Kapitola 2

Filozofie Bytí

2.3 Kvantování časoprostoru

2.3.5 Interval

Co je to interval? Pojem interval obvykle vztahujeme k nějaké zcela libovolné pozorované veličině či zákonitosti (hmotné, psychické či silově-energetické) kterou se snažíme kvantifikovat. Pod pojmem interval pak rozumíme rozdíl či odlišnost hodnot této veličiny či zákonitosti mezi dvěma sledovanými pozicemi, póly, body, stavy či hodnotami.

Na samotný interval se můžeme dívat dvěma pohledy – buďto jako na vzdálenost mezi pozorovatelem a zkoumaným subjektem, či na vlastnost (například rozměr) samotného subjektu, měnící se (fraktálně) se vzdáleností od pozorovatele. A protože obojí je závislé na pozici pozorovatele, je doslova vše, co pozorujeme - intervalem.

Je zásadní si uvědomit, že každý interval je vždy vztažený k pozorovateli. U pohybujících se těles je toto dobře známé i matematicky vyjádřitelné pro jejich délkové, časové, hmotnostní i energetické mír v souladu se speciální teorií relativity. Zde již nechápeme interval jako fakt, ale jako fiktivní nástroj k uchopení a popsání pozorovaného stavu. V klidovém stavu však dosud považujeme interval za objektivně daný fakt, nezávislý na pozorovateli.

Jenže tak to vůbec není - ve fraktálním světě je pojem interval vždy spojený s pozicí pozorovatele. I zde se dá říci, že jakýkoliv interval je ve skutečnosti pouze projevem a důsledkem pozorování, a jeho velikost je daná pouze vzdáleností od pozorovatele. Toto se však výrazněji projevuje až při pokusech o kvantifikaci nám vzdálených objektů makro i mikrosvěta (podobně jako u speciální teorie relativity).

A tak intervaly blízké pozorovateli jsou vnímány ve svém tvaru i časovém projevu jasně a ohraničeně, zatímco jakýkoliv interval na horizontu poznání je zatížen chybou rostoucí do nekonečna. Interval (objekt) na horizontu poznání tak vnímáme neurčitě, rozprostraněně, ve všech svých možných pozicích, které ne-můžeme navzájem rozlišit, zároveň.

Na základě předchozích úvah o času, prostoru a pohybu můžeme říci, že vše kmitá, včetně našeho vjemu libovolného časoprostorového intervalu.

Kmitavý charakter časoprostoru se proto projeví tak, že spojitost prostoru i času mizí – a my vnímáme jeho kvantové rozvlnění (u mikrosvěta směrem k mnohosti, u makrosvěta směrem k jednomu vnímanému kvantu). Toto přímo vede k možnému vysvětlení štěrbinového efektu (jak se dočtete dále).