převtěluje se postupně do vyšších a vyšších rostlinných druhů. Vyznačuje se tím, že žije pouze pasivně. V tomto vývojovém stadiu bytost nerozhoduje. Postupem převtělování získává vlastnosti, ale ty všechny jsou rostlinného charakteru. Žije trpně, a své okolí ovlivňuje pouze svým bytím. Zabírá jen pasivně své okolí nutné k životu. Když vedle ní vznikne život silnější rostliny, která postupně zabírá její prostředí, podléhá životnímu nátlaku. Na nepřátelské podněty zvenčí jsou automaticky vydrážděny a mobilisovány obranné životní síly. Jiné vnější podněty jsou jen pasivně konstatovány. Je známo a zjevno, hlavně u vyšších rostlin, že rostlina reaguje na mnoho vnějších podnětů, nejen hmotných, ale i vitálních a psychických. Telepaticky reaguje na myšlení člověka nebo na jeho souhrnné kvalitativní vlivy, tj. na vyzařování lidské souhrnné hodnoty. Ale nejenom lidské. Zjišťuje vlivovou hodnotu i ostatních živočichů a rostlin. Čím je bytost rostliny na vyšším vývojovém stupni, tím prokazuje širší paletu vnímání vitálních a psychických vlastností. Ale je to jen vnímání, které se uplatní ve vnitřním životě bytosti rostliny, ale netvoří příliš velkou aktivitu vůči okolí. Můžeme tedy říci, že prvá fáze bytostného života, který je svým charakterem rostlinný, vyznačuje se převážnou pasivitou projevu. Co se týká vývoje, ten je také pasivní. Je nesen pendlujícím zákonem odrazu a bytost rostliny nemá vliv na jeho postup, který by pramenil z její vůle.

Prvá životní fáze je tedy charakterisována pasivním životním projevem a pasivním vývojem. Svým charakterem odpovídá dostředivé síle Tvůrčí čtyřky, kterou značím jako „E“. Vše je soustředěno do vnitřku bytosti. Bytost je tvořena a upevňována.

Jednou přijde v životě rostlinné bytosti zvrat. Je to důležitý mezník, který odděluje dosavadní životní styl od nového, radikálně změněného. Ve vyspělé rostlinné bytosti nastupuje nový převratný prvek, a sice životní aktivita. Bytost přechází z rostlinného života do života živočišného. Z počátku samozřejmě velmi primitivního, který ale už má vlastní pohyb, a tedy již uplatňuje prvé vlastní rozhodování. Je to život snad nějakého nálevníka, nebo ještě nižší, prostě prvý život živočišný.

Pro bytost to znamená velké krisové období. Přichází pro ní převratná vlastnost. Také její život se převratně mění. Třebaže se převratná vlastnost rozhodování projevuje jen v nejmenší míře, je to něco nového, nezvyklého a dosud nepředstavitelného. Bytost ji z počátku uplatňuje jen nesměle, ale postupem přerozování si na ni zvyká.

Prvé rozhodování je nejnižší. Je to rozhodnutí, má-li se pohybovat napravo nebo nalevo, nahoru nebo dolů. Postupem převtělování přicházejí další živočišné vlastnosti. Bytost roste, převtěluje se do stále vyšších a vyšších životů, tak jak již bylo popsáno. Její životní projev je aktivní, ale její vývoj se ubírá stále ještě po pasivní cestě. V této fázi o něm ještě bytost nerozhoduje. Plně podléhá zákonu odrazu, který ji formuje ke stále větší dokonalosti.

Druhá životní fáze je tedy charakterisována aktivním životním projevem, ale zatím jen pasivním vývojem. Svým charakterem odpovídá tato fáze ohňové síle Tvůrčí čtyřky, kterou značím jako „A“. Zde přistoupil k bytosti elán, životní nadšení ze životního projevu, aktivita, zvýšené vibrace jejího myšlení.

Nyní postupuje bytost dlouhou vývojovou řadou živočišných životů až k člověku. Zde je nový předěl, který odděluje druhou fázi od třetí. Člověk je prvou bytostí v řadě tvorů, který mimo aktivní životní projev má již také prvou, zatím jen primitivní a slabou vlastnost, která mu dovoluje zúčastnit se také na vlastním aktivním vývoji. Jeho úsudek se sesílil a rozšířil. Nastoupily vlastnosti, které mu rozšiřují možnost hlubšího uvědomění si životních zákonitostí, rozšířilo se to, čemu říkáme inteligence. Zatím, pokud je bytost člověkem, je to jen počáteční a velmi primitivní prvek vývojové aktivity, ale lidstvo, jak víme a pozorujeme kolem sebe, je na něj velmi pyšné a má ho za něco již nejvyššího a nepřekonatelného. Momentálně – v tomto časovém úseku, ve kterém žijeme, jsme posledním článkem vývojové řady a není zde další vyšší vývojový stupeň bytosti, se kterým bychom mohli srovnat svůj vlastní. Proto jsme na svoji „inteligenci“ tak pyšní. Ale to nic. To je jen povzdech živočicha člověka, který kolem sebe vidí lidskou hloupost, která může vést nejen k sebezničení, ale možná i ke zničení celé planety. Je to také povzdech nad tím, co člověka nejvíce brzdí v jeho duchovním vývoji.

Vstupem do této třetí fáze máme možnost začít dávat do klidu zákon odrazu. Nemůžeme ho zrušit. To není možné, protože to je zákon života, který vše živé provází, ať už se v životě uplatňuje, nebo je v klidu. Ten bude bytost provázet dále a bude zasahovat vždy, když bytost špatně pochopí nebo nepochopí vůbec. Od počátku třetí vývojové fáze bude víceméně vývoj bytosti korigovat, zatímco dosud ho vedl. Zpočátku, pokud je bytost zrozována do lidských zrodů, uplatňuje se silně, ale asi tak uprostřed lidských životů počíná jeho činnost slábnout. To proto, že vyspělejší člověk již více uplatňuje svoji vývojovou aktivitu. Vliv každé vývojové fáze zasahuje na svém hraničním předělu do vedlejší fáze a ovlivňuje ji. Proto se nedá přesně soudit, zda prvý zrod v lidské řadě patří do konce druhé fáze, nebo zda začíná třetí. V prvých lidských zrodech je ještě silné působení zákona odrazu, které dále slábne. Vývojová aktivita se projevuje jen pomalu. Zpočátku si ji člověk ani neuvědomuje. Ale asi tak uprostřed lidských zrodů začíná se již výrazněji zajímat o to, že existuje něco víc, než co nám k vjemu předkládají naše slabé a nepočetné smysly. Zpočátku si jen všímá přírody a někdy je trochu zmaten. Snaží se vysvětlit si různé přírodní úkazy po svém a začíná se bát. Nechápe, jak vše zákonitě mezi sebou souvisí, a z bázně jde do pokory. Chce si přírodu nějak utřídit a pochopit. Obyčejně si vymýšlí různé bohy a bůžky, slouží jim, udobřuje si je, obětuje jim a snaží se žít ukázněně. Potom počne tolerovat některé náboženské názory. Dále je začne vyhledávat, a jeho myšlení nastupuje do povrchních a často naivních náboženských představ. V dalších přerodech se již nespokojuje se slepou vírou těch nižších náboženských nauk a počíná vzrůstat jeho kritičnost. Dále už vyrovnává své „vím a věřím“ a nastupuje více aktivní a cílevědomou cestu své změny.

Dosud bylo jeho „já“ převážně takové, jaký dobový vliv ho ovlivňoval. V přítomné době převážně dostředivé. Zajímal se o sebe, o svoji změnu, stál na posici svého „já“ a staral se o sebe. Cíl viděl ve svém vlastním blahu a v práci na sobě. Vyhledával různé náboženské discipliny a ideálem mu byl vlastní blažený stav mysli. Zde se ještě uplatňovala dostředivost prvé fáze a nadšení druhé. Nastupující třetí fáze nese nový vývojový vliv.

Ten, kdo v lidských přerodech již překročil polovinu zrodů a blíží se ke hranici, kdy se již bude přerozovat do vyspělejšího vývojového druhu, než je člověk (zatím v přítomném čase není tato forma ještě na naší planetě), staví se již na vyšší posici, než je jeho osoba. Chápe své „jsem“ již více neosobně, tedy odstředivě. Poznává a uvědomuje si vyšší zákonitosti, aby se více blížil k pochopení „já jsem vše, co jest“. Vyrovnává své „vím a věřím“, snaží se o rovnováhu svých vlastností i poznávání. Jednoduše řečeno, sesiluje u něho vyšší vliv třetí fáze.

Třetí životní fáze je tedy charakterisována aktivním životním projevem a aktivním vývojem. Svým charakterem odpovídá odstředivé síle Tvůrčí čtyřky, kterou značím jako „I“.

Zde člověk začíná aktivitu vývoje. Po mnoha lidských zrodech přerozuje se do vyššího zoologického vývojového druhu, který v našem čase zde ještě není, ale je v budoucím. Potom do dalšího a dalšího. V budoucnu projde mnoho a mnoho dalších vývojových zoologických druhů a bude se pomalu blížit ke čtvrté, poslední fázi. Tato je značena aktivní pasivitou. Pro nás je ve velmi daleké budoucnosti a za mnoha a mnoha bytostnými druhy. Bytosti v té fázi budou již ve své mysli více, až plně mezi sebou splývat, budou rušit dvojnost čas,  rozměr, mnohost a budou se blížit k chápání sebe jako všeho. Pro nás je to ještě málo představitelný pojem. Je to asi v takovém poměru chápání, jaký má rostlina vůči živočichu. Můžeme pouze odhadovat, ale nemůžeme pochopit.

Čtvrtá životní fáze je tedy charakterisována aktivní pasivitou. Svým charakterem odpovídá klidové síle Tvůrčí čtyřky, kterou značím jako „U“.

Koncem čtvrté životní fáze bude bytost asi v takovém stavu vědomí, kdy je vším, co jest, kdykoliv a kdekoliv. Je to stav plného se ztotožnění s Tvůrčím dílem, který je těsně před splynutím s Podstatou. Analogicky to je ukončení jednoho dechového rytmu, který v různých oblastech (dech člověka, planety, sluneční soustavy, vesmíru atd.) se projevuje jako život. Je to zákonitost Tvůrčí čtyřky – Tvůrčího díla – bytí. Uvědoměním si tohoto vývojového postupu, který je zákonitý a logický, dostává se člověk blíže k pravdě a vzdaluje se naivních představ některých nedokonalých nebo nepochopením poškozených nauk.

Pro lepší pochopení právě popsané vývojové cesty můžeme si ji znázornit graficky:

Vývoj bytosti

I – Pasivní životní projev a pasivní vývoj

II – Aktivní životní projev a pasivní vývoj

III – Aktivní životní projev a aktivní vývoj

IV – Aktivní pasivita

Asi v této době se ve vývoji objevuje člověk.

 
 
 
 

Josef Zezulka - Bytí - životní filosofieJosef Zezulka – BYTÍ – životní filosofie
Vydal © Tomáš Pfeiffer, nakladatelství Dimenze 2+2 Praha, Soukenická 21, 110 00 Praha, Česká republika, 30. 3. 2012, www.dub.cz, ISBN 978-80-85238-85-3
Všechna práva vyhrazena. Žádná část této knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě nebo překládána do jakéhokoliv jazyka bez předchozího písemného souhlasu nakladatele.
© Tomáš Pfeiffer, 2012

  

 
     
 
© Tomáš Pfeiffer. Všechna práva vyhrazena.
Jakékoliv další šíření obsahu webové stránky, zejména formou kopírování či dalšího zpracování bez předchozího písemného souhlasu jsou zakázány.