SYSTEM I.
STVOŘENÍ VESMÍRU
Pramyšlenka, Vesmírná centra
Velký a nekonečný prostor, základní věčná myšlenka, ta, ze které byla oddělena část pro Tvůrčí dílo, má svoji strukturu a může být dělením projevena. Protože není rozdělena, trvá jako základní pramyšlenka a její struktura se projevuje až teprve do Tvůrčího díla. Na počátku tvoření promítala se tato myšlenka jako magnetická centra a silová pole ve velkém, dosud hmotně nenaplněném prostoru. Žhavá, plynná prahmota naplnila prostor a seskupovala se u jednotlivých magnetických center, kolem kterých, dle jejich síly, se jí hromadilo více nebo méně. Magnetická centra svým způsobem žila, rotovala, stahovala žhavé plyny, které kolem nich stále více houstly, chladly, srážely se v pevnou hmotu, a tak vznikal vesmír. Magnetická centra se stávala stálicemi, oběžnicemi, měsíci, a vesmír vznikal v podobě, jak ho známe dnes. Vznikal najednou, ne po částech, jak se dnes učí. Má ale také svůj čas, své mládí a stárnutí, svůj osud se stálým pohybem a změnou. Vše se ale děje na základě daných magnetických center.
Pulsování vesmíru
Pod silou života (duše) a řízen duchem žil vesmír svoji osudovost. Mocné životní proudy, které se v jedné jeho fázi vzepjaly jakoby k vesmírnému vydechnutí, aktivovaly jeho podstatu, která se rozežhavila a odstředivou odpuzující silou se rozešla, – rozprchla ve svých atomech. V další fázi, ve vdechu vesmíru, tatáž aktivní síla působila dostředivě a hmota se opět zkoncentrovala, chladla, kolem magnetických jader se tvořily planety a na nich život. Planety trvají, vyvíjí se na nich život a jednou v nekonečném rytmu zase přijde výdech vesmíru, kdy opět životní síla vesmíru veškerou hmotu rozežhaví a rozejde. To je rytmus vesmíru, a my jsme pozorovateli v jedné nepatrné částečce času, – ve fázi jeho vdechu.
Tak rytmicky pulsuje život vesmíru, to jsou jeho stále stejné přeměny, odehrávající se pro nás ve fantasticky dlouhém čase. Vesmírná hmota pulsuje, ale onen plán, ve kterém se vše děje, zůstává stále neměnný.
Promítání základní myšlenky do tvoření
Zůstávají stále magnetická centra jako projev základní myšlenky – ducha – a jsou jenom v jedné fázi hmotné a ve druhé bez hmoty, jako síly. Vesmírem stále proudí základní životní síla (duše) jako vykonavatel těchto životních pochodů. My jsme také částí vesmíru a máme také ve své hmotné i bytostné podstatě její část, které říkáme životní síla nebo duše. Naše duše je napojena na vesmírnou duši. Je to vlastně jedna a tatáž síla projevená pouze v jiné oblasti. Současně v oblasti vesmíru, stejně v oblasti planety, stejně v oblastech těla, pak bytosti a tak podobně. Od Podstaty, ze které vychází a je stále napájena a posilována.
Vidíme planetární život ve vesmíru, který je velkou myšlenkou centrálního ducha, projevenou právě ve vesmíru. Tatáž myšlenka centrálního ducha (jsoucnost Boží) projevuje se všude, ve všech oblastech Tvůrčího díla. Jenom v různých oblastech se nám různě jeví, a sice podle charakteru těchto oblastí.
Astrologie
V oblasti vesmíru projevuje se planetami, stálicemi, oběžnicemi a tak dále, je jejich životem, to jest řízeným pohybem všech planet, jejich seskupováním a stále se měnící konstelací. Tatáž pramyšlenka v oblasti osudů se jeví jako běh a změna osudů a osudných situací, setkávání a rozcházení se osudových událostí, prostě tak, jak říkáme, že jde život ve svém osudu. Na této znalosti vytvořili lidé astrologii. Vzájemné postavení planet mezi sebou je možno převést na události, a vypočítá-li astrolog, jak budou vůči sobě stát planety v některé dané budoucí době, poznává, co se bude v té době dít.
Tatáž pramyšlenka, která současně se promítá do oblasti vesmíru a osudů, promítá se současně do všeho ostatního. Do osudu sluneční soustavy, do geomagnetického dění planety, do života každé buňky, která má opět svůj život a svoji osudovost ve vazbě na orgán, na tělo a tak dále.
Jedna centrální pramyšlenka projevuje se současně ve všech oblastech Tvůrčího díla. Je vlastně přítomným okamžikem osudu té které oblasti.