Kapitola 3

Mikrosvět

3.6 Kvantové fluktuace vakua

Snad bychom se mohli zastavit ještě u jednoho kvantového jevu. Víme, že ani vakuum není prázdným prostorem. Mluvíme o „kvantovém vakuu“, ve kterém se to hemží mikroskopickými částicemi a antičásticemi, které se ve zlomcích sekundy neustále objevují a mizí. Můžeme si to představit jako rozbouřené moře mikročástic, kde extrémně malé oblasti prostoru a hmoty doslova „vřou“. To má i reálně pozorovatelné účinky – jak pro elektrony na vnějších drahách atomů mikrosvěta, tak i pro záření a „vypařování“ černých děr makrokosmu, či vzájemné silové působení 2 tenkých nenabitých desek (Casimírův jev, experimentálně ověřen v roku 1997 [40]).

Úspěšné experimentální pozorování kvantových fluktuací vakua bylo provedeno a publikováno v roce 2019 [41].

Pro vysvětlení je vhodné si uvědomit, že horizont poznání platí i sám na sebe (nepoznatelnost nepoznatelnosti). Tento bod tak v našem pozorování fluktuuje, přeskakuje mezi kvantovanými intervaly časoprostoru a určit jeho přesnou polohu je pro nás nemožné.

A tak se díky jeho fluktuacím zcela zákonitě musí virtuálně objevovat i mizet projevy částic našeho podvesmíru, které pak můžeme v našem vzdáleném pozorování detekovat díky jejich silovým (elektromagnetickým) efektům/projevům.

Podobně jako u kvantové provázanosti, i zde v našem pozorování dělíme jednotu – proto i ve hmotě pozorujeme páry – částice a antičástice.