NADĚJE
Přesto na základě vícero dalších sledování jeho výsledků, i podpory jeho vědeckých přátel, dochází na Ministerstvu zdravotnictví k vážnému jednání o zřízení biotronického léčebného oddělení v některé z pražských nemocnic. Před dokončením jednání čeká J. Z. se svým doprovodem před pracovnou ministra. Vtom ministr zdravotnictví MUDr. Vlček vychází a říká: „Pánové, právě jsem byl odstoupen, můj nástupce, doktor Prokopec, celou záležitost s vámi vyřídí.“ Bylo to jako v některém z Čapkových románů.
Psal se devětašedesátý rok, je po invazi spojeneckých vojsk a nový prosovětský ministr měl jistě mnoho jiné práce. Tím celá věc bohužel skončila.
Přiblížení se medicíně bylo za života J. Z. mnohem více. O některých se zmíním tak, jak mi je popsal.
OÚNZ Praha 5, Kartouzská 6
ONKOLOGICKÉ ODDĚL.
MUDr. M. Pekárek
14. IV. 1969
Doporučení.
O léčebné činnosti p. Josefa Zezulky jsem se dozvěděl na schůzce odborníků a zástupců MZd na ředitelství OÚNZ Praha 5 v únoru 1968.
Ježto jedna část jeho léčby se týká onkologických případů,setkal jsem se několikrát s p. J. Zezulkou a četl některé jeho práce, abych se seznámil se způsobem jeho léčby.
Dospěl jsem k názoru, že jeho léčba nezasahuje nijak rušivě do léčby lékaře, naopak že ji vhodně doplňuje (spec. dieta a j.) a zlepšuje vyhlídky na event. další chirurg. léčbu (ohraničení nádoru a p.).
Léčebné výsledky p. Jos. Zezulky mohu posoudit v jediném případě, neboť zatím jen v tomto jediném případě bylo spolupracováno s naším oddělením.
Týká se pac. R. R., stáří 47 r., který byl v březnu 68 předán na naše oddělení z Onkolog. ústavu v Praze 8 s dg.:
inoperabilní karcinom jícnu a žaludku, s prognosou 2-3 měsíce života. V té době byl pacient již léčen cytostatiky. Později jsem se dověděl, že tento pacient je zároveň v léčení u p. J. Zezulky. Stav pacienta zůstával prakticky beze změn, psychicky byl ve velmi dobré pohodě. V listopadu se jeho stav zhoršil (to již nebyl v léčení p. J. zezulky), bylo nutno provést operaci (umělá sonda)- Stav se ještě komplikoval akut. zánětem appendixu. Později byl propuštěn a pacient žije v domácím ošetřování.
V nejbližší době hodláme provést rtg kontrolu a pacientovi bude doporučeno znovu pokračovat v léčbě u p. J. Zezulky. Připomínám, že pacienti prakticky se stejnou dg jako má p. R. R. a onemocnělí ve stejnou dobu, jsou již dávno mrtvi.
Domnívám se proto, že spolupráce s p. Jos. Zezulkou by pro naše oddělení byla prospěšná a proto ji doporučuji.
MUDr Miroslav Pekárek
Jednou za ním přišla žena s nádorem prsu velkým jako mandarinka. J. Z. ji odléčil, nádor se zmenšil asi na polovinu a ona u svého onkologa na Praze 5, MUDr. Pekárka, žádala o týdenní odklad nástupu léčby. Jemu to bylo divné, viděl zmenšený nález a nakonec se jí zeptal: „A nebyla jste u pana Zezulky?“
Ona to nakonec po otálení přiznala, a tak vznikla spolupráce, kdy tento onkolog poslal k panu J. Z. postupně celkem asi patnáct pacientek s rakovinou prsu. Výsledky byly ohromující. Mnohé z nich byly zcela uzdraveny, žádná nezemřela. Například u první pacientky se nádor velmi zmenšil a při následné operaci volal chirurg MUDr. Pekárkovi, co s touto pacientkou dělal, protože po otevření prsu bylo možno malý zbytek nádoru velikosti třešně prostě jen vyjmout prsty. Byl zcela oddělený od okolní tkáně. Přes tento úspěch musel dle jeho slov pan J. Z. tuto spolupráci ukončit, protože lék Iscador, který chtěl lékař používat zároveň s biotronickým působením, byl kontraindikací biotronické léčby pana J. Z. Jejich cesty se tak i z tohoto důvodu záhy natrvalo rozešly. Alespoň tak mi to pan J. Z. popsal. Když to bylo popisováno v tisku, nikoli panem J. Z., ale lékařem, bylo vše popsáno trochu jinak, což mě velmi překvapilo. Ostatně nic takového nepotvrdil ani nikdo z těch, kteří byli panu J. Z. nablízku, a byli tak součástí, více či méně, jeho životní historie.