Kapitola 5

Sjednocující pohledy

5.2 Hraje Bůh kostky?

Albert Einstein ve svém známém dopisu Maxovi Bornovi v roce 1944 napsal [55]:

„Vy věříte v Boha, hrajícího kostky a já v kompletní zákon a řád ve světě, který objektivně existuje a který se pokouším uchopit široce spekulativním způsobem. Dokonce ani veliký počáteční úspěch kvantové teorie nezpůsobuje, že bych uvěřil ve fundamentální hru v kostky, ačkoliv jsem si dobře vědom, že toto naši mladší kolegové interpretují jako následek senility. Není pochyb, že přijde den, kdy uvidíme, čí instinktivní přístup byl ten správný.“

V předchozím jsme si vysvětlili neurčitost kvantové mechaniky jako projev a důsledek horizontu poznání. Ač se statistické chování mikrosvěta se všemi svými vlnovými důsledky- geometrickými, silovými, kvantovými, či provázaností, takto zcela evidentně projevuje (a můžeme jej považovat za reálný), jde zároveň o fraktální závoj, clonu, za kterou se skrývají další reálné světy. Oba pohledy platí zároveň: jak fraktální, tak i energeticko-vibrační, ve kterém je hmota částic koncentrovanou energií.

Námi pozorované vlnové, kvantové či chaotické projevy jsou s naším fraktálním světem těsně spojeny - jsou jeho dynamickým projevem a jejich nesporná existence je dána a podmíněna právě horizontem poznání.

Kauzální chaotičnost pozorovaná ve 3D, může být řádem postrádajícím jakoukoliv náhodnost i kauzalitu z pohledu 4D. Všechny roviny existence všech podi nadvesmírů existují zároveň tvoříce tak ve všech svých možných 3D průchodech (mezi kterými si „volíme“) bezrozměrnou kouli.

Je proto zapotřebí si uvědomit, že to, co my považujeme za realitu, je ve skutečnosti jen jedna z nekonečně mnoha propojených, souběžných a bezčasově existujících rovin naší bezrozměrné koule - tedy množiny všeho, co ve 3D může být (a tedy ve 4D je). Tyto roviny jsou pak v nekonečném fraktálním kruhu všech sobě-podobných vesmírů beze zbytku naplňovány (a tedy i pozorovány) v celé své nekonečné pestrosti a rozmanitosti.

Můžeme proto říci, že naše vědomí sice netvoří realitu - ale že ji ze 3D pohledu spoluutváří (při pohledu jak do mikro-, tak i makrosvěta). Lidské (bytostné) vědomí je tak možno filozoficky chápat jako jeden ze dvou pólů celkové existence. Tím druhým pólem je neměnná a bezčasová centrální myšlenka, projevená do 4D struktury našeho světa.

A tak se dá říci, že Einsteinův intuitivní pohled je naprostá pravda. Bůh, kterého můžeme z našeho omezeného 3D pohledu kauzálně (tedy jen částečně) chápat třeba jako prvotní příčinu všech příčin, svou 4D částí, sebeprojevenou ve všem, co může být, zcela jistě kostky nehraje.

Z filozofického hlediska tak můžeme nahodilost a chaos považovat za vlastnost „našich mozků“, nikoli prostoročasu. Nekonečná struktura musí obsahovat VŠE, nyní a zde.