ŠTVANICE
„Tím, že byl tak přísný bytový zákon, nastaly mi další obtíže s bytem. Byt jsem potřeboval větší, protože jsem nemohl léčit v místnosti, kde jsem spal, ale předpisy platily pro každého, a na moji činnost léčitelskou nebral bytový úřad ohled. Posílal ke mně podnájemníky nebo zájemce o výměnu bytu a tímto způsobem mně neustále ztěžoval a ztrpčoval práci. Nepomohl ani dopis předsedy Akademie věd Kožešníka, kde žádali, aby mně bytový úřad vyšel vstříc. Nakonec zase museli zasáhnout moji duchovní přátelé a celou věc zařídit.
Dokonce ani vyjádření tehdejšího předsedy Akademie věd nezastavilo snahy pana J. Z. zneklidňovat.
PŘEDSEDA
ČESKOSLOVENSKÉ AKADEMIE VĚD
Soudruh Josef Zezulka, bytem Praha 5-Smíchov, J. Plachty čp. 25, se zabývá novým vědním oborem - bioenergotherapií, svého druhu v naší republice dosti ojedinělým.
V osobě s. Josefa Zezulky spatřujeme velmi schopného v tomto směru úspěšného výzkumného pracovníka. Další rozvoj jeho experimentální činnosti, která slouží zájmům veřejnosti vyžaduje, aby mu byly vytvořeny také odpovídající pracovní podmínky.
Akademik Jaroslav Kožešník
V Praze dne 4. ledna 1973
Musím také podotknout, že na mě neustále byl činěn nátlak, abych přestal léčit, protože na Ministerstvo zdravotnictví chodila různá udání a právě tak na Bezpečnost. Často jsem byl vyslýchaný na Bezpečnosti a měl jsem zákaz návštěv v nemocnicích. Prostě lékaři si nepřáli, abych přišel za nemocným a léčil ho, protože se báli, že budou nařčeni z neprofesionálního přístupu k pacientovi a k medicíně. Přesto byli lékaři, kteří když viděli výsledky mého léčení, postavili se za mě, ale obvykle to pro ně skončilo důtkou a vyhrožováním, že v pohraničí je pro ně místa dost, takže spolupráce s nimi byla úřady přerušena.
„Važ si každé základní filosofické moudrosti. Člověku bylo již mnoho zjeveno. Lidstvu byly dány již velké pravdy. Chyba je jenom v tom, že je lidé nedovedli vždy plně a čistě přijmout, a také v tom, že je přenášením do dalších generací víceméně deformovali.
Někdy byly dány prostě, jindy v krásné básnické formě a obsahují plno vědních pravd, ale i nežádoucí lidské nánosy. Vše zvaž svojí kritikou, logikou, poznanou souvztažností a analogií. Jasné a logické podrž, buď poznanému věrný a jiným předávej a dále objasňuj.“
J. Z.
Pan J. Z. se pokoušel biotroniku celý život zařadit do zdravotnictví,
nedělal to pro sebe, ale když viděl výsledky svých léčeb u pacientů s nádorem, říkal,
že je mu to líto a že by bylo potřeba biotroniku rozvinout pro více potřebných lidí.
V Praze, dne 2. října 1956
Vážený pane presidente !
Mám schopnost nechat vyzařovat určitou, dosud neznámou sílu ze svých rukou na nemocné tělo druhého a tímto způsobem velmi účinně léčit. Tomuto léčení zatím říkáme léčení magnetismem a lidem takto léčícím říkáme magnetiséři.
Jak jsem se dlouholetou praksí přesvědčil, jedná se o regeneraci buňky a toto záření, které z mých rukou na nemocné tělo vychází, jest ve většině případů tak silné, že nemocný je cítí jako vyzařované teplo.
S velkým úspěchem jest mimo mnoha jiných chorob léčena hlavně rakovina. Tento způsob jsem již předvedl mnoha lékařům, kteří se vyslovují velmi příznivě. Bohužel, oficielní lékařská věda, ani ministerstvo zdravotnictví nemá o tento způsob léčení zájem, protože to není léčba medicinská.
Vzhledem k tomu, že tímto způsobem jest úspěšně léčena i rakovina, považuji za správné vystoupiti s tímto léčením veřejně a navázati spolupráci s lékaři pro záchranu lidí.
Potíž jest ovšem v tom, že mne, nebo nás nemá kdo uznat, že nám nemá kdo toto léčení oficielně povolit. Nemáme svůj obor na ministerstvu zdravotnictví, dokonce se svojí snahou stojíme mimo právo, a konáme něco, co není povoleno. Já sám, abych se vyhnul trestnímu stíhání, nebo ostuzení přídomkem "šarlatán" - ve snaze pomoci trpícím - konám toto léčení přes deset let po své práci úplně zdarma.
Proto Vás prosím o ochranu, o povolení této činnosti, případně o radu, jakým způsobem toto povolení dosáhnouti, abych se mohl věnovati pouze této léčbě a abych případně ve spolupráci s lékaři mohl zachraňovat ty životy, které mohou ještě být zachráněny.
Proto Vás prosím, vážený pane presidente, abyste mocí svého úřadu o této věci rozhodl.
Josef Zezulka,
Praha - Smíchov
Jindřicha Plachty č. 25.
Příloha:
Léčebnou praxi provozuji od jara 1946. Záznamy o pacientech jsem nedělal, ale odhaduji průměrný počet léčebných zásahů na 23.500, u asi 2.500 osob.
Choroby byly velmi různé, na příklad: Choroby vegetativních nervů, endokrinních žlaz, rakoviny, leukemie, tuberkulozy, a t.d.
Pro informaci uvádím několik pacientů, jejichž adresy náhodou mám:
Jan Pšenička, Plzeň, Čechova 75.
Jindra Feistmantlová, Praha-Vokovice, Osamocená ul.
Antonín Chrtek, Josefodol u Jablonce n./Nisou.
Alena Petránková, Praha 2, Myslíkova 10.
Ervín Muzikář, Praha-Nusle, Na květnici č. 1a.
Jaroslav Fišer, Praha III., Vlašská 7.
Věra Bürgerová, Praha III., Tržiště 3.
Dále mohu uvésti jména některých lékařů, kteří se o mé činnosti přesvědčili:
MUDr Ignát Kratochvíl, OUNZ, Praha 1., Betlémská č. 7.
MUDr Zdeněk Pinta, Praha XII., Stalinova 79.
MUDr Bohumil Schovanec, Praha 2., Karlovo nám. 4. 6.
MUDr Pavel Radechovský, Praha 2.,Sokolská č. 35.
MUDr Fischer Bohumil, Praha 2., Václavské nám. č. 64.
MUDr N. Doležal, Praha 1., Jilská 16. (Výzkum. ústav)
Nabídl jsem se též k výzkumu v léčení rakoviny u p. primáře MUDRa P. Radechovského v nemocnici v Praze 2., Sokolská 35., kde jsou též snímky pacienta Karla Červenky dokazující úspěšné léčení rakoviny. U dalších pacientů byla léčba přerušena po návštěvě policie.
Abych tyto schopnosti mohl dát ve prospěch našemu lidu, prosím, aby mě byla tato léčba povolena a věřím, že v případné spolupráci s lékaři bude pomáháno i u chorob, kde ještě lékařská věda nedociluje kladných výsledků.
Josef Zezulka,
Praha - Smíchov
Jindřicha Plachty č. 25.
Praha-Nusle 4. 12. 1956
Pane Zezulko!
Po úspěšné letošní léčbě naší desetileté Evičky, pokládáme za svou povinnost Vám ještě jednou touto cestou za všechno, co jste pro ní učinil, poděkovati.
Skutečnost, že se jí nedělají více na chodidlech a mezi prsty bolestivé puchýře je taková, že to nedovedeme ani slovy vyjádřiti. Dříve, jakmile nastalo poněkud teplejší počasí, nemohla se odvážit na delší procházku, nebo si trochu více zaskotačit - hned naskočily puchýře a tu nastalo jejich svízelné ošetřování, které nebralo téměř konce.
Co lékařů jsme vyhledali. Všuchni si nechali o chorobě podrobně vyprávět, že ji dcera zdědila po matce a ta opět po otci, prohlásili chorobu za dědičnou (což jsme věděli také), předepsali desinfekční prostředky na prasklé puchýře a tím také celá léčba vždy skončila. Prof. Dr. Rejsek řekl, že se jí puchýře možná v pubertě ztratí. To ovšem byla slabá útěcha.
Po těchto zkušenostech jsme dospěli k závěru, že v tomto oboru své působnosti je věda lékařská zcela bezradná.
Teprve Vy jste během asi 10-ti návštěv naši Evičku vyléčil. Nyní můžeskotačiti podle libosti, po puchýřích ani památky.
Za to Vám patří naše veliká vděčnost s přáním, aby všechno to dobro které konáte pro trpícího člověka bylo Vám splaceno Tím, v Kterého tolik vroucně věříte a Kterého tolik milujete.
Ervín a Marie Muzikářovi
Praha-Nusle, na Květnici č. 1
Jedny z nejstarších dokladů popisujících osudy pacientů pana J. Z.
Dne 24. května 1954 onemocněl nám náš 4letý synek na zánět moskových blan. Byli jsme nuceni jej dáti do nemocnice, kde byl 6 týdnů. Jelikož měl denně 3 až 6 záchvatů, přes to že užíval pravidelně předepsané léky, hledalijsme dále lékařskou pomoc a dali do Dětské kliniky v Praze, kde dlel opět 6 neděl. Hned první den, kdy se z kliniky vrátil měl 6 záchvatů a to se stupňovalo do takové míry, že jich bylo stále více, dítě bylo otupělé, přestalo chodit, mluvit - až bylo ochrnuté.
Šťastnou náhodou jsme v této pro nás velmi těžké době poznali pana Josefa Zezulku, který se nás ujal a léčil našeho synka a to úplně bezplatně. Chemické léky jsme pomalu ubírali až jsme je úplně přestali dávat. Po dvouměsíční obětavé a úspěšné léčbě p. Zezulky přestaly pomalu záchvaty, dítě začalo opět chodit a dokonce i mluvit. Celkový stav dítěte se velmi zlepšil a to vděčíme jen p. Zezulkovi (viz lékařské potvrzení ze dne 22. 11. 1955 č. j. 06-317).
V Josefově Dole dne 23. 11. 1955.
Chrtková Štěp.
Lékařské potvrzení.
Potvrzuji tímto, že tělesný a duševní stav výše uvedeného dítěte se v poslední době podstatně zlepšil. Dítě netrpí záchvaty, duševně čilé a přibývá na váze.
Frýdlant n./O.
Za celou moji padesátiletou léčitelskou činnost jsem jen několikrát mohl veřejně spolupracovat s lékaři, kdy probíhal solidní výzkum a moji práci jsem mohl veřejně demonstrovat na pacientech, kteří se ve zdravotnickém zařízení dobrovolně léčení podrobili. Výsledky byly vždy pozitivní, jen dokumentace se buď „ztratila“, anebo zasáhla Bezpečnost. Moje práce byla utajována a více-méně trpěna. Za tu dobu mého působení pouze několikrát o mně vyšel článek v novinách, to bylo všechno. V cizině, jak na Západě, tak na Východě, jsem byl více prezentován než doma. Byla to těžká doba,“ říká J. Z.