www.DUB.cz
DUCHOVNÍ UNIVERZITA BYTÍ
Oficiální stránky Biotroniky a filosofie Bytí Josefa Zezulky
českyenglishdeutchfrancaisespanolitalianorussiangreekesperanto
SYSTEM I. - JAK ZAČÍT

Jiné užití, než pro osobní potřebu, tohoto textu a obrázků i jejich částí
je možné pouze s písemným 
souhlasem vydavatele.

Josef Zezulka
PŘEDNÁŠKY I

SYSTEM I.

JAK ZAČÍT

Každý si musí uvědomit, že chce-li pracovat na sobě, musí to být práce na jeho třech principech, které z něho tvoří vtělenou bytost. Vše je k sobě v určité souvztažnosti. Vše je myšlenka projevená v různých oblastech. Nedokonalost tělesného žití ovlivňuje k nedokonalosti bytost, a naopak.

Začínáme u těla

Začneme zvenku. Momentálně máme tělo, a tudíž první náš zájem bude o ně. Práce na těle není malá, je velmi rozsáhlá, ale musí jí býti věnována péče na prvém místě. Jinak tělo, které je kotvou hmotného bytí, by nás stále strhávalo a působilo nežádoucí chaos.

Pravěk

Nejprve si musíme uvědomit, kdo jsme a jak žijeme. Byli jsme stvořeni v živočišné řadě jako každý živočich a také tak bylo o nás naprosto postaráno. Původně jsme měli vše, co jsme potřebovali ke svému životu. Když pravěkému člověku byla zima, naježil svoji srst, když bylo teplo, opět ji přitáhl k tělu, a tak vyrovnával naprosto dokonale teplo a chlad a svojí srstí jako antenami přijímal jemné vesmírné síly elektrické povahy.

Když měl hlad, natáhl ruku a vzal si ovoce. Když měl žízeň, šel ke studánce. Chtěl-li spát, ulehl pod strom. Byl naprosto svobodný. Mohl se cele věnovat sobě, svému vývinu, byl úzce spjat s celou přírodou, se kterou si dobře rozuměl. Tehdy ale vzal 

něco, co brát neměl. Ze všech zdrojů mohl přijímat potravu, jen jeden mu byl zakázán. A člověk po něm sáhl.

Prvý pád

Ke své přirozené potravě, na kterou měl stavěno své tělo, své útroby a zažívací pochody, vzal stravu cizorodou, pro něho nepřirozenou, a tudíž škodlivou. Začal vraždit druhé tvory a jíst jejich mrtvá těla. Z počátku málo, protože tělo se škodlivině bránilo, ale postupem dlouhých let si trochu zvykl. Ale nikdy ne tak, aby mu maso jako nepřirozená strava neškodilo. Tak je to až dodnes. Ještě do nedávna jedl ho poměrně málo. Na začátku tohoto století bývalo maso jenom v neděli a zřídka kdy dvakrát v týdnu. Začal škodit svému tělu tím, že ho otravoval, degeneroval, vytvářel zbytečné nemoce, nebo nemoce vzniklé z jiných příčin tím zhoršoval.

Následky

Požíváním masa podporoval také nezdravě svůj mozek. Jeho myšlení se stávalo více hmotným. Narůstaly sice schopnosti rozumové, které by narůstaly i jinak, ale zdravě, a oslabovala se intuice – cit. Pomalu se vzdaloval od přírody, které přestával rozumět. Vzdával se i svých vnitřních schopností a sil, které jsou v něm utajeny a nerozvinuty. Vydal se na cestu ke hmotě a odvrátil se od ducha. Protože byl nejdokonalejším tvorem na světě, neměl ke svému úpadku žádné měřítko, a proto si ho neuvědomoval. Naopak byl stále pyšnější na to, že poznal několik hmotných zákonů a že se je naučil různě kombinovat. Tak vytvořil techniku, na kterou je ve svém nepochopení velmi hrdý. Vždyť je to jeho nepřítel, ale to si nedokáže uvědomit. Vše, co v technice a vůbec v celé civilisaci vytvořil, vše mu nějak více nebo méně škodí. Podobá se ovcím, které v celém stádu se za svým vůdcem vrhají nesmyslně ze skály do moře.

Tím, že vzal z jiného zdroje, než měl, vyřadil se sám z klidného, zdravého a přirozeného života a přivodil si počátek svého pádu. Byl, jak říká bible, vyhnán z ráje, protože vzal potravu ze zakázaného stromu. Že si nejvíce uškodil duchovně, o tom ani nemluvím, to je samozřejmé. Teď se nám jedná o tělo.

Původní přirozený člověk si začal škodit i jinak. Vlivem špatné potravy vyvíjel se i špatný rozumový pochod a směr. Začal mít větší požadavky. Chtěl například, aby mu bylo ještě tepleji, a proto začal na sebe brát kůže jiných tvorů. Jeho srst počala atrofovat, řídla, až ji ztratil. Dnes už nemá přirozenou ochranu, a musí si brát náhradní nedokonalou protézu – šaty.

Začal ze svých chuťových vlastností tvořit vášeň. Chtěl, aby jídlo bylo chutnější, a upravoval je. Jednou ovládl oheň a honem si pospíšil, aby syrovou potravu, která byla pro něho nejpřirozenější, ohněm zkazil. Zničil v ní vitální sílu a ochudil ji na úkor svého zdraví.

Rozum

Požadavky stále rostly – člověk dělal ze svých přirozených vlastností vášně a víc a více jim otročil. Vzdával se tak svého přirozeného života, kde měl vše, co potřeboval, a myslel, že si udělá život ještě lepší. Rozumoval, ale špatně. To neznamená, že by rozum byl zavrženíhodný. Ale má být ovládán současně intuicí (citem), má s ní být v rovnováze a správně veden. Dnes je již málo lidí poměrně MOUDRÝCH, ale je mnoho CHYTRÝCH. Moudrost patří rovnováze rozumu a intuice, chytrost patří pouze špatně řízenému rozumu a vede ke zkáze. To uvidíme v nejbližší budoucnosti, jestliže lidstvo včas nepochopí a nevzpamatuje se.

Čím více narůstaly jeho požadavky, tím víc musel pracovat. V bibli je psáno: „V potu Rozum tváře budeš dobývati chléb svůj.“ A člověk je stále více hnán a štván. Aby si ve své práci ulehčil, zapřahal více techniku, kterou musel vytvářet, ale jí ještě více musel otročit a tak se zamotává dodnes.

Člověk se ničí

Podívejme se trochu kriticky na náš život. Zvláště v posledních letech, kdy vzrostla technika. Jasně je vidět, že vše to, co si lidé vytvářejí, je nějakým způsobem ničí. Z počátku si to nikdo neuvědomoval, ale dnes už je to jasně vidět. Nepřijdou-li lidé včas k poznání, máme velmi špatné vyhlídky.

Nejedná se snad jenom o atomovou sílu, kterou může být zničeno vše, co je živé. I když ji lidstvo nepoužije, bude tu plno dalších nepřátel. A lidé jednají, jako by neviděli.

Vzrůstající technikou vytváří stále více hluku. Jsou to nepřirozené zvuky, které drážděním sluchu ničí nervovou soustavu. A oni jako by si v hluku ještě libovali. Přes zrakový smysl ničí nervy nepřirozeným osvětlením žárovkami. Postavili továrny a hutě, aby mohli dál rozvíjet techniku a ukájet své vzrůstající požadavky. Tím si ničí to nejdůležitější ke svému životu, vzduch. Množství kouřových zplodin neničí už jenom lidstvo, ale je tak silné, že ničí Člověk se ničí i rostlinstvo, lesy, které mají za úkol čistit vzduch. A tak je ničení uzavřeno do začarovaného kruhu.

Pokud měl člověk srst, neměl ji pouze k regulování teploty, ale chlupem sbíral jako anténou určité vesmírné síly, – jemné, ale důležité záření. Dnes tu možnost nemá, naopak, v prostoru kolem sebe má množství nepřirozeného záření, které mu také škodí. Není to pouze radioaktivita, kterou si uvědomuje, ale jsou to rozhlasové a televizní vlny, kterých je kolem nás velká spousta. Že jsou, o tom se můžeme přesvědčit, když zapneme rozhlasový přístroj. Nevnímáme je smysly, ale ony působí skrytě a pomalu na naše jemné nervové buňky. Dnes se dá říci, že nervový a psychický stav lidí je už pomalu katastrofální.

A jak důkladně se dovede člověk ničit potravou, kterou si vybírá takovou, jaká není vhodná pro jeho tělo. Dnešní potrava postrádá důležité látky, které v přírodě jsou, ale nejsou ještě lidem známy proto, že se nezjišťují chemicky. Potrava má naopak mnoho látek, na které není tělo stavěno a které mu tedy ubližují.

Konservy

Kdysi vynalezli lidé konservování potravin. Z počátku to byla konservace přechodná, například sušením, kdy se potravě odňala voda, která se jí před konsumováním opět dodala. To není nic škodlivého. Později započal člověk konservovat chemicky. To už nebyla konservace přechodná, která se dala zrušit, ale stálá, kde člověk zároveň s potravinou jedl konservační látku, kterou tam dal proto, aby potravina nebyla vůbec jedlá, aby ji nechtěly ani bakterie. Když ji takto narušil, tak ji pak snědl sám. Když z počátku začal konservovat, dělal tak s vědomím, že je to nouzová strava, kterou nebude jíst tehdy, když ji nebude velmi nutně potřebovat. Později na to zapomínal a dnes úplně zapomněl. Dnes mnohdy zbytečně konservuje potravu a velmi mnoho jí konsumuje. Mezi konservačními látkami jsou látky velmi nebezpečné, které si lidé neuvědomují, protože škodí pomalu. Například kyselina benzoová, která je kancerogenem, to je látkou, která disponuje k rakovině.

Dehet

Ještě nesmyslněji si člověk počíná, když potravu udí. Dá ji do komína proto, aby prosákla dehtem, a pak ji sní. Dehet je jeden z nejsilnějších tvůrců rakoviny. Ale není v potravě sám. Lidé kancerogenů požívají více. Pijí kávu. Aby získali kancerogenů co nejvíce, upraží zrno, a tím ho zdehtovatí. Potom ho rozemelou na jemný prášek a vyluhují vařící vodou. Vše proto, aby do nápoje dostali dehtu co nejvíce. Pak ho vypijí, aby se v zažívacím ústrojí co nejvíce dehtu vstřebalo. Ještě si zapálí cigaretu nebo dýmku a vstřebávají plícemi další.

Nejde jenom o rakovinu. Škodlivin je mnoho a každá se nějak podílí na různých nemocech nebo na celkové degeneraci. Lidé požívají alkohol. Je to divné, vyšší tvor než člověk by tomu neuvěřil. Alkohol je přece jed, který ovlivňuje a otravuje centrální nervovou soustavu. Copak si to člověk neuvědomuje? Asi ne, jinak by takový nesmysl nedělal.

Alkohol

Uvědomme si, co se děje při jídle. Vědci vědí, že už když přijde jídlo na stůl, začíná se zažívací soustava na ně připravovat. Počnou se vylučovat sliny a když potrava přichází do žaludku, do tenkého střeva, začíná úžasný, dokonale seřízený způsob trávení a zažívání. Potrava se rozkládá, přetváří se na jiné látky, prostě nastává biochemický proces, který je jemně a neobyčejně dokonale řízen centrální nervovou soustavou.

A vtom učiní člověk něco neuvěřitelného. K jídlu pije pivo, třeba malé, nebo víno. Alkohol jako nervový jed poruší mu jemnou nervovou koordinaci právě v době, kdy nervy musí velmi jemně a pečlivě řídit zažívání. Nastává chaos, nesouhra v trávení a v předávání živných látek orgánům a tkáním. Látky se nerozkládají tak, jak se rozkládat mají, a nejsou dirigovány tam, kam patří. Naopak, dostávají se tam, kde být nemají, a chybí tam, kde být mají. Játra a žlučník špatně pracují a chátrají. Cholesterol se usazuje ve stěnách cév a vytváří atherosklerosu. Je toho mnoho, čeho je malá sklenka piva příčinou. Samozřejmě nemluvím o těch, kteří požívají alkohol v nadměrných dávkách. Tam už je to jasné.

Proč požívají lidé to, o čem vědí, že je jedovaté? Je to z nerozumu. Mohou být lidé vzdělaní, velmi chytří, ale nejsou moudří. Jen nemoudrý člověk bude prosazovat ve svém životě své největší nepřátele.

Ostatní

Nejmenoval jsem vše, co lidem škodí, toho by bylo jen v oblasti hmotné ještě velmi mnoho. Vzpomeňte například na kouření, kávu, nadměrné kořenění jídel, nadměrné požívání léků a tak podobně.

Musíme si vždy uvědomit, že tělo je nám velmi blízké a silně ovlivňuje naši mysl. Bude-li nás bolet zub, nedokážeme se zklidnit nebo soustředit. Bylo řečeno, že duch ovlivňuje tělo, ale je to i naopak. Právě tak tělo ovlivňuje ducha. Chceme-li duchovně pracovat a vyspívat, musíme nejprve upravit svůj způsob života, jak tělesného, tak také myšlenkového. Tedy nejenom tělesná, ale i psychická hygiena je důležitá. Pamatujme, že není možno do nečisté nádoby nalít dobré víno. Zkazilo by se.

Jóga

Jak způsob života a tělo ovlivňují ducha, to dobře pochopili na Východě jogínové. Je mnoho druhů jógy a v každém žák pracuje jiným způsobem. K práci přistupuje z různých hledisek a snaží se měnit nebo rozvíjet různé vlastnosti. Pokud cvičí různé tělesné posice, začíná jogín s prací na těle, které z duchovního hlediska a vyššího poznání uzpůsobuje ke své práci. V principu pracuje se svými magnetickými centry, která vhodně volenou posicí přivádí do vhodné konstelace. Je to v podstatě tak:

Celý vesmír se skládá z magnetických center, která na sebe vzájemně působí. Kolem nich se seskupila hmota a tak vznikl vesmírný svět, jak ho známe. Analogicky se centra, která jsou takto projevena ve vesmíru, projevují níž a níže do nižších oblastí. V souvztažnosti s těmito centry jsou centra naší sluneční soustavy, s nimi jsou v souvztažnosti centra naší planety, s nimi centra každého těla a opět s nimi centra každého tělesného orgánu a dále centra každé tělesné buňky. Vše na sebe navzájem působí, protože vše je pouze jedna myšlenka projevená v různých oblastech. Přesně totéž seskupení a vzájemné působení na sebe je v oblasti ducha, kde magnetická centra jsou právě tak silovými centry jako ve hmotě. Zde jsou ovšem projevena duchovně, psychicky.

To věděli moudří, kteří své poznání vtělili do cviků jógy. Jimi se žák má přes svá magnetická centra těla vyladit na centra ducha a sladit s vesmírem. Hmotné proudy sil, které se nacházejí převážně ve spodní části těla od pasu dolů, převádí vhodnou posicí na jemné proudy duchovní, které jsou převážně od pasu nahoru. Tím přivádí svá centra hmotná a duchovní do vhodných, žádaných konstelací. Proto jogické posice.

Tak převádí životní síly z oblasti hmotné do oblasti ducha, zvedá je kolem páteře směrem nahoru přes důležitá centra.

Práce na bytosti

Protože tělo a duch jsou v souvztažnosti, je mnoho z té práce, která byla popsána na těle, automaticky už také na bytosti.

Základní a velmi důležitou prací na bytosti je stálé uvědomování si a kontrolování sebe. Máme své vlastnosti, na kterých pracujeme. Některé zesilujeme, jiné zeslabujeme. Těch si musíme dobře všímat. Musíme se stále kontrolovat a stavět se k sobě kriticky tak, jako se stavíme k jinému člověku.

Každý si má alespoň jednou denně zrekapitulovat dění uplynulého dne, podívat se na své chování a myšlení, na to, jak řešil události, a zamyslit se důkladně, zda to, co činil, bylo správné a dobré. Tato stálá kontrola bytosti je proto nutná, že vede k lepšímu poznávání sama sebe.

Jakmile objevíme vadu na svých vlastnostech nebo ve svém řešení události, promyslíme si důkladně chybu a začneme přemýšlet, jak tuto vadu napravit. Ale nejenom tak, že se ukázníme a slíbíme si, že budeme jiní, to by bylo málo. Musíme jít důsledně za tou vlastností, do hloubky. Musíme hledat kořen zla a ze své hloubky provádět změnu. Znamená to zase mnoho přemýšlet a meditovat, protože jenom hlubokým poznáním a prožitkem může nastat opravdová změna.

 

Základní vlastnosti

Jedná-li se o základní vlastnosti, o ty, o kterých bylo mluveno v genesi, můžeme je posilovat nebo poutat tím, že zesílíme protipól. Pak je dobře připomenout si genesi.

Uvědomíme-li si, jak se tvořila hmota i duch, jak potom vznikla bytost, poznáváme sebe a můžeme snáze na sobě pracovat. Poznáme, že základní – prapůvodní duch, který je účasten v Tvůrčím díle a ze kterého později vzešla bytost, je složen tak jako hmota ze čtyř základních principů. Je to opět to I – E – U – A, které v duchu znamená:

I – lehkost, rozptyl

E – dostředivost, soustředění, vůli

To jsou dva póly jednoho zákona. Dostředivost a odstředivost v psychickém smyslu. Druhá skupina je A a U.

A – znamená oheň, žár, zapálení se pro něco, vášeň. Je to oheň ducha, analogický ohni ve hmotě. Proti němu stojí druhý pól.

U – voda. V duchu znamená klid, zklidňování, vyrovnávání všeho, roztékání, chlad. Je to opět druhý pól ohně. Jsou to čtyři vlastnosti, ze kterých je vše, co je psychické, duchovní, stvořeno tak, jako je z těchto vlastností stvořeno vše, co patří hmotě.

Genese ducha je právě a přesně taková, jako genese hmoty. Víme již, že například ze živlu E – země, vznikla pevná hmota, která z počátku, pokud byla ve stavu žhavého plynu a potom ve stavu tekutém, byla jednolitá, byl to jeden základní druh, který se silou magnetických center naší planety rozdělil nejprve na prvky, ty potom vytvářely sloučeniny, z těch vznikaly různé sedimenty, horniny, prostě ze základní jednolité prahmoty vznikla úžasně velká pestrost anorganické hmoty.

Právě tak je to v základním duchu. Ze základního praducha, který je analogický původní prahmotě, stejným dělením vznikla velká složitost ducha. Totéž samozřejmě se dělo s ostatními složkami, tedy I, U, A. Až sem jsme toto dělení ve hmotě nazvali hmotou anorganickou. Analogicky můžeme nazvat tak i duchovní složku jako anorganického ducha. Je to ovšem obrazné rčení.

Když se potom spojila duchovní složka s hmotnou, tato velká pestrost hmoty i ducha se znásobila. Na straně hmoty vznikla první organická hmota a na straně ducha první bytost.

Člověk je výslednice těchto sil, už kdysi v dávných dobách poznával sebe a uvědomil si tento vývin a složení. Ale poznal podle této vědomosti nejenom sebe, ale vše, své vlastnosti, celý myšlenkový proces, který stále proudí v nás a kolem nás, poznal podstatu myšlenky z ducha a uvědomil si, že základ všeho myšlenkového je v těchto čtyřech vlastnostech (živlech). Není žádná myšlenka, která by nebyla z nich. 

Silové praktikum

Člověk poznal, že ty čtyři živly jsou jednak část Boží, jednak on sám, což v základě je jedno, jen se liší v dokonalosti a správném seskupení, a že může na své cestě vzhůru upotřebit tyto znalosti, s poznanými silami pracovat, je naplňovat, dát je do určitého sladění a zvládnout je. Tak vznikla na cestě zvláštní duchovní práce, kterou si člověk pomáhal na změně a ovládnutí vlastností. Vznikla velká a mocná disciplína silových praktik. Postupem věků byla jako vše stále měněna a pak zapomenuta.

Písmena

Ještě později nalezli lidé ve starých záznamech dochované zlomky učení, které znovu oživili, ale bohužel, v nevědomosti špatně. Síly zhmotnili a z jejich významu na hmotné označení novodobých tvarů písmene (z latinské abecedy) a pak ještě ve své mysli zhmotnili sebe, na formu některé tělesné části a sugerovali si písmeno do sebe pouze do svého těla. V takovém nepochopení ovšem nenese toto praktikum užitek, ale naopak škodu. Ublíží v postupu a velmi často více nebo méně i tělesně.

Vysvětluji zde podstatu této praktiky, ale nedávám návod na její provádění. Není totiž pro každého. Teprve ten, kdo se na duchovní cestě dostane do určité výše, kdo se do větší míry očistí a komu jeho učitel pokračování schválí, teprve ten, kdo vědomě vytvořené bude moci uplatnit jako duchovní pracovník, teprve ten může dostat další sdělení. Rozhodně tato praktika nejsou pro začátečníky.

Až bude čas, budou poučeni učitelé a mistři, kteří podle své úvahy budou dávat dále.

 

 
 
 
 

Josef Zezulka - Přednášky IJosef Zezulka – PŘEDNÁŠKY I
Vydal © Tomáš Pfeiffer, nakladatelství Dimenze 2+2 Praha, Soukenická 21, 110 00 Praha, Česká republika, 30. 3. 2014, www.dub.cz, ISBN 978-80-85238-45-7
Všechna práva vyhrazena. Žádná část této knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě nebo překládána do jakéhokoliv jazyka bez předchozího písemného souhlasu nakladatele.
© Tomáš Pfeiffer, 2014

  

 
     
 
© Tomáš Pfeiffer. Všechna práva vyhrazena.
Jakékoliv další šíření obsahu webové stránky, zejména formou kopírování či dalšího zpracování bez předchozího písemného souhlasu jsou zakázány.