DĚTSTVÍ
Ale vraťme se na počátek, do pražských Nuslí, k Jozífkovi. Od této chvíle mu budu říkat pan J. Z.
Zde prožívá své dětství, které není nepodobné mnohým jiným. Je naplněno chlapeckými dobrodružstvími.
Pan J. Z. občas s úsměvem vzpomínal na nedělní výlet, kdy si nastrojená rodinka vyšla na Vyšehrad. To, co takového mladého muže nejvíce zajímá, jsou samozřejmě podzemní chodby. A právě jednu takovou, plnou bláta, objevil při této vycházce a sjel ve svém vzorně nažehleném námořnickém oblečku. Vzpomínal na výraz maminky, která když se vynořil zpět, se chystala prý udělat z jednoho potomka hned dva.
Vzpomínal také na babiččiny sukně, které byly často bezpečným přístavem před rodičovskou autoritou. Vždyť to je, vedle rozmazlování, základní odvěkou povinností babiček celého světa.