www.DUB.cz
DUCHOVNÍ UNIVERZITA BYTÍ
Oficiální stránky Biotroniky a filosofie Bytí Josefa Zezulky
českyenglishdeutchfrancaisespanolitalianorussiangreekesperanto
Může filozofie pomoci vědě?

Jiné užití, než pro osobní potřebu, tohoto textu a obrázků i jejich částí
je možné pouze s písemným 
souhlasem vydavatele.

HORIZONT POZNÁNÍ

Cesta ke sjednocení mikro/makrosvěta z pohledu filozofie Bytí

Tomáš Pfeiffer, Vladislav Šíma

 

Kapitola 1

Úvod

1.1 Může filozofie pomoci vědě?

Předtím, než začneme s předkládáním našeho pohledu na kvantově-kosmologické základy našeho světa, je vhodné se nejprve zamyslet nad vztahem vědy a filozofie.

Jak zmíněno světoznámým fyzikem Stephenem W. Hawkingem v knize „Stručná historie času“ (1988) [4], od počátku minulého století začala filozofie více a více ztrácet svůj kontakt s novým vědeckým výzkumem. Současně s tím však začala být světová věda stále více a více zmatená ve vysvětlování skutečné povahy našeho světa.

Navíc, během posledních desetiletí došlo ve vědě k výraznému posunu směrem k úzké odborné specializaci. K tomu se tempo vědeckého výzkumu zrychlilo natolik, že dnes vidíme doslova „explozi“ nových teorií a myšlenek. Výsledkem toho je, že dnešní vědec (pokud chce být v kontaktu s nejnovějším výzkumem a poznáním) se často soustředí jen na velmi malý úsek zkoumané oblasti. Proto se pro každého pracovníka vědy stává obtížnějším důkladně pochopit více než limitovaný počet všech existujících vědeckých teorií [4].

Jak je však potom můžeme navzájem porovnávat, propojovat či volit mezi nimi?

A tak v posledním vývoji kvantové mechaniky můžeme vidět např. teorii strun [5] (popisující částice jako jednorozměrné struny vibrující různými způsoby), nové experimenty podporující teorii pilotních vln [6] (dle které kde existuje vlna, určující chování částic), či teorii mnoha interagujících světů [7] (v teoriích mnoha světů jsou všechny kvantově mechanické pravděpodobnostní možnosti zcela reálně existující, každá se ale realizuje v jiném „světě“). Každá z těchto teorií přitom vysvětluje známá pozorování, ale každá z nich se svou podstatou velmi liší od těch ostatních. Podobně i v dnešním kosmologickém výzkumu máme mnoho různých modelů a pohledů, ať již založených na představě velkého třesku, představe kosmické plasmy, či jiných (přehled můžete najít například v [8]).

A tak je za současného stavu vědeckého poznání obtížné rozhodnout, který pohled nebo teorie, pokud vůbec nějaká, se blíží pravdivé realitě. V roce 2016 byl proveden zajímavý průzkum mezi 1234 fyziky z 8 různých universit1 [9] ohledně preferované interpretace kvantové mechaniky. Pouze 149 z nich na otázky odpovědělo. Zatímco 39% podpořilo tzv. Kodaňskou interpretaci (dle které kvantový systém/částice nemá až do okamžiku měření definované vlastnosti a existuje pouze jako pravděpodobnostní rozložení), 25% hlasovalo pro alternativy (např. mnoho světů, pilotní vlny apod.) a 36% nemělo žádnou preferenci. Ve zprávě o tomto šetření se můžete dočíst následující:

“... dnes existuje nadbytek interpretací kvantové mechaniky. Interpretace v tomto kontextu jsou ve skutečnosti rozdílné teorie, které byly koncipovány tak, aby replikovaly tytéž výsledky (...). Tyto rozdílné interpretace nelze rozlišit experimenty, protože byly navrženy tak, aby dávaly tytéž predikce. Jak by měli fyzikové rozlišit mezi různými interpretacemi? A je vůbec úkolem fyziky zabývat se touto otázkou?”

V článku souvisejícím s tímto výzkumem [10] je k tomuto uveden komentář od Sabine Hossenfelder z německého Frankfurtského institutu pro pokročilé vzdělávání:

“Zdá se, že nenajdeme 2 lidi, kteří by v čemkoliv došli k jakékoliv shodě. Zdá se mi, že diskutují nesprávné věci nesprávným způsobem.” [10]

A tak je na samotné vědě posoudit, zda již nenastal ten správný čas položit si otázku:

„Nemohla by zde filozofie napomoci vědě chápat více?“

Věda je primárně založena na pozorování všech možných vlastností, dějů a procesů našeho světa v jejich projevech, které vysvětluje svými matematickými, empirickými a teoretickými modelovými představami. Filozofe je, právě tak jako věda, založená na pozorování těchto vlastností, dějů a procesů. Filozofické pozorování2 nevychází primárně ze žádného modelu či teorie, a snaží se proniknout přímo do podstatné, vnitřní povahy a logiky věcí.

Zatímco věda zkoumá náš svět použitím především materiálních prostředků (zpravidla spojených s hmotou): experimenty, pozorování, měření, přesné kalkulace a ověřující důkazy, jejichž výsledky pak důkladně promýšlí, navzájem porovnává a interpretuje s pomocí logických a matematických přístupů a metod, filozofie se bez použití hmotných prostředků (dalekohledu, mikroskopu apod.) pokouší svou myslí hluboce ponořit do zkoumaného předmětu, ztotožnit se s ním, a tak doplnit jeho hmotné poznání.

Filozofické pozorování tak může být stejně podložené a pravdivé jako pozorování vědy. Filozofickému přístupu se svými způsoby uvažování velmi blížili někteří geniální vědci dvacátého století, například Albert Einstein (viz jeho známé myšlenkové experimenty) a Nikola Tesla (který ve svém životopisu popisuje, jak po mnohaletém usilovném přemýšlení a přemítání před sebou náhle při procházce v Budapešti doslova spatřil celou funkční koncepci asynchronního motoru na střídavý proud).

Věda i filozofie mají stejný cíl a obě tyto disciplíny používají logiku pro dosažení závěru i odfiltrování případných omylů. Základním rozdílem je ale to, že věda častěji používá induktivní uvažování (tedy od specifického k obecnému), zatímco vyspělá filozofie může dobře využít i dedukční logiku (od obecného ke specifickému). Pozn.: Pojednání o induktivním a redukčním uvažování naleznete např. v [11].

Dobrá filozofie by tak měla být schopna poskytovat pravdivá „základní & axiomatická“ tvrzení (která sama filozofie svými prostředky chápe jako evidentní a zcela zřejmá), a pak se (s použitím dedukčního uvažování) může pokoušet svým přínosem obohatit a nasměřovat úvahy souvisejících oborů lidského poznání.

Filozofie se tak může pokusit přiblížit se k vysvětlení „Co“ je to vlastně vědeckými rovnicemi popisováno. V ideálním případě by věda i filozofie měly jít ruku v ruce, pomáhat si navzájem a poskytovat společné odpovědi na všechny otázky povahy našeho světa.

Podle našeho názoru je právě úzká spolupráce vědy s filozofií klíčem, který by mohl otevřít dveře ke sjednocujícímu pochopení mikrosvěta i celého vesmíru.

Řeč filozofie se často liší od terminologie používané vědou. V tomto díle jsme se proto i jazykově pokusili o maximální sblížení obou disciplín – i to může být významné pro vzájemné pochopení a spolupráci. Ještě je vhodné zmínit, že u všech zmínek v dalším textu je pod pojmem filozofie míněna filozofie Bytí3 [1].

Rádi bychom ještě jednou zdůraznili, že v této práci nepředkládáme nějaké další, nové teorie či modelové představy (těch máme v dnešní vědě velmi, velmi mnoho – jak je ilustrováno na příkladech na začátku této kapitoly). Zde se však jedná o výsledky přímých filozofických pozorování, doplněné deduktivní logikou vycházející vstříc výsledkům současného vědeckého poznání našeho světa.

Většina dnešních vědců získala titul Ph.D. Tato zkratka znamená „Doktor filozofie“ (latinsky „Philosophiæ doctor“), snad i proto, že sám slavný zakladatel moderní exaktní vědy, Isaac Newton, byl zároveň i filozofem (o čemž svědčí i název jeho stěžejního díla „Philosophiae Naturalis Principia Mathematica“ – Matematické principy přírodní filozofie“). A tak věříme, že filozofie má i dnešní moderní vědě stále co říci, a může jí napomoci posunout poznání našeho světa o další krok dále.

Snad bychom si možnou spolupráci vědy s filozofií mohli přiblížit pomocí následujícího myšlenkového příkladu (filozofie by zde namísto termínu „příklad“ použila termín „podobenství“):

Představme si hypotetickou civilizaci složenou ze samých breathariánu (bytostí, které mají ve svém těle uzavřený okruh, takže nepřijímají žádnou potravu) kdesi ve vesmíru (ponechme nyní stranou, zda takováto civilizace může existovat). A že astronauti této civilizace naleznou při svých vesmírných toulkách kýmsi ztracenou lžičku (tedy předmět, který sami nikdy neviděli a neznají účel jeho použití).

Jejich věda lžičku prozkoumá, zváží, změří. Zjistí její mechanické vlastnosti a hustotu, prozkoumá její chemické složení, odolnost v korozivním prostředí. Namodeluje ji a vytvoří její dokonalou kopii, zjistí strukturu její krystalové mřížky. Změří její elektrickou vodivost, odpor a magnetické vlastnosti. Pokusí se odhadnout i její stáří. Zjistí a změří tisíce a tisíce údajů a dat.

Toto vše však vědu nepřiblíží k pochopení jejího smyslu a účelu. Proto se o tomto předmětu povedou spory – jeden vědec si všimne jejích ozdobných ornamentů a prohlásí ji za možný náboženský symbol, druhý bude tvrdit, že se může jednat o součást katapultu zaniklé trpasličí civilizace. Třetí s ní zacinká o kousek skla a bude o ní uvažovat jako o hudebním nástroji. Nebudou schopni navrhnout žádný experiment, který by potvrdil či vyvrátil to, nebo ono.

1. Tento předmět se jmenuje „lžička“

2. Je nástrojem pro příjem „potravy“ (a vysvětlí, co to ta potrava je)

3. Vkládá se do úst

Vážený čtenáři, představme si nyní namísto lžičky celý náš svět. Od subatomárních částic až po ty nejvzdálenější galaxie na samém konci pozorovatelného vesmíru. Věda svou trpělivou a systematickou prací o tomto světě nashromáždila nesmírné množství dat, údajů a informací. Dokázala vypracovat a předložit veliké množství modelových představ, hypotéz i teorií. Za to jí náleží obrovská úcta a respekt.

Přesto však dosud plně nechápeme vznik, smysl a fungování toho všeho. Stále nám chybí jednotný, ucelený pohled, sjednocující to nepřeberné množství údajů a poznatků.

A právě o tom, vážený čtenáři, je dílo, které si nyní prohlížíte. Je pouze předkládáno, s pokorou a vědomím vlastní omylnosti, k posouzení a zamyšlení všem, kteří hledají příčiny príčin.

 
 

1Aarhus University, Copenhagen University, Göttingen University, Heidelberg University, Oxford University, California Institute of Technology, National University Singapore, University
College London

2Techniky filozofického pozorování, zkoumání a poznávání jsou součástí nauky filozofie Bytí, přednášené v Duchovní universitě Bytí (www.dub.cz).

3Filozofie Bytí je nauka o základních životních pravdách, přenesená českým filozofem panem Josefem Zezulkou, která je dnes přednáška jeho žákem a pokračovatelem panem Tomášem Pfeifferem.

 
 
 
 
 
 

Tomáš Pfeiffer, Vladislav Šíma - HORIZONT POZNÁNÍTomáš Pfeiffer, Vladislav Šíma – HORIZONT POZNÁNÍ
Vydal © Tomáš Pfeiffer, nakladatelství Dimenze 2+2 Praha, Soukenická 21,
110 00 Praha, Česká republika, 30. 3. 2020, www.dub.cz,
ISBN 978-80-85238-26-6
Všechna práva vyhrazena. Žádná část této knihy nesmí být reprodukována ani šířena v elektronické či papírové podobě, kopírována, ukládána v elektronických systémech či překládána do jakéhokoliv jazyka bez předchozího písemného souhlasu nakladatele.

Grafická úprava včetně obrazů fraktální geometrie, obrazová díla © Tomáš Pfeiffer, Vladislav Šíma

© Tomáš Pfeiffer, Vladislav Šíma, 2020

  

 
     
 
© Tomáš Pfeiffer. Všechna práva vyhrazena.
Jakékoliv další šíření obsahu webové stránky, zejména formou kopírování či dalšího zpracování bez předchozího písemného souhlasu jsou zakázány.