TĚSNĚ PŘED PROBUZENÍM
Mocná ruka osudu zasahuje v čase, kdy pan J. Z. asi ve třiceti letech poznává za války dívku, se kterou se chce oženit. Stane se ale něco, co rozhodně nelze označit za běžné.
Už při přípravě svatby měl několik varování, aby se neženil. „Přesto jsem jich mladě nedbal,“ říká pan J. Z. a pokračuje – „nesl jsem ohlášky do svého lukostřeleckého klubu. Stál jsem na střelnici stranou od terčů, šíp vystřelený na terč nevysvětlitelně změní v ostrém úhlu dráhu svého letu, a zasahuje mě přesně na hrot krčního obratle.“ Kdyby se odchýlil jen o milimetry, životopis J. Z. mohl v této chvíli končit. Takových varování bylo prý ještě více. Bohužel teprve později pochopil proč.
Těsně po svatbě se totiž dozvídá něco tak zásadního, že jej to přiměje využít, dle tehdejší právní úpravy, možnosti sňatek do několika dnů zrušit. Tak se stalo a pan J. Z. již po probuzení zůstává po celý život sám.
Pochopil, že v tomto jeho osudu není místo pro běžný život. Již od mládí stále pomáhal a probuzením ztrácí to osobní zcela. Jeho život patří ostatním. Je to tak: když se má přinašeč zrodit, musí se vybrat co nejvhodnější lidský osud v daném místě a čase. Pak je ale naplněn jinou kvalitou bytosti, která ovšem musí tento lidský osud přijmout takový, jaký je, bez karmické souvislosti. Je tedy pouze vstupem pro vykonání vyššího úkolu.