SYSTEM I.
CHYBY V UČENÍ
Časem se dostalo do učení mnoho chyb, které je zamlžily. Někdy byla pravda přetvořena v dobrém úmyslu. Učitelé myslili, že učení prospějí, když je vysvětlí nějakým svým moderním způsobem. Pravda byla poškozena i dobrými lidmi, kteří ale byli určitým způsobem nevědomci. Nebyli natolik vyspělí, aby ji správně pochopili. Nebo byli ješitní, myslili o sobě příliš mnoho. Čím menší, tím více věděli, že jsou velcí a že mají právo vystupovat v učení velmi autoritativně. Těch bohužel bylo a je mnoho. Mnoho malých a slabých je v této vlastnosti podporováno lidmi, kteří jsou kolem. Když člověk mnoho čte a dlouhou dobu se o duchovní vědy zajímá, může mnoho mluvit o různých věcech. Lidé potom takového, který má učení jen na povrchu, obdivují a vidí v něm zasvěcence. Jemu to lichotí a ponenáhlu si to o sobě skutečně myslí. Poznává se jako povolaný a potom velmi mnoho poškodí.
Temní
Další příčinou poškození jsou představitelé druhého pólu, zla. I ten má mezi lidmi své představitele a pomocníky. V zájmu zla je, aby dobro bylo poškozováno. Pokud zlo bude mít svoji sílu, mají ji i jeho lidští představitelé, a mají tím i větší oprávnění k životu.
Starají se tedy, aby vše dobré strhli. Těch, kteří vědomě poškozují pravdu, těch není tak mnoho, ale jsou.
Zlo se o poškození pravdy stará velmi nenápadně. Vybírá si mezi lidmi právě ješitné a nevědomé, třebaže v učení sečtělé, těm našeptává myšlenky o jejich vlastní dokonalosti, podvrhne jim mylné názory a oni poškodí učení buď přímo, nebo nepřímo.
Nepřímé poškození je u nás velmi rozšířené. Nevědomec chce vytvořit nějakou novou sektu. Aby měla právo na život, musí se svým učením lišit od toho, které zde již je. Musí v něm být něco zvláštního, co je odlišuje. Nachází si tedy něco, co pravdě odporuje, co ji poškozuje, ale co není obsaženo v jiném učení. On se za tuto cenu stává představitelem sekty, má hmotný zisk nebo je obdivován a tím bylo účelu dosaženo. Černí ho upotřebili jako svůj nástroj. Lidi zavádí, a to se temným silám hodí. Jindy na takové lidi zapůsobí černí tak, že jejich prostřednictvím dají lidem učení, které není cestou vzhůru, ale které tak vypadá. Je to tak, jako když nerozumnému dítěti je dáno šidítko – dumlík. Také zde je dáno šidítko, aby se s ním spokojili a nehledali již dále. Obyčejně je jim dána nějaká praktika s návodem, jak co dělat, a je jim řečeno: „Budeš-li toto dělat rok, dojdeš takového a takového stupně, za tolik a tolik let budeš tam a tam.“ A lidé stále něco cvičí a nikam to nevede. Nehledají dále, mají své šidítko a jsou spokojeni. Je to cesta laciná, nemusejí za to nic ze sebe dávat. Jsou zaraženi ve svém vzletu a ještě si moc libují. Taková učení poznáte podle toho, že vždy odporují duchovním zákonům o pravdě, ovšem je nutno tyto zákony znát.
Dobré učení musí být jasné, celistvé, nikde nesmí být žádná škvíra, vše musí být naprosto logické, nikde žádná záhada, protože ty jsou jen v člověku. Ten, kdo poznal duchovní zákony, poměrně lehko odkrývá nanesené nepravdy a poškození a nenechá se strhnout. Pamatujte, že je mnoho těch učení, která zavádějí anebo dávají šidítko.
Za svoji cestu odpovídá každý sám. Musíte proto mnoho přemýšlet a uvažovat.
Například bylo někde říkáno, že vraždit pro svoje jídlo smíte, protože Bůh nám ty všechny živočichy dal. Pak začnete uvažovat o zákonech života, že jste jedním ze živočichů, že jste doplňující složkou Tvůrčího díla, která má být kladná – a v tom objevíte nepravdu. Ta vyplave jako olej na vodu. Od takového učení pak odejděte. To je jenom příklad. Těch chyb je možno objevit velmi mnoho. Na vás je, abyste je poznávali a nebrali je. To by jen škodilo.
Obraz o učení počtů
Viděl jsem takový obraz: Bylo mnoho lidí, kteří neuměli počítat. Pak k nim přišel člověk, který jim slíbil, že je počítat naučí, a vykládal jim: „Počítání je, že dvě a dvě je pět, a pět a pět je jedenáct.“ Pak přišel k nim jiný, který říkal: „Ne, tak to není. Správné počty jsou, že čtyři a čtyři je devět, a devět a devět je dvacet. To jsou pravé počty.“ Třetí zase říkal: „Ne, ti nemají pravdu, protože pět a pět je dvanáct a dvacet a dvacet je padesát. To je pravda.“ Tím se vytvořily různé skupiny různě věřících, které stály proti sobě a nevražily na sebe. Nyní přišel člověk, který uměl počítat. Říkal lidem: „Lidé, myslete, vždyť dvě a dvě jsou čtyři, pět a pět je deset, deset a deset je dvacet a tak dále.“ Proti němu se většina lidí zvedla. Říkali: „Podívejte se na kacíře, jak mluví proti našemu učení, kterému už naši věřili.“ A šli proti němu. Ten člověk byl z toho smutný. Zapojil se na pravdu, kterou znal, a ptal se, co má s těmi lidmi dělat, jak jim má dát pravdu, když ji nechtějí přijmout. Vždyť jim říká vše tak jasně a logicky, jak je možné, že to nemohou uznat. A přišla mu taková odpověď: „Nedávej lidem přímo příklady jako ti před tebou, ale nauč je počítat. Vylož jim zákonitost čísel. Uč je, že když dají k sobě jednu a jednu, že to jsou dvě, přidají-li další jednu, jsou to tři, a až pochopí zákonitost počtů, budou sami vypočítávat své příklady a sami odhalí chyby a poznají pravdu.“
Tak jsem byl učen, a tak chci dát. Vysvětluji zákony, genesi, bytost, tvora, osud, karmu, síly atd., aby je každý poznal, zdůvodnil si je, aby pochopil souvztažnost všeho se vším a tak se mohl vypořádat s těmi chybami, které v různých naukách jsou a které na cestě vzhůru lidi matou. Poznávání osvobozuje, nevědomost zotročuje.
Nechci, aby bylo pouze věřeno, ale chci, aby v poznání jasných a logických duchovních zákonů si každý dovedl příklady vypočítávat sám. A k tomu stačí jen chtít.