Kapitola 5

Sjednocující pohledy

5.3 Teorie jednotného pole

1.  Dnešní kvantová mechanika matematicky popisuje interakce polí kvantového světa pomocí výměny virtuálních částic, bosonů, přenášejících hybnost. Takto je popisována interakce silná, slabá a elektromagnetická. Částice pole (pokud zprostředkovávají interakci) jsou přitom přímo nepozorovatelné a projevují se jen jako energetická kvanta. Mimo tyto polní interakce však takovéto částice (například fotony, jimiž je popisována elektromagnetická interakce) přímo detekovatelné být mohou.
    
2. Obecná teorie relativity [3] spojuje tři prostorové a jednu časovou dimenzi do jediné čtyřrozměrné časoprostorové sítě a popisuje gravitaci jako její zakřivení, přičemž gravitace zpomaluje čas a způsob zakřivení časoprostoru je dán konstantní rychlostí světla ve vakuu. Hmotná tělesa se v časoprostoru volně pohybují (padají) po nejkratších (nejpřímějších) drahách a jejich dráhy jsou křivky odpovídající jejich nejkratším možným časoprostorovým trajektoriím.

Dosavadní pokusy o sjednocení většinou vycházely primárně z kvantové teorie pole a pokoušely se vysvětlit a popsat gravitaci také pomocí virtuálních částic – gravitonů, které však dodnes nebyly experimentálně pozorovány. A ani s nimi se sjednocenou teorii sestavit nepodařilo. Zajímavý koncept předkládá již zmíněná teorie energetických vln, ale i zde chybí fraktální pohled na náš svět.

Z filozofického pohledu tak vycházely dosavadní pokusy z našich pozorování procesů a dějů na horizontu poznání. Tyto jsou však vždy silně zkreslené, spojenés naším vědomím (ač námi zcela reálně a se všemi důsledky vnímané a pozorované). Neměli bychom proto místo toho vzít za základ to, co intuitivně pochopil a matematicky popsal veliký vědec a filozof minulého století, Albert Einstein? Vždyť i nedávné měření gravitačních vln [56] opět potvrdilo platnost a správnost jeho úvah.

Obecná teorie relativity je ve své podstatě neeukleidovskou geometrií časoprostoru, tedy pracující s jeho zakřivením. Přestože sama o sobě nedokáže popsat a vysvětlit všechny děje a procesy, pokud bychom do této teorie zahrnuli myšlenky publikované zde v této práci, snad bychom mohli najít i cestu k úplnému sjednocení všech polí a interakcí.

Vždyť například to, co nazýváme elektromagnetickým přitahováním nutícím záporně nabité elektrony obíhat kladně nabité protony v jádře atomu, by mělo být možno principiálně popsat stejnými rovnicemi, jako pohyb Země okolo Slunce. Ve skutečnosti jde jen o dva různé pohledy na totéž.

Filozofie nám může ukázat pohledy přesahující hranice možného vědeckého poznání, ale nikdy nedokáže nahradit vědecké poznání samotné. Ani teorie jednotného pole/vesmíru tak nemůže být sestavena filozofy - může vzniknout a být prokázána pouze ve vzájemné spolupráci filozofie a vědy.