www.DUB.cz
DUCHOVNÍ UNIVERZITA BYTÍ
Oficiální stránky Biotroniky a filosofie Bytí Josefa Zezulky
českyenglishdeutchfrancaisespanolitalianorussiangreekesperanto
OTÁZKY I - DUCHOVNÍ SYMBOLIKA

Jiné užití, než pro osobní potřebu, tohoto textu a obrázků i jejich částí
je možné pouze s písemným 
souhlasem vydavatele.

Josef Zezulka
PŘEDNÁŠKY I

OTÁZKY I

DUCHOVNÍ SYMBOLIKA

Tvar věci a lidská myšlenka mají stejnou podstatu a genetický postup vývoje. Jejich kvalita i síla jsou stejné. Myšlenka, pokud není aktivovaná vůlí, je slabá nebo zůstává v latentním (klidově vyčkávacím, skrytém) stavu. Stejně tak věc, která je za určitým záměrem a s porozuměním k jejímu charakteru vytvořena. Musí být ale vytvořena s určitou myšlenkou a její konečný tvar a účel se musí naprosto přesně krýt se základní myšlenkou, které odpovídá. Nemůže být různý, ale může být jen jeden tvar, který vyjadřuje jednu určitou myšlenku. Ta je dána zákonitostí bytí stejně jako jí odpovídající tvar.

Člověk, který může vyjádřit myšlenku tvarem, musí přesně znát charakter a sílu tvaru i myšlenky. Musí vědět, že námi chápané bytí je jednou myšlenkou, která je rozdělena do mnohosti, do mnoha myšlenkových (mentálních) prvků a sloučenin. Musí vědět, že každý myšlenkový pojem může být projeven do hmotné nebo silové oblasti. Tím se v základě nemění, zůstává absolutně stejný, jenom vypadá jinak, jinak řečeno, béře na sebe formu té určité oblasti.

Velká základní duchovní fakta je možno vyjádřit tvarem a barvou předmětu nebo obrazu, které se tak stávají plně platným symbolem té určité myšlenky nebo faktu a říkáme mu symbol – duchovní symbol – duchovní znak.

Síla myšlenky skrytá v symbolu může být víceméně latentní (skrytá) nebo může být duchovním zasvěcencem probuzena a aktivována. Další její podvědomé aktivování je i těmi, kteří myšlenku symbolu uznávají a k němu se ve své mysli obrací. Pak symbol získává násobenou sílu a je platným činitelem pro ty, kteří se dovedou na něho zapojit ve svém pochopení a odevzdání. Obyčejně se stává pojítkem mezi svými vyznavači, jejich ochranou i vzpruhou, která může být větší nebo menší. To už záleží na člověku, jak se k jeho základní myšlence přimkne a jak se jejímu působení otevře.

Pravý symbol není náhodný. Nemůže ho nikdo stvořit dle své vůle, může jenom určitou základní myšlenku jím vyjádřit.

Duchovních symbolů jako myšlenkových znaků je mnoho. Pro příklad a lepší vysvětlení se můžeme zamyslet nad třemi vybranými:

Znak nekonečného bytí

Znak věčného a nekonečného života je zářící koule. Koule bez ohraničení povrchem, bez velikosti.

Je to charakteristika věčného dění, které je odstředivé i dostředivé, vyzařované (zářivé) i klidnící (chladové). Je to život, ale je to i veškerá hmota, která obměnami prochází ve svém bytí, a je to i duch ve svých aspektech egocentrismu a altruismu, v nadšení i klidu. Je to vyjádření celkového Tvůrčího díla. Je to vyjádření i Podstaty v její bezrozměrnosti i bezčasovosti (IE) a v její klidové dynamice (UA).

Makrokosmos i mikrokosmos je ve své podstatě analogický. Samozřejmě, protože analogie musí být zcela zákonitě v celém bytí. Všimněme si jen stručně organické bytosti, v jakém je analogickém vztahu k celkovému životu:

Zárodečná buňka je koule. Dělí se v mnoho buněk, ale základní tvar zůstává. Koule se zplošťuje, jako by byla tlačena lisem. Na jejím povrchu i uvnitř povstávají charakteristické vlastnosti budoucího těla. Povrch této placky má zatím skryté vlastnosti přijímat a odlučovat (EI). Její vnitřek (stroma) má vlastnosti přeměňovat a upravovat to, co bylo přijato, tak aby se to hodilo vlastní potřebě. Dále rozvádět živinu do těch míst, kde je jich třeba a odtamtud odebírat to, co je již vyžilé. (AU).

Tato placka se v dalším postupu vývoje svinuje do trubice a její okraje se spojují. Z vnějšího povrchu trubice se vyvíjí kůže a z vnitřní trávicí trubice. Z vnitřního stroma, které je mezi těmito dvěma plášti, se pak vyvíjí orgány. Vše se postupem vývoje diferencuje, až je hotové tělo bytosti.

V ontogenesi (ve vývoji celkového života) začíná život u prvního elementáru stejně. Rostlinný prvopočátek je koule. Ve vyšším vývoji přechází koule do řetězců, dále do trubice. U vyšších rostlin se trubice diferencuje a zvedá se do kolmé polohy (vyšší rostliny až stromy).

U živočichů je stejný postup. Nejnižší živočich ve vývojové řadě má tvar koule (nálevník). Další vývojové druhy přecházejí postupně do protáhlého tvaru trubice, která je ve vodorovné poloze (červ, had). Dále se zvedá od země, ale ve vodorovné poloze zůstává (živočichové na čtyřech nohách – savci). V další fázi se zvedá do svislé polohy (primáti až člověk). Aby se jejich další vývoj, který je dle mého pochopení zatím uprostřed vývojové řady, ubíral opět k tvaru koule.

Ve svém pozorování můžeme jít dál a dál a jistě ve vývoji všeho najdeme na počátku princip koule. Tak se nám nejvyšší a základní duchovní znak promítá tímto způsobem do života a jeho pochodů, do celého bytí a jako životní model je dostatečně zdůvodněný.

Znak rovnoramenného kříže

Mluvím li o tvůrčím díle, rozumím tím vše, co jest, co takto chápeme, co má čas, pohyb, vývoj, rozměr. Je to vše to, co můžeme zjišťovat svými smysly, na rozdíl od věčné a nekonečné Podstaty, ze které oddělením Tvůrčí dílo vzniklo.

V Tvůrčím díle se uplatňuje hmota, duch a energie. Hmota a duch jsou základní jednotky. A energie se dělí do dvou proudů, z nichž jeden prochází hmotou a druhý duchem.

Z věčné a nekonečné Podstaty se oddělila její část, která se rozdělila na dvě části. Hmotu a ducha. Tyto dvě části se navzájem zkřížily a prošly. Dva proudy energie je prostoupily a tak vznikla „Tvůrčí čtyřka“, která je Tvůrčím dílem. Hmotný symbol pro Tvůrčí dílo jsou dvě stejně velká zkřížená ramena, která znamenají hmotu prostoupenou duchem. Je to rovnoramenný kříž. Jeho oživení, čili prostoupení oběma rameny energie, můžeme naznačit pouze září nebo zářící žlutou barvou.

Na rozdíl od rovnoramenného kříže je křesťanský znak nerovnoramenného kříže. Tento kříž má rameno, které znamená hmotu, delší. Je to vyjádření pádu člověka hluboko do hmoty. Je to kříž utrpení. Kdybychom chtěli na něm vyjádřit duchovní cestu člověka, museli bychom pomalu a pracně zkracovat prodloužené spodní rameno, až bychom dostali rovnoramenný kříž, až bychom dospěli do rovnováhy. Pak by to znamenalo postupný duchovní vývoj bytosti.

Znak duchovní cesty

Když jsem vnímal můj znak duchovní cesty, byl mně zjeven v podobě, která už specifikuje duchovní odstředivou cestu, která je rovnovážná, a znak tuto rovnováhu také vyjadřuje. V nynější vodnářské době, která právě nastupuje, vystřídá dosavadní nerovnovážnou, která byla převážně dostředivá a svojí silnější dostředivostí porušila rovnováhu.

Vznik Tvůrčího díla, tedy toho, co jest, je charakterisován rozdělením jednoty na dvojnost. Vše, co chápeme, je ve dvojnosti. Vše má svůj protipól. Například dobro má protipólem zlo, ale oba jsou pouze dvěma póly jednoho zákona. Právě tak póly mužský a ženský, světlo a tma, rození a umírání atd. Jsme bytosti dvoupólné (dualisté) a dvojnost se též projevuje v našem myšlení. Duchovní cesta je dobrovolná změna, jejíž nutnost nastoupení a praktikování poznává člověk tehdy, kdy poznal zákon odrazu (karmu) a možnost vyhnout se jeho zásahům nyní i v dalších prožívaných osudech (přerozeních, reinkarnacích).

Tato duchovní cesta žádá na člověku, aby si nejprve uvědomil svoji dualitu a dualitu všeho a snažil se tuto dvoupólnost všeho uvést do rovnováhy a z té pak do jednoty. Tak aby uváděl směrem do rovnováhy svoji psychickou složku a pod vlivem vyššího poznání aby se dobrovolně měnil.

To je vyjádřeno v symbolu duchovní cesty, kde dvě ramena se ve středu spojují do jednoho a tvoří tak obrazec tří rovnoramenných polí. Tento obrazec je posazen do kruhu, který znamená nekonečno. Toto celé je posazeno na rovnoramenný kříž, který, jak již bylo řečeno, znamená hmotu prostoupenou duchem, čili Tvůrčí dílo. V barvách je trojramenný obraz a rovnoramenný kříž barvy žluté a kruh je modrý.

Toto vše, co je napsáno o znaku jako duchovním symbolu, má být jenom vysvětlením, co to duchovní znak je a jak je možno některé hlavní vůdčí myšlenky vyjádřit symbolem.

J.Z.
 

 
 
 
 

Josef Zezulka - Přednášky IJosef Zezulka – PŘEDNÁŠKY I
Vydal © Tomáš Pfeiffer, nakladatelství Dimenze 2+2 Praha, Soukenická 21, 110 00 Praha, Česká republika, 30. 3. 2014, www.dub.cz, ISBN 978-80-85238-45-7
Všechna práva vyhrazena. Žádná část této knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě nebo překládána do jakéhokoliv jazyka bez předchozího písemného souhlasu nakladatele.
© Tomáš Pfeiffer, 2014

  

 
     
 
© Tomáš Pfeiffer. Všechna práva vyhrazena.
Jakékoliv další šíření obsahu webové stránky, zejména formou kopírování či dalšího zpracování bez předchozího písemného souhlasu jsou zakázány.