DVA DARY:
DAR LÉČENÍ A DAR DUCHA
Dar léčení
Je jen málo lidí, kteří mají tuto schopnost průtoku vesmírné energie. Dnes jim říkáme magnetizéři a jen z mála je možno vychovat biotronika. Vše, co žije, má svou energii a každý může trochu této energie předat. To není léčení, ale uchlácholení. Například dítě se uhodí do hlavičky – má bouli a pláče, maminka mu tuto bouli hladí a tím, aniž by věděla, předá část své síly dítěti.
Jestliže ale lidé zneužívají této schopnosti, škodí nejvíce sobě – tím, že dávají svou energii ze svého silového centra, které oslabují, a hlavně si škodí do příštích životů tím, když zneužívají nějakého osobního prospěchu. Skutečný biotronik pracuje jinak.
„Po návratu z vězení jsem začal příležitostně léčit nemocné a za poměrně krátký čas jsem začal léčit naplno,“ říká pan J. Z. Postupně vypracovává biotroniku jako obor, píše základní učebnice jako biotronickou patologii, práci se silami, duchovní cvičení v praktikách a další.
Některé výpovědi o léčbě pana J. Z.
J. Z.
Paní hraběnku jsem písemně kontaktoval, dnes žije v USA.
Těšila se stále ze svého života „navíc“.
OPIS
3.V.1966 mi byl v nemocnici na Františku Dr. Livorou ambulantně vyjmut z levého prsu nádor tvaru a velikosti fazole.
O týden později, po odstranění stehů, jsem zpozorovala nový nádor, který se velmi rychle zvětšoval. – Histologický nález indikoval v nejkratším termínu další operaci a sice amputaci prsu.
„22.V.1966 – Přišla jsem k panu Zezulkovi, když měl nádor již velikost palce. (asi 6 cm) Hned po první návštěvě u p. Zezulky jsem se cítila celkově lépe a pocit svěžesti se dále stupňoval.
Pan Zezulka označil kouření, kávu, kakao, vše pražené, smažené a navíc veškeré druhy uzenin, jako živnou půdu pro vzrůst rakoviny a žádal, abych je ze svého jídelníčku vyškrtla.
Během pouhých pěti (5) návštěv se nádor zmenšil na velikost hrášku.
Dr. Livora, následkem této změny, která se vymykala pravidlům, chtěl upustit od amputace, vyžádal si však schválení primáře Dr. Čermáka. Primář byl téhož názoru a navrhoval pouze resekci, kterou 2.VI.1996 sám provedl.
Histologický nález po této operaci (2.VI.) byl negativní a bylo mi sděleno Dr. Rothem (nem. na Františku), že tkáň je v naprostém pořádku.
Po návratu z nemocnice jsem navštívila p. zezulku ještě několikrát. Pocit síly a výkonnosti se značně stupňoval, přibrala jsem na váze a vzdor krátkému časovému odstupu od operace, mohu bez bolesti a bez pocitu únavy vykonávat i náročné manuelní práce.
Pan Zezulka odmítá honoráře, přesto že je mi ta jednostrannost velmi trapná.
M-------------
V Praze 1, ------, dne 7. VII. 1966
OPIS
kdybyste věděl, jak zoufale zápasím, abych z té spleti myšlenek a pocitů sladila dopis! Píši ráda a snadno, proto mě tato nemohoucnost ve vyjádření tak trochu zaskočila. Snad je to tím, že se v mém nitru odehrál převrat, který se vymyká běžné formulace.
Musím Vám však napsat, protože si plně uvědomuji, jak nesmírně mnoho Vám vděčím a chci o tom napsat, protože psané slovo má jinou a trvanlivější váhu než slovo mluvené. Přiložím proto stručný popis mého případu. Snad se Vám jednou osvědčí jako svědectví.
Jsme zde teprve od pátku. (8.VII.) Musím Vám říci, že hned v sobotu jsem tak trochu měřila své síly a jsem nadšená výsledkem! Kromě obvyklých prací v domě jsem na zahradě sekala trávu kosou a místy srpem, shrabala hráběmi a odnášela v koších. Pak jsem naštípala dva koše dřeva; vše s elánem, bez pocitu únavy, bolesti. (Jsem levák a řez je na levé straně.)
Pane Zezulko, věřte mi, nechci Vám předvádět bravado. Cítím se skvěle, proto se mohu pouštět i do namahavých prací a musím Vám o tom říci, aby Vás trochu potěšilo vědomí, že Vaše obětavost nese vydatné a krásné ovoce.
Děti si hrají na lukách, slyším z dálky jejich smích. Nemají trápení a problémy, tak, jak se to sluší na jejich věk. A vše mohlo být naprosto jiné...
Modlím se, aby i ony cestou tímto životem hledaly a našly Boha; to musí každý sám –mohu je pouze usměrnit.
Tentokrát Boží Láska šla přeze mne jako vlna, která mě odnesla a svou mohutností skorem zadusila. nebo to byla záře blesku, po kterém jsem zůstala potmě. Nedá se to popsat. Vše kolem dostalo jinou tvář. Prostředí ve kterém žiji, mi bylo rázem lhostejné a cizí, i vlastní děti, kterým jsem svůj dosavadní život obětovala. Lidé na ulici se mi proměnili ve věčně spěchající, věčně pracující termity, kterým velí radarem slepá královna. Nebylo v tom nic směšného, vyvolávalo to úzkost. Vše bylo šedé a neosobní.
Jediné chvíle klidu u Vás, kdy ta strašná touha uniknout ztichla; pak chvíle silných zážiitků při mši svaté a kradené chvilky meditace doma.
Bylo mi dříve často do smíchu, když jsem v některých modlitebních knížkách četla exaltované statě a měla jsem jejich autory buď za nenormální, nebo za neseriozní. Najednou jsem zjistila, ž eto myslí smrtelně vážně a že řekli jen zlomek toho co cítí!
Nechme toho. Nezlobte se, že tak pokouším Vaší trpělivost.
Upekla jsem teď nesčetné borůvkové koláče a bublaniny, vyprala jsem povlékání na 7 postelí – a usušila na slunci a větru – (venku se tak pěkně hospodaří!) Nejsem ani trochu unavená, ale ve mně je tolik, s čím si zatím nevím rady, že už to znamená úlevu, když něco z toho mohu přišpendlit ve větách.
Ty nádherné nové poznatky vyžadují ocelovou vůli a – (paradox) – stejnou dávku pokory, aby se překlenula ta propast, nebo k opětnému scelení rozdvojeného ega.
Když chodívám nakupovat po pěšince do údolí, mám pocit – známý od dětství – naprosté harmonii s přírodou. Jsem vítr, tráva, mlha, nemám váhu, jako bych se rozpadla na molekuly, abych mohla být ve všem a všude. – Doma vleču s sebou železné okovy.
Prosím ještě jednou o prominutí, že Jste obětí tohoto dopisu. Sama se tomu směji, že dovedu v mém babičkovském věku být tak vášnivě vyšinutá a bezradná jako 16leté děvče. Ale stejně – je mi báječně, i když zůstává mnoho ke zpracování a zdolání.
Zůstává však více: veliký dluh na mé straně.
Byl Jste povolán k věčnému a jedinečnému pramenu živé vody a z Vašich rukou Jste dal napít i mně. Není divu, že smrtonosné nemoce musí ustoupit a není divu, že se rozsvítí v duši. Jak za to poděkovat? Jak se odvděčit? Na to je světské měřítko krátké. Důvěřuji v Karmu, která je spravedlivá a svou zákonitostí mi najde aspoň možnost, i když vím, že jsem příliš nepatrná, abych něco tak nesmírného mohla splácet.
Pane Zezulko, děkuji Vám z celého srdce a přeji Vám krásnou a příjemnou dovolenou.
Vaše upřímná
Marie Jana L----------------
Dosud se daří jen mírnit její průběh. I to je významné.
Pan J. Z. ale dokázal její další průběh zcela zastavit –
choroba se zpravidla vylepšila a dál stav jen mírně
kolísal, často do vzdáleného konce života.
Byla jsem požádána panem Nováčkem, bytem Praha II, Karlovo náměstí, abych se vyjádřila o zdravotním stavu jeho syna. Docházím do rodiny p. No------, úředníka I. porodní kliniky, kde jsem zaměstnána, k občasným návštěvám asi od jara 1955.
U jeho syna, p. Z-----, byla neurology diagnostikována sclerosis multiplex. Choroba se neustále horšila. Ještě na sklonku léta 55 byl u pacienta patrný silný třes okončetin, trupu i hlavy při sebemenším pokusu o pohyb. Docházelo k inkontinenci moče.
Jeho otec po vyzkoušení vší možné therapie doporučované, obrátil se s prosbou na pana Zezulku, který léčí t.zv. magnetismem.
Pana Zezulku osobně neznám a jeho návštěvy jsem nikdy nebyla přítomna, ale musím konstatovat, že se stav p. N------ mladšího nápadně lepší. Byla jsem překvapena, že si spontánně sedne, což dříve možné nebylo. Chůze, která byla dříve prakticky nemožná pro silnou ataxii, a neovladatelnost pravé dolní končetiny (ochablost), je sice s oporou, ale přece jen možná. Ataxie se výrazně zmenšila i schopnost zraku. Inkontinence moče již není, i když pacient dosud často močí. Jsem si ovšem vědoma toho, že tato choroba má spontánní remisse.
MUDr Libuše Holasová.
A teď si, pane skeptiku „nad věcí“, představ, že ty stíny jsou na tvém RTG snímku!
Je možné, že výhrady už nebudou tak významné?
Fakultní nemocnice Praha 10 - Vinohrady, Šrobárova 50
Vystaveno na žádost p. Josefa Zezulky, Praha-Smíchov, ul. J.Plachty č. 25
26. září 1967
Lékařská zpráva
Ing. V--------, narozený 12. 9. 1889, bytem v Praze 10, Na Šafránce 41, byl vyšetřen na radiologické klinice v Praze 10 dne 9. a 17. listopadu 1966. Byly zjištěny parakardiálně vlevo v dolním plicním poli dva kulovité stíny velikosti 3x5cm a nižší 2x2 cm. Bylo vysloveno podezření na plicní nádorový proces. Vzhledem k vysokému věku nebyl nemocný podroben bronchoskopickému vyšetření a probatorní excisi. Nebyl léčen ani ozařováním, ani operativně, ani cytostatiky, docházel na vlastní přání na léčení k p. Zezulkovi. Pacient nezhubl, ani se neobjevily klinicky známky nádorového onemocnění. Při rtg. kontrole 14. IX 1967 byla pole plicní prakticky čistá.
Tento příznivý případ zasluhuje, aby byly vědecky ověřeny výsledky léčby p. Zezulkou.
Přednosta: Prof. MUDr Vl. Hlaváček
Pacientka Dr. M. H., nar. 3. 3. 1944 dg. -ca mammae 1. sin.
V červnu r. 1975, za necelý rok po narození druhého dítěte, zjistila pacientka v horním zevním kvadrantu levého prsu resistenci velikosti malé třešinky, volně pohyblivou, nefixovanou ke spodině. Po měsíci se tumorek znatelně zvětšil a pacientce bylo doporučeno jeho vynětí a onkologická prohlídka. V říjnu byla provedena totální excise a histologické vyšetření, které prokázalo ca medulare. Pacientce byla doporučena ablace prsu. Než však došlo k plánované operaci, jejíž termín byl kromě jiného posunut i ze zdravotních důvodů (po přijetí na chirurgii vyskočily teploty, dostala anginu) bylo lékařským konsiliem uznáno, že na operaci je již pozdě vzhledem k době, která uplynula od excise. proto bylo okamžitě započato s chemotherapií a aktinotherapií - 30x coba lt. V témže roce bylo započato s léčbou BCG vakciny. Dekacyklus chemotherapie, kterou pacientka velmi špatně snášela, bylo nutno po 6. serii přerušit, neboť došlo k poklesu leuko pod 2000. Po třech měsících byla propuštěna do domácího léčení. Začaly obtíže, které postupně přibývaly. Občas lymfedém prsu a paže, zvlášť po námaze, bolesti pod pravým obloukem žeberním, anorexie, váhový úbytek, emese, bolesti v lopatce a žebrech, bolesti prsu, které tvrdlo, metrorrhagie, subfebrility, deprese a únavy, omezení diuresy.
Výsledky objekt. vyšetření v té době:
Scintigrafie jater: část funkce jater přebírá slezina, která je zvětšena.
Scintigrafie ledvin: těžká parenchymitosní lese, zvlášť vpravo.
RTG lopatky, žeber, plic: bez metastas.
Prs lokálně: postirradiační změny podkožní i kožní s teleangiektasiemi, oboustr. drobné uzlinky v podpaží.
KO v normě, ale později dochází k poklesu erytrocitů, leuko kolem 3000.
Therapie: Furosemid, vit. E forte, Glyvenoluung. Heparoid, Conferon, Pyridoxin, Pamba. Kvůli metrorrhagiím 3x abrase, ostatní léčba neúčinná.
Biotronické léčbě se podrobila na podzim r. 1979, kdy kvůli stupňujícím se bolestem v prsu, únavě a subfebriliím chtěla začít s hladovkou.
Na otázku, jak probíhalo biotronické léčení, jak je vnímala, pacientka odpovídá takto: Biotronicky mne léčil pan Josef Zezulka. Léčení probíhalo ve dvou cyklech. První byl 14ti denní - poslední týden v listopadu a první týden v prosinci 1979. Druhý byl od 3. 3. do 7. 3. 1980. Účinky byly fysické a psychické:
1. den. Cítím záření jako tisíce bodlinek na kůži, jako když je člověk pod elektrickým proudem. Potom homogenní teplý proud, přestávám vnímat tělo, až po skončení cítím vlhké tváře od slz a doslova proudy vody z obou paží. Bolesti jsou silnější. Tak pokračuje celý týden, ale bolesti a pocení pod pažemi se zmenšuje. Na druhý týden mamma měkne, zatvrdliny mizí, bolesti ustávají. Prs jakoby byl lehčí, bezprostředně po zásahu mám pocit, jako bych se měla rozplynout do prostoru. Třetí týden polehávám doma, a hodně spím. Jsem zcela bez bolestí. V prosinci ještě menses velmi silné, v dalších měsících pozoruji zlepšení, nemusím brát Pambu. I diuresa je lepší, ale přesto občas musím brát Furosemid. Ale po léčení v březnu se veškeré funkce normalisují zcela. Cítím se lehká a zdravá s chutí žít, neboť mohu bez únavy cokoli dělat. Dostávám velkou chuť k jídlu a při dietě pana Zezulky přibírám na váze.
Tolik z autentického vyjádření pacientky samé.
Klinický nález z VUKEO v Brně z 15. 6. 1981:
Palpační nález v 1. mammě stacionární, klidný, bez evidenčních postirradiačních změn, v levé axille drobná měkká uzlinka o prům. 0,5 cm, supraclavic 0. Kontrolní mammografie bez známek TU oboustranně. Subjektivně se cítí dobře, bolesti nemá, diuresa normální, menses pravidelné, léky neužívá žádné. Pacientka sledovaná 6 let celou dobu bez známek recidivy a reg. či vzdálených metastaz, postirradiační změny, sledované prvých 5 let, v posledním roce vymizely.
Tolik zpráva ze Žlutého kopce v Brně.
V současné době se stav nezměnil, pacientka je stále bez obtíží a pracuje na plný úvazek.
Potvrzení
K dobrozdání kolektivu pracovníků koordinační skupiny pro výzkum problematiky psychotroniky, podepsané doc. Dr. J. Suchým, Csc, Ph.Dr. Z. Rejdákem a doc. Dr. J. Cveklem mohu uvést vlastní pozorování, která dokumentují příznivý vliv pana Josefa Zezulky na chorobní stavy nemocných působením určitého druhu osobní interakce:
První nemocná byla ošetřována na ušní klinice v padesátých létech v Praze 10 s histologicky ověřenou diagnosou lymfogranulom maligní (Hodkin) s postižením uzlin podél hrtanu a průdušnice. U jmenované pacientky bylo nutno operativně otevřít průdušnici. Přesto však trvala těžká dušnost z komprese průdušnice. Po zásahu p. Zezulky dušnost zcela vymizela, nemocná mohla být propuštěna do domácího ošetřování a žila s tímto těžkým onemocněním ještě 7-8 let.
Druhé pozorování se týká člena mé rodiny. Nemocný ve věku 76 let měl zjištěn roentgenologicky nádorový infiltrát levé plíce ve formě dvou kulovitých stínů, jeden velikosti mandarinky, druhý o něco menší s rozsáhlými metastázemi v mediastinálních uzlinách. Vzhledem k věku a těžkému poškození srdce infarkty nebylo možno indikovat operativní léčbu. Po zásahu p. Zezulky se infiltrát v plicích při rtg kontrole podstatně zmenšil na velikost lískového oříšku a pacient se cítil po dobu asi 2 a 1/2 roku celkem dobře s normální výkonností. Později se nádor opět zvětšil, ochrnula levá hlasivka a pacient bez nápadnější dušnosti a jen s malými bolestmi umírá vcelku za 3 roky od objevení nemoci pod štítem. histologicky byla ověřena po smrti rakovina. Tento druh nádoru zpravidla vede k úmrtí do 1 roku od roentgenologické diagnosy.
Na základě uvedených pozorování se plně stavím za doporučení členů Koordinační skupiny pro výzkum psychotroniky.
V Praze dne 10. dubna 1969
oto-laryngologická klinika lék. fakulty hygienické v Praze 10
15. IV. 1969
Vážený pane Zezulko!
Jelikož se pí Dr. Šubrtová z motolské nemocnice bojí podat o mně zprávu o úspěšném léčení Vaší metodou, podávám ji sama.
V r. 64 byl u mne histologicky zjištěn CA levého prsu. Navrhována amputace a ozařování – obojí jsem odmítla. Cca po 5ti měs., kdy se mě stav rychle zhoršil, prso ztvrdlo, začala jsem mít bolesti, vyhledala jsem p. Zezulku. Léčila jsem se u něj, dodržovala dietu, vše přesně podle jeho metody. Prso začlo po určité době měknout, přestaly bolesti. Byla jsem skoro vyléčena, když se mě přidružil zápal plic a voda. (zase na levé straně) Přišla jsem do Motola, kde jsem byla zapsána jako umírající. Všichni se divili, že jsem se z toho dostala, rychle se uzdravovala a dokonce ani po punkci tam nezůstal zbytek vody, který norm. tam bývá a po čase se vstřebává.
Od té doby chodím do Motola na kontroly. Nyní, kdy se mně objevila recidiva, měla jsem jít na radu p. primáře onkol. na chirurgii. Byla zjištěna na l. prsu bulka ve velikosti malé meruňky. Den před příchodem na chirurgii jsem byla léčena p. Zezulkou. Bulka se značně zmenšila. To potvrdila i Dr. Šubrtová, kterou jsem požádala, aby se na ni podívala, než půjdeme na chirurgii. Byla překvapena a své zjištění říkala i ostatním. Na chirurgii jsem musela vše vypovědět doc. Tesaři. Mám povolení léčit se dále u p. Zezulky.
Toto vše, co zde uvádím, je zapsáno a poznamenáno v mých listinách v motolské nemocnici na odd. onkologie.
Praha 4-Krč sidl. čp. 1278.
V posledních týdnech jsem se seznámil s panem Josefem Zezulkou, nar. 1912, bytem Praha 5 - Smíchov, Jindřicha Plachty 25, v době, kdy byl na našem oddělení léčen jeho známý.
Šlo o 59 l. nemocného, přijatého s podezřením na maigní proces, s úpornými bolestmi v kostech. Pacient nakonec zemřel na sekcí ověřený bronchogenní karcinom s mnohočetnými metastázami v kostech a patologickými frakturami.
V době, kdy ještě nebyly rentgenologicky prokazatelné metastázy, správně určil jejich lokalizaci a teprve potom při cíleném vyšetření těchto oblastí byly odhaleny i rentgenologem.
V léčbě zaměřil své působení na tlumení bolesti a skutečně po jeho zásazích onemocnění nabylo atypického průběhu v tom smyslu, že bolesti nevyžadovaly až na vysloveně terminální stadium aplikaci opiátů, jak by bylo možno u podobného stavu oprávněně očekávat.
as. II. int. kliniky LFH KU
Na jaře r. 1966 byl mi vyoperován žlučník (ucpán kameny i přívodové cesty ucpány), můj stav se zlepšil a postupně přestávala i dieta. V říjnu 1968 dostala jsem poukaz do Piešťan k léčení reumatismu, ale hned první den po svém příjezdu byla jsem předána na infekční oddělení s vážným případem infekční žloutenky. Po sedmi nedělích jsem byla z léčení propuštěna a v Praze jsem pak pokračovala v rekonvalescenci.
Do zaměstnání jsem nastoupila na vlastní žádost v polovině ledna, ovšem jaterní testy byly ještě značně nepříznivé a i já osobně jsem se cítila hned unavená.
Později jsem byla doporučena k p. Jos. Zezulkovi. Po jeho léčení se můj zdravotní stav postupně zlepšil. Zlepšily se jaterní testy a rovněž nervově se cítím velmi dobře.
Jsem mu nesmírně vděčna za jeho ochotu nehledě k tomu, že léčení provádí naprosto nezištně.
Praha 2 - Vinohrady
Z jara 1966 jsem byl postižen bursitidou levého kolena. Koncem května téhož roku jsem pobyl služebně 14 dní v Brně, kde se bolesti, protože jsem byl nucen více chodit, značně zhoršily. Po návratu do Prahy mne na doporučení navštívil pan Zezulka a po třech návštěvách se během týdne bolesti tak zmírnily, že jsem bez hole a bez větších obtíží mohl opět vycházet.
Doc. Dr K------------
Potvrzení.
Znám p. Josefa Zezulku, bytem Praha-Smíchov, Ul. Jindřicha Plachty, již řadu let a měla jsem mnohokrát možnost sledovat jeho léčebné výsledky a působení nejen na sobě, ale i na členech své rodiny a známých. uvedu zde několik konkrétních pozorování:
Přímým působením ve třech návštěvách odstranil zcela dlouhotrvající a na léky nezabírající lumboischiadický syndromu mojí matky, která předtím byla na 3 týdny upoutána na lůžko, bez schopnosti pohybu. Od té doby se tato choroba, kterou dříve často trpívala, objevuje jen vzácně a v mírném průběhu.
Když jsem onemocněla apendicitidou a měla jsem velké bolesti v břiše a onemocnění bylo považováno pro pánevní polohu slepého střeva za gynekologické oonemocnění, pomohl zásah jmenovaného k rychlému ústupu zánětlivých příznaků a později bylo možno v klidu přistoupit k operaci slepého střeva.
Protože trpím sennou rýmou, s kterýmžto onemocněním se léčím na alergologickém oddělení, mívám v období pylení těžkou celkovou malátnost, vodnatou rýmu a zánět spojivek. Objevovalo se i podráždění průdušek. V době pylení jsem proto navštěvovala p. Zezulku, který mi tyto obtíže vždy zmírnil do té míry, že jsem byla schopna vykonávat svoje zaměstnání.
Z působení na dálku bych uvedla ještě toto vlastní pozorování: onemocněla jsem prudkým zánětem ozubice u mrtvé stoličky, který mi působil velmi prudké bolesti, takže jsem nebyla schopna dojít na pohotovostní službu (v sobotu večer) a prášky již nezabíraly. Moje matka se spojila telefonicky s p. Zezulkou a předala mi telefon. Po zákroku nastalo rychlé odeznění bolesti, ještě než byl ukončen telefonický rozhovor. Bolesti se již neobnovily a příští týden byl zub v klidu extrahován. Jeho zásah se subjektivně projevuje pocitem tepla, jindy pocitem proudění elektřiny nebo drobného vibračního chvění, po nichž následuje pocit celkové úlevy. V místě onemocnění vzniká překrvení kůže.
Přikládám toto potvrzení jako doklad působení p. Zezulky, který pomáhá lidem nezištně a řídí se zákonem lásky k člověku.
odborná zubní lékařka.
Pohled z okna.
Makrokosmos i mikrokosmos je ve své podstatě analogický. Samozřejmě, protože analogie musí být zcela zákonitě v celém bytí.