Kapitola 4

Makrosvět

4.2 Co je to tedy vlastně hmota?

Jak si ale máme představit hmotu, když říkáme, že nikde neexistuje nic dále nedělitelného? Vždyť jsme si zde dříve ukazovali, že částice hmoty můžeme s pozoruhodnou přesností popsat jako stojaté podélné vlny u vlnových center, že hmota je energie, a energie je vibrace.

Co tedy vlastně hmota je a jak souvisí se silovými projevy, např. gravitací?

Snad nejblíže pochopení této myšlenky byl opět Albert Einstein, který ve své obecné teorii relativity zavedl pojem časoprostor a popsal gravitaci jako jeho zakřivení [3]. A tak se i díky němu můžeme přiblížit pochopení toho, že gravitace nezpůsobuje zakřivení časoprostoru, ale že gravitace „je“ zakřivení časoprostoru.

Budeme-li nyní více mluvit jazykem filozofie (zde prosíme vědce za prominutí), můžeme si náš hmotný svět představit třeba jako myšlenkovou strukturu (!), přičemž hmotné rozložení této myšlenky v prostoru a čase pouze kopíruje umístění a pohyb silových center časoprostoru, které jsou touto myšlenkou a které se pozorovateli takto jeví. Tedy samotná silová (myšlenková) struktura časoprostoru je zde primárně určujícím prvkem.

Dokážete si na okamžik představit, že by v našem světě mohla existovat fraktálně strukturovaná silová centra, kolem kterých by se shlukovalo to, co my nazýváme hmotou? A že by hmota pouze kopírovala silovou (myšlenkovou) strukturu našeho světa?

Potřebovali bychom pak vesmírnou inflaci pro vysvětlení hladkosti a homogenity pozorovaného vesmíru, kterou současná kosmologie řeší (snad poněkud uměle) teorií inflace [51]?

Hmota je jedním z projevů myšlenkové struktury a podstaty našeho světa, kterou my v našem pozorování vnímáme jako něco pevného a hmatatelného, co zabírá prostor - jako stavební materiál, ze kterého je celý náš svět sestaven. Hmota v sobě váže energii silových center, která se ve svém životním, časovém postupu projevuje jako vibrace.

Vysvětlili jsme si čas jako kmity mezi póly, prostor jako rozpětí mezi nimi a pohyb jako pozorování. Je-li možno chápat náš svět jako myšlenkovou strukturu, pak hmota je vjem, který tuto strukturu v našem způsobu pozorování (ve svých časových a prostorových projevech) znázorňuje a zviditelňuje.