Josef Zezulka
1912–1992
„Jedním ze základních smyslů našeho života je být kladnou složkou Tvůrčího díla.
Zlepšíme-li ostatní, zlepšíme i své.“
Vydáno k 100letému výročí narození.
Předmluva
Když večer usedám unavený, v tichém zamyšlení, po celodenní činnosti, i tehdy moje myšlenky patří mému učiteli Josefu Zezulkovi. To on řídí můj život, on mě od prvého našeho setkání ovlivnil natolik, že všechno moje konání bylo a je jím jakoby posvěcené. Představa, že je stále se mnou, je hnacím motorem, který mě neustále žene dopředu. Všechny aktivity dělám rád a dobrovolně. Byla mi jím předána štafeta poznání. Předána někým, koho jsem si velmi vážil, a i proto se cítím povinen jeho osobnost a přínos veřejnosti představit.
Žil v ústraní jako obyčejný člověk. Nikdy se nechlubil svými schopnostmi, přesto byl stále kontaktován potřebnými a jeho věhlas se rozšířil do celého světa. Ale o tom až později.
Kdo tedy byl tento člověk, který nejen můj život zcela od základu změnil? Pokusím se vylíčit jeho činnost, povahové rysy a tvrdý osud, který si dobrovolně zvolil ze soucitu a lásky k lidem. Proto aby jim do nového dvoutisíciletí přinesl filosofii o záhadě bytí a smyslu života, tedy novou bibli, která nese název Bytí – životní filosofie.
Pokračování >>