Kapitola 6

Závěr

Zatímco teorie relativity pracuje se stoprocentní předpověditelností a určitostí, kvantová teorie je ryze pravděpodobnostní. Zatímco ve světě mikročástic zanedbáváme z našeho pohledu nepatrnou gravitační sílu, ve vesmíru je to právě gravitace, která hraje roli zásadní.

Tam, kde pozorovatel z mikrosvěta ve „svém“ měřítku a čase vidí zcela jasně definované objekty a měří zcela predikovatelné relativistické chování, vnímá pozorovatel z makrosvěta jen kmitající časoprostorové projekce bodů, které se mu jeví jako vlnění. Tam, kde pozorovatel makrosvěta zjišťuje pro něj nepatrné hodnoty rozměrů, časů a hmotností, měří pozorovatel z mikrosvěta údaje v řádech mnoha a mnoha miliard. Zatímco na straně makrosvěta pozorují astronomové výbuchy obřích supernov, na straně mikrosvěta detekujeme samovolné rozpady těžkých atomových jader. Právě tak jako pozorujeme molekuly na straně mikrosvěta, můžeme nacházet dvoj-, či vícečetné hvězdné systémy makrosvěta.

Přitom jde o 2 různé pohledy na TOTÉŽ.

Myšlenky tohoto článku tak předkládají k naší úvaze možnost změny paradigmatu našeho současného chápání světa. Budeme-li aplikovat horizont poznání pro objekty v jeho blízkosti, můžeme dojít k hlubšímu (i když stále nikoliv plnému) pochopení a objasnění nejen kosmologie a kvantové mechaniky, ale i celého našeho světa.

Mohlo by se zdát, že některé zde uvedené myšlenky jsou na základě dnešních znalostí světa jen stěží doložitelné. Jejich základním východiskem však nejsou hypotézy založené na pozorováních vědy (která jsou omezená horizontem poznání), ale pozorování filozofická, která mohou dohlédnout mnohem dále a hlouběji, než nejdokonalejší dalekohledy či urychlovače (byť i pro filozofické poznání platí analogické omezení horizontem poznání, dané omezenými schopnostmi chápánílidského mozku - i když je možno toto omezení zrušit, opustíme-li svým vědomím mozek, stejně se do něj musíme, pro následný popis a vysvětlení pozorovaného, vrátit).

V tomto díle tedy vycházíme z opačného pólu lidského poznání ve snaze pomoci vědě pochopit, CO vlastně její rovnice a modelové představy popisují. Toto je pravý a nezastupitelný úkol filozofického poznávání našeho světa.

Zde předkládaná pozorování a z nich plynoucí vysvětlení se mohou stát podkladem pro další navazující úvahy a potvrzující experimenty. Propojení filozofie s vědou by tak v budoucnu mohlo otevřít dveře i hluboce pravdivému, sjednocujícímu poznání mikro- a makrosvěta.

Jedna z možností (ta jednodušší) je výše uvedené myšlenky odmítnout jako pochybné a nepodložené spekulace; druhá možnost by mohla být zkusit se nad nimi vážně a hlouběji zamyslet.

V posledních desetiletích se přes všechna zjištění a pozorování v našem chápání základů existence našeho světa neposouváme příliš dále. A tak snad nastává čas, kdy by se sjednoceným a spojeným úsilím vědy a filozofie mohlo podařit prolomit naše dosavadní paradigmata, a náš společný „horizont poznání“ by mohl být posunut alespoň o jeden stupínek dále.