SYSTEM I.
VÝVOJ BYTOSTI
Anorganická hmota a všeobecný duch
Nejprve stály vedle sebe dvě základní složky. Na jedné straně anorganická hmota se svým vlastním typickým životem, schopná krystalisace, chemických pochodů, prostě taková, jak ji známe. Na druhé straně to byl duch, přesná analogie hmoty, protože hmota a duch jsou stejné části jedné Podstaty. Duchovní část nebyla ještě bytostná. Jako hmota byla anorganická, ale složitá, tak tato duchovní část byla také ještě nebytostná, ale složitá.
Byly to základní vlastnosti ducha. Nebyly to ještě myšlenkové pochody, nebyla to ještě ta úžasná ožitá variace a kombinace vlastností, které nyní říkáme myšlenka. Myšlenka se váže teprve až na bytost.
Na jedné straně zde byla rozčleněná hmota, na druhé rozčleněný duch. Vlastnosti hmoty a vlastnosti ducha stály proti sobě, každá zvlášť. Když čas planety vytvořil podmínky organického života, přistoupily tyto dvě složky k sobě a na styčném bodě se nepatrně navzájem prostoupily. Tím vznikla nová jednotka, kde se uplatnily zákony ducha i hmoty současně, a tak vznikl nový útvar, oživlá hmota, kterou oživovala prvá bytost. Její tělo tvořila nová hmota, organická, a její duchovní náplní byl nový útvar ducha – bytost.
Prvý tvor
Prvý tvor byl mikroskopický útvar, nejnižší nějaké elementární tělísko nebo virus, který byl výsledkem spojení nejprimitivnější částky ducha, nejnižší bytosti s hmotou, sejití a spojení se hmotných a duchovních živlů, vyprovokované tlakem vesmírné řídící síly, kterou jsme označili jako „O“, tohoto věčného duchovního plánu a řádu, který je samotnou Podstatou.
Prvá živá bytost se množila a zůstávala dlouho v převtělování do svého druhu, jiný zde zatím nebyl. Ale tlak ducha vzrůstal, plán tvoření, který je součástí osudu planety, se uplatňoval. Nejjednodušší bytosti zušlechťovaly svoji jedinou zkušenost a připravovaly se k tomu, aby mohly z tohoto svého druhu přejít do nepatrně vyššího, složitějšího života.
Délka osudu
Všechny bytosti žijí svoji jednu osudovost čili svůj život ve dvou částech. Část svého osudu žijí v těle, ve spojení s hmotou, a druhou část bez těla. Jeden život (jedna osudovost) trvá od zrození a končí před novým přerozením. V průběhu života je jedna episoda, které říkáme úmrtí, smrt, a kde mnozí lidé se domnívají, že vše končí. Ve skutečnosti se stane jen to, že bytost odloží své hmotné tělo a žije dále, až do nového přerození. Teprve před vstupem do dalšího, nového života zaniká bytost, ta specifická, která šla jednou osudovostí, a zůstává vyšší, vnitřnější bytost, která se cítí ve svém vnímání ne nějakou určitou bytostí, ale takovou, která má za sebou mnoho různých bytostných forem. Všechny dosud prošlé životy v ní tvoří vjem bytosti všeobecné.
Počet vlastností
Každý jednotlivý živočišný druh (například myš, pes, kočka, opice, člověk) liší se od druhého počtem a druhem svých vlastností. Bytost se zrodí do prvého života svého druhu (například jako myš). Mohla se sem zrodit proto, že ve svém vývojovém postupu dosáhla potřebného počtu určitých vlastností, který odpovídá právě tomu živočišnému druhu (myši). Zde žije a přerozuje se stále do stejného živočišného druhu po mnoho životů. V těchto životech pracuje na svých vlastnostech. Jednak se zušlechťuje, pak některé z nich posiluje a jiné zeslabuje a tak vyspívá k větší dokonalosti ve svém druhu a k předpokladu pro novou vlastnost. Když svoje vlastnosti propracuje k určité dokonalosti, že je schopna rozvinout další, novou vlastnost, přijímá takovou, ke které svým životem směřovala a tím se stává vyšší bytostí, než doposud byla. Vtěluje se pak do nového, vyššího živočišného druhu (například z myši snad do králíka) a začíná zde opět řadu životů s prací na své nové bytosti, to je na nové konstelaci svých vlastností. Tak se vyvíjí všechny bytosti, od nejnižších až po člověka, a v budoucnu dále.
Vývoj živočichů
Dnes je na planetě nejvyšší bytostí člověk. Ale vývoj jde dál. Z lidského živočišného druhu se po čase vyvine nový druh, nadčlověk, tak, jako z opice se vyvinul člověk. Tento nadčlověk se bude na člověka dívat tak, jako se dnes my díváme na opici. Jeho duch (inteligence) bude větší, tedy jeho bytost vyšší. Velkou pravdu, přírodní zákon, kterého jsme my všichni tvorové pozorovateli, bude vnímat dokonaleji. To, čemu my dnes říkáme „jedině reálné“, bude u něho v širším a dokonalejším pojmu.
Darwin
Snad všichni známe Darwinovu vývojovou teorii. Darwin ovšem popsal pouze vývoj tělesné formy, který jako vědec mohl pozorovat svými hmotnými pěti smysly, tedy pouze omezeně. Neříká samozřejmě o vývoji bytosti, který je analogický s vývojem těla, ale kde bytost je nadřazena.
Analogie bytost – tělo
Duchovní bytost, která se má zrodit do hmotného těla, může se zrodit pouze do takového druhu, kterému svým vývojem, svými vlastnostmi, odpovídá. Bytosti jsou ke svým tělům v určité souvztažnosti. Tak, jak se vyvíjely duchovní bytosti, tak se vyvíjela i hmotná těla. Těla všech živočichů jsou tedy v přesné analogii k bytosti.
Bytosti vyšší, složitější, které mají početně více vlastností, mají svá hmotná těla také složitější. Vlastnosti odpovídají formě a složitosti těla a naopak. Pochod rozvíjení se duchovní bytosti vidíme ve srovnání s rozvíjením mozku, který je hmotným pojítkem mezi bytostí a tělem. Jak roste druhová bytost, roste i mozek. O tom nás může poučit srovnávací anatomie.
Dnes je zde nejvyšší tvor člověk. Lidské bytosti se převtělují od prvého lidského života do mnoha lidských životů. Rostou k dokonalosti a jednou přichází čas, že člověk dojde k takové duchovní dokonalosti, že zatím zde není dokonalejší a vyšší živočišný druh. Bytost musí na možnost zrození dlouho čekat. Čeká s ostatními, jejichž počet se hromadí. Tak to jde vždy v celé genesi tvorstva u všech tvorů.
Vznik nových druhů, Vývojový skok
Jak vznikaly nové vývojové druhy v běhu dlouhých stamilionů let? Bytost žila v posledním nejvyšším vývojovém druhu. Například v trilobitu, který dle vědců zde žil před 500 000 000 lety. Došla do určité dokonalosti vyššího druhu, který zde ale zatím nebyl hmotně zastoupen. Vyspělé bytosti se tedy nemohly dále vtělovat. Hromadily se a působily určitým tlakem na poslední nejdokonalejší tělesnou formu. Tlak vzrůstal a jednou byl tak velký, že si vynutil poměrně rychlý vývin dokonalejší hmoty, podle svého duchovního obrazu. Někteří dokonalí dosud žijící ve hmotě zplodili nová těla, trochu odchylná od svého druhu. Z těchto pak v další generaci byla zplozena již více odchylná, a tak v několika generacích pod nátlakem vyšších nevtělených bytostí byl učiněn jakýsi vývojový skok, kterým vznikl nový, dokonalejší živočišný druh. Tento vývojový skok se děl u mnoha jednotlivců současně. Tak to bylo a je stále. Tímto způsobem vznikají stále nové a nové živočišné druhy.
Člověk
Momentálně je nejdokonalejším tvorem na planetě člověk. Je to jeden z mnoha tvorů, který se od ostatních liší také mimo jiné tím, že je velmi domýšlivý na svoji nedokonalost a svoji hloupost, kterou dokáže pomalu, ale jistě ničit a současně se tomu vlastnímu ničení obdivovat. (No každý tvor je nějaký.)
Dokonalejší nevtělené bytosti už pomalu působí a jednou, vývojovým skokem, zde bude vyšší tvor než člověk. Lidský druh se rozvětví. Jedna větev vytvoří nadčlověka, pak zde bude starý druh „dosavadní lidé“ a jedna větev půjde směrem k dravcům. V polárních krajích vznikne tvor z lidské base – dravec. Tento barbarský druh vznikne z těch lidských bytostí, které v propracování svých vlastností se kloní k barbarským dravčím vlastnostem. Vyšší, ušlechtilejší nadčlověk vyvine se z ušlechtilých, duchem vyspělých jedinců, kteří pochopili správně zákony života a svým správným pochopením sladili se s pravdou. Z těch, kteří ctí život a právo na svobodný život všech tvorů, z těch, kteří pochopili své bratrství se všemi tvory a kteří již nevraždí proto, aby se najedli mrtvol druhých.
Je samozřejmé, že pouze na vyšší ušlechtilosti a lepší kvalitě lidské bytosti může vzniknout další, dokonalejší tvor. Nebo myslí snad lidé, že jsou tak dokonalí, že se před nimi zastaví i vývoj? Asi ano, protože jinak by si mnozí nevykládali výrok písma: „Člověk je stvořen k obrazu Božímu“ tak naivně, že si Boha otce představují jako lidskou bytost.