OČEKÁVÁNÍ
Dovolte mi osobní poznámku: Je neuvěřitelné s jakou civilní jednoduchostí se odehrává na jaře roku 1945 v Praze děj, který byl nesčíslněkrát prorokován a mezi zasvěcenými toužebně očekáván.
Počínaje kněžnou Libuší, která „vidí město veliké, jehož sláva hvězd se bude dotýkati“, přes vizi Karla IV. o novém Jeruzalému, která nasměrovala jeho životní úsilí po celý zbytek života a vtiskla Praze její podobu až po dnešní dny, a mnoha, mnoha dalšími, včetně slavného Nostradama.
Skláním se před velikostí toho, co nás přesahuje. Netuše, že sám se stanu přímým účastníkem. Vím, že to první, co přijde, bude nedůvěra, posměch, osobní zesměšňování, možná jen ticho. Pohlédneme-li do historie, uvidíme obvyklá lidská schémata jednání. Nejvíce však vždy bojují zkostnatělí fanatici domnívající se, že každý je povinen myslet jako oni. Nemusí se však bát, vždyť následující řádky neomezí jejich vlastní názor v ničem a budou psány s láskou i pro ně. Vzpomeňte, jak byli satanem častováni naši předchůdci za dob Abraháma, Ježíše atd., aby se záhy po křižování stali syny božími.
Vzájemnost posiluje, ale boj vždy jen umrtvuje. Ponechme tedy soud času, ten je neúplatný. Má to i tu výhodu, že se nedopustíme hříchu nespravedlnosti. Vždyť pravda nepotřebuje k prosazení síly meče a ohně, to si myslí jen slabí.